Divadlo v historii západní kultury 2

Zobrazit rozvrh

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
201DZK2 ZK 3 2T česky letní

Garant předmětu

Zuzana SÍLOVÁ, Jaroslav VOSTRÝ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Jana CINDLEROVÁ, Jakub KORČÁK, Jana KUDLÁČKOVÁ, Zuzana SÍLOVÁ, Jaroslav VOSTRÝ

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Výsledkem by měla být základní orientace v probíraných tendencích divadla západní kultury, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje při probírání každého tématu; k této orientaci slouží především studium konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím západní činohry.

Forma studia

Přednáška spojená s proseminářem.

Kombinace pedagogického výkladu s příspěvky posluchačů a posluchaček, pojednávajících o těch osobnostech, resp. činech a (zejména u posluchačů režie/dramaturgie) tendencích, které jim jsou či mohou být podle vlastního mínění blízké. Příspěvky vycházejí ze studia samostatně zvolené a/či pedagogem doporučené (a z hlediska základního penza doplňující) literatury včetně vzpomínkových knih.

Předpoklady a další požadavky

Úspěšně složená zkouška na základě seminární práce.

Obsah kurzu

Cílem předmětu je poskytnout studentům 1. ročníku herectví, režie a dramaturgie KČD obraz základních tendencí divadla západní kultury v kontextu příběhu, ve kterém by měli nalézt i oni/y své místo; to současně předpokládá představení jednotlivých tendencí a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.

Témata letního semestru:

  1. Postava sluhy a vývoj evropské komedie a komediálního herectví od Marivauxe k Beaumarchaisovi a od rokokové stylizovanosti k moderní komedii „ze současnosti“.
  2. Počátky ansámblového divadla v 19. století (Od výmarského klasicismu k Meiningenským).
  3. Od uvádění her k inscenaci: historické předpoklady vzniku moderní režie.
  4. Od romantismu k moderně a od národního divadla k bulváru.
  5. Od salonní komedie k Ibsenovi a od prezentace problému k uměleckému divadlu.
  6. Z veřejného prostoru do pokoje a od prostředí k dramatickému prostoru.
  7. Stanislavskij a moderní divadlo.
  8. Stanislavskij a Mejerchold.
  9. Brecht a moderní divadlo.
  10. Od vyobrazení k výrazu.
  11. Artaud a jeho dědicové: antropologie a divadlo.
  12. Od existencialismu k absurditě: západní divadlo 1945–1968.
  13. Divadlo ve věku všeobecné scénovanosti.

Doporučená nebo povinná literatura

Literatura:

Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999

Hry:

Schiller: Úklady a láska; Marie Stuartovna nebo Panna orleánská;

Marivaux: Dvojí nestálost

Beaumarchais: Figarova svatba

Musset: S láskou nejsou žádné žerty, Lorenzaccio

Hugo: Lucrecia Borgia, Hernani

Ibsen: Nepřítel lidu, Nora nebo Hedda Gablerová, Peer Gynt

Strindberg: Slečna Julie

Čechov: Višňový sad či/a Tři sestry

Brecht: Matka Kuráž a/či jiná jeho hra (Muž jako muž, Dobrý člověk ze Sečuanu, Kdo říká ano, kdo říká ne)

Pirandello: Šest postav hledá autora

Sartre: S vyloučením veřejnosti

Beckett: Čekání na Godota nebo Konec hry

Ionesco: Plešatá zpěvačka

Literatura k jednotlivým tématům:

  1. Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999 (331–364 (10. Itálie a Francie v osmnáctém století), Články v programu k inscenaci Dvojí nestálosti, režie Roman Polák, Národní divadlo 1994. Články v programu k inscenaci Figarovy svatby, režie Michal Dočekal, Národní divadlo 2012
  2. Balvín, J. / Pokorný, J. /Scherl, A. (eds.) Vídeňské lidové divadlo od Stranitzkého k Nestroyovi, Praha 1990: 145–418 (vybrané pasáže z kapitol o Raimundovi a Nestroyovi); Hugo, V. Předmluva ke Cromwellovi, Praha 2006 (s předmluvou D. Jobertové); Stanislavskij, K. S. Můj život v umění, Praha 1983 (‘Meiningenští’ z kap. „Herecké mládí“); Vostrý, J. / Sílová, Z. Je dnes ještě možné herecké umění? Praha 2009: 49–70 („Jak hrát ‘velkého’ Schillera“)
  3. Hyvnar, J. Divadlo, in Perkner, S. / Hyvnar, J. Řeč dramatu. I. Divadlo a rozhlas, Praha 1987: 80–102 (Od osvícenství k realismu [Divadlo 18. a 19. století]; Vostrý, J. Od výjevu k obrazu jednání (Dva předchůdci ze 16. století), in (týž) Režie je umění, Praha 2009, resp. 2001: 9–36, resp. 9–37

Vostrý, J. O hercích a herectví (2. vyd.), Praha 2014: 122–135, 148–154, 266–267 [O Diderotově Hereckém paradoxu]

  1. Brockett, Oscar G.: Dějiny divadla, Praha 1999: 401–464 (12. Divadlo a drama v Evropě a ve Spojených státech v první polovině devatenáctého století); 465–515 (13. Divadlo a drama v Evropě a ve Spojených státech v druhé polovině devatenáctého století); Hugo, V. Předmluva ke Cromwellovi, Praha 2006 (včetně úvodní studie D. Jobertové); Hyvnar, Jan: Virtuosové. K evropskému herectví 19. a počátku 20. století, Praha 2011: před. 9–39 (Les Monstres sacrés); 64–100 (Dvě herecké virtuosky z období fin de siècle); Kraus, Karel: Doslov k překladu hry S láskou nejsou žádné žerty, Praha 1956: 115–144
  2. Ibsen, H. Hry I a II, Praha: Divadelní ústav 2006 (+ poznámky překladatelů a editorů včetně studie Vigdis Ystadové); program k inscenaci Divoké kachny v ND 1993; Mertinová, P. „Ibsen na českých jevištích 1870–1918“, in Disk 4–červen 2003: 103–119
  3. Pörtner, P. Experimentální divadlo, Praha 1965: 10–16 (Appia), 17–23 (Craig), 84–85 a 86–89 (jejich texty); Vostrý, J. Činoherní klub 1965–1972 (Dramaturgie v praxi), Praha 1996: 184–189 („Herecký přístup k roli a struktura hry“); Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 138–152 („Slečna Julie /1888/: Scéna a scénografie“) a 176–191 („Tři sestry /1901/: Drama jako scénický projekt“)
  4. Stanislavskij, K. S. Můj život v umění, Praha 1983; Lukavský, R. Stanislavského metoda herecké práce, Praha 1978; Grotowski, J. „Odpověď Stanislavskému“, in Pilátová, J. (ed.) Texty (teatr-laboratorium), třetí část: 158–177; Honzl, J. „Herecká postava“, in (týž) K novému významu umění, Praha 1956: 239–245 a v dalších výborech; Hyvnar, J. O českém dramatickém herectví 20. století, Praha 2008: 143–163, Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011; Vostrý, J. „Přiznání ke Stanislavskému“, in (týž) Činoherní klub 1965–1972, Praha 1996: 173–180
  5. Mejerchold, V. E. Rekonštrukcia divadla, Bratislava 1978; Honzl, J. Divadelní a literární podobizny, Praha 1959: 50–58 („Vsevolod Mejerchold a revoluční Okťjabr divadla“ 1928) a 59–75 („Největší sovětský i světový divadelní revolucionář“ 1937); Hyvnar, J. Herec v moderním divadle, Praha 2011: 146–168 („Mejerchold a biomechanika“); Vostrý, J. Stanislavského objev herecké kreativity a jeho sociokulturní souvislosti, Praha 2018: 142–182 (5. Stanislavskij a Mejerchold: Modernita a tvořivost); Vostrý, J. Režie je umění, Praha 2001 n. 2009: 189–194 a 195–200 n. 184–189 a 190–195 (z Ejzenštejnových lekcí divadelní režie: „Odvratný pohyb: Dramatičnost a divadelnost“ a „Biomechanika a možnosti tělesného výrazu“)
  6. Brecht, B. Myšlenky, Praha 1958: především 39–60 („Zcizující efekty v čínském hereckém umění“, „Pouliční scéna“)` Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 169–182 (Brechtovo zpochybnění samozřejmostí); Piscator, E. Politické divadlo, Praha 1971; Vostrý, J. O hercích a herectví, Praha 2014 (2. rozš. vyd.): 184–192 (brechtovské herectví); Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999 [příslušné pasáže z kap. 15 a 16]
  7. Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999 [pasáže z kap. 15 a 16]; Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 79–97 [Appia a Craig], 118–130 [Decroux a Lecoq], 133–137 [Expresionistické herectví], 169–182 [Brecht] a 205–214 [Artaud]; Styan, J. L. Černá komedie, Praha 1967: 123–167 (Část III: Směrem k tragickému zvratu); Völker, K. / Grimm, R. / Esslin, M. / Harder, H.-B. Smysl nebo nesmysl? (Groteskno v moderním dramatu), Praha 1966; Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 196–214 (Šest postav hledá autora) a 215–232 (Krejcarová opera); Vostrý, J. O hercích a herectví, Praha 2014 (2. rozš. vyd.): 184–192 [brechtovské herectví]
  8. Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 205–256 [kap. V. Antropologové divadla]; Artaud, A. Divadlo a jeho dvojenec, Praha 1994; Aronson, A. Americké avantgardní divadlo, Praha 2011; Barba, E. Slovník divadelní antropologie, Praha 2000 [vybrané pasáže]; Pilátová, J. Jerzy Grotowski a Teatr laboratorium - texty I.-III. Praha 1990; Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999 [příslušné pasáže z kap. 15 a 16], Pilátová, J. Hnízdo Grotowského, na prahu divadelní antropologie, Praha 2009
  9. Hyvnar, J. Francouzská divadelní moderna, Praha 1996; Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 118–130 [kap. III., podkap. o E. Decrouxovi a J. Lecoquovi]; Hořínek, Z. Divadlo mezi modernou a postmodernou, Praha 1998; Kotte, A. Divadelní věda. Úvod, Praha 2010: 73–76 (Postdramatické divadlo); Lehmann, H.-T. Postdramatické divadlo, Bratislava 2007; Gajdoš, J. Postmoderné podoby divadla, Brno 2001; Císař, J. „Od modernosti k modernosti po modernosti“, in Sílová, Z. (ed.) Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), Praha 2009: 143–174; Vostrý, J. Od modernismu k postmoderně: expresionismus, Disk 1 (červen 2002): 6–19
  10. Hostinský, O. „O klasifikaci uměn“, in (týž) O umění, Praha 1956: 190–209; Gajdoš, J. Od inscenace k instalaci a od herectví k performanci, Praha 2010 (pasáže podle vlastního výběru); Vojtěchovský, M. / Vostrý, J., Obraz a příběh (Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění), Praha 2008:257–264 (z doslovu „Divadlo neboli kouzlo proměny“); Vostrý, J., Scénování v době všeobecné scénovanosti (Úvod do scénologie), Praha 2012: 104–108 (o performanci z kap. Herectví a hra) a 261–274 (o herectví a performativitě ze studie „Od teatristiky ke scénologii“); Zich, O., Estetika dramatického umění (Teoretická drama-turgie) [1931], Praha 1986: 13–25 (Povaha dramatického díla) a 106–111 (z podkap. Herecká postava)

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška na základě předložené písemné seminární práce na zadané téma.

Poznámka

Předmět vycházející z potřeb posluchačů a posluchaček s hlavním zájmem o činohru může sloužit i dalším katedrám, např. katedře scénografie, pokud o něj projeví zájem – možná právě proto, že zásadní úhel pohledu – i v tradici někdejších tak úspěšných přednášek prof. F. Götze – není teatrologický, ale dramaturgický.

Další informace

Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty

Rozvrh na zimní semestr 2019/2020:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2019/2020:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů