English versionEnglish version
ACADEMY OF PERFORMING ARTS IN PRAGUE

Film a TV mezi realitou a fikcí

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
373FTV ZK 2 3/T česky letní
Garant předmětu:
Jméno vyučujícího (jména vyučujících):
Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Přednáška o rozličných hybridních televizních a filmových formách mísících dokumentární a fikční prvky.

Forma studia:

Přednáška doplněná o ukázky a promítání celých filmů.

Předpoklady a další požadavky:

Znalost anglického jazyka - na přednášce budou občas promítány ukázky a filmy v anglickém znění, případně s anglickými titulky.

Obsah kurzu:

Hybridní díla kombinující fikční a dokumentární prvky mohou být zcela nezařaditelná, ale mohou také spadat do jednoho z žánrů, který postupně vykrystalizoval v rámci tohoto „hraničního“ typu tvorby – náš zájem na přednášce se tak bude soustředit na stylizované, inscenované dokumenty, stejně jako na tzv. dokudramata, dokufikce, mockumentary i reality show. Zajímat nás budou i kategorie snímků realistických, improvizovaných, sebereflexivních a deníkových, protože často znepokojivě narušují jasnou hranici mezi realitou a fikcí. Kurz bude kombinovat teoretické uvažování s historickým přehledem a estetickou a tematickou analýzou vybraných děl. Budeme se snažit zodpovědět mj. na otázky: Kdy audiovizuální dílo působí realisticky, resp. dokumentárně? Co je to vlastně fikce a co je dokument, kde jsou jejich vzájemné hranice? Jaké rozličné žánry a typy těchto hybridních děl existují? Jaké autorské strategie vynalézají tvůrci dokumentárně-fikčních (a fikčně-dokumentárních) děl? Jak taková díla působí na diváky, jaké estetické efekty s sebou nesou? Rozpětí diskutovaných děl bude sahat od klasických filmů Roberta Flahertyho, Jeana Rouche či Petera Watkinse přes artová díla (relativně) současných tvůrců Pedra Costy, Nobuhira Suwy, Wernera Herzoga, Philippa Garrela, Jafara Panahího, Abbáse Kiarostamiho, Apichatponga Weerasethakula a Joaa Césara Monteira až k televizní tvorbě zastoupené díly, jako jsou The Office či Da Ali G Show.

Technická poznámka: Přednáška je v rozvrhu coby tříhodinová, abychom si mohli případně promítnout i delší snímky a vešli se do vyhrazeného časového slotu – nicméně v případě, že nebude promítán film, bude pouze dvouhodinová.

Podrobný sylabus:

Úvodní rozčlenění tématu (inscenovaný, stylizovaný dokument; dokudrama; hybridní dokumenty a dokufikce; pseudo-dokumenty a mockumenty; průnik s díly improvizovanými, sebereflexivními, esejistickými)

-projekce F for Fake (1973, Orson Welles), ukázky Občan Kane (1941), It´s all true (1942)

Definice fikce a dokumentu

-Proč je otázka rozpoznání fikce/nonfikce důležitá?

-Potíže s definicemi fikce/nonfikce

-Fikce jako věc stupně, rozdíl fikční vs. fiktivní

-3 typy teorií fikce: sémantické, syntaktické, pragmatické

-Fikce a fikční svět

-Definice dokumentu:

oIndexikální vztah obrazů a zvuků k realitě

oPravdivost/autentičnost/důvěryhodnost

oZobrazuje náš, historický svět

oKontextuální zarámování

oKonvencionalizované kódy samotných děl

oRecepce + specifická očekávání

Dějiny hybridní tvorby

-ukázky Blackmisth Scene (1893, Edison), L'affaire Dreyfus (1899, George Melies), Éruption Volcanique à la Martinique (1902, George Melies), Life of an american fireman (1902, Edwin Porter), Kid Auto Races at Venice (1914, Charles Chaplin)

-ukázky Nanuk, člověk primitivní (1922, Robert Flaherty), Země bez chleba (1932, Luis Bunuel)

-až do 50. let běžné mixování fikce a nonfikce – až na konci 50. let a v 60. let nastolen více přísný a jasněji vymezený dokumentární přístup, mísení fikce a nonfikce začíná být chápáno jako problém, jako otázka, jako specifické téma

-proudy, které se otevírají:

o1 – hrané filmy s dokumentárními prvky (neorealismus; modernistická, rozbitá a smíšená fikce v rámci evropského artového filmu; americký nezávislý film 50. a 60. let)

o2 – dokumenty s fikčními prvky (performativní dokumenty; inscenované, stylizované dokumenty)

o3 – falešné dokumenty (mockumentary v širším slova smyslu)

o4 – experimenty s hybridní kinematografií (The War Game, Symbiopsychotaxiplasm, F for fake…)

-ukázky Cesta po Itálii (1954, Roberto Rossellini), Artisté pod kupolí cirkusu (1968, Alexander Kluge), Jsem zvědavá žlutě (1967, Vilgot Sjoman), On the Bowery (1956, Lionel Rogosin), Já, černoch (1958, Jean Rouch), Perfect Human (1967, Jorgen Leth), American Family (1973), The Swiss Spaghetti Harvest (1953), Seber prachy a zmiz (1969, Woody Allen), The Legend of Boggy Creek (1972, Charles B. Pierce), David Holzman´s Diary (1967, Jim McBride), No lies (1973, Mitchell Block)

Peter Watkins

-Projekce The War Game (1966)

William Greaves

-Projekce Symbiopsychotaxiplasm: Take One (1968-71)

Současná hybridní tvorba

-důvody rozmachu té tvorby: 1) specializované festivaly, 2) vznikla i (relativně) komerčně, divácky přijatelná, úspěšná díla, 3) digitální kamery a efekty - znejistění ontologické povahy filmového obrazu, jeho vztahu k realitě, 4) společenské a mediální změny – performativnost v našich životech (YouTube, reality show atd.), 5) poučenost kódy

-hrané hybridní – sebereflexivní, často minimalistické, spjatost s „pomalou kinematografií“

-dokumentární hybridní – 1) rekonstruované, stylizované, 2) výrazně performativní, hrané, 3) používající žánrové konvence, 4) spektakulární (blízké konvencím současného artového filmu), 5) nejistota ohledně referentu, jeho věrohodnosti, reálnosti, 6) subjektivní, esejistické

-ukázky The Thin Blue Line (1988, Errol Morris), The Arbor (2010, Clio Barnard), The Red Chapel (2009, Mads Brugger), The Imposter (2012, Bart Layton), The Act of Killing (2012, Joshua Oppenheimer), Tarnation (2003, Jonathan Caouette)

-ukázky Colossal Youth (2006, Pedro Costa), Náš milovaný srpen (2008, Miguel Gomes), Ten (2002, Abbas Kiarostami)

-projekce Mysterious Object at Noon (2000, Apichatpong Weerasethakul)

Mockumentary

-ukázky The Rutles (1978, Eric Idle, Gary Weis), Zelig (1983, Woody Allen), This is Spinal Tap (1984, Rob Reiner), The Forgotten Silver (1995, Peter Jackson), Da Ali G Show (2003-2004), Borat (2006, Larry Charles)

Doporučená nebo povinná literatura:

•Richard Allen. Projecting Illusion: Film Spectatorship and the Impression of Reality. Cambridge University press, 1995.

•Thomas Austin – Wilma de Jong (eds.). Rethinking Documentary, New Perspectvies, New Practices. McGraw Hill, 2008.

•Alain Boillot. La Fiction au cinéma. L´Harmattan, 2001.

•Tobbias Ebbrecht-Hartmann – Derek Paget (eds.). Docudrama on European Television: A Selective Survey. Palgrave Macmillan, 2016.

•Guy Gautier. Dokumentární film, jiná kinematografie. NAMU, 2004.

•Craig Hight. Television Mockumentary: Reflexivity, Satire and a Call to Play. Manchester University press, 2011.

•Francois Jost. Realita/Fikce – říše klamu. NAMU, 2006.

•Alexandra Juhasz – Alisa Lebow (eds.). A Companion to Contemporary Documentary Film. Wiley and sons, 2015.

•Alexandra Juhasz – Jesse Lerner (eds.). F is for Phony: Fake Documentary and Truth´s Undoing. University of Minnesota Press, 2006.

•Jiří Koten. Jak se fikce dělá slovy: Pragmatické aspekty vyprávění. Host, 2013.

•Cynthia J. Miller (ed.). Too Bold for the Box Office: Mockumentary from Big Screen to Small. The Scarecrow Press, 2012.

•Lúcia Nagib – Cecilia Mello (eds.). Realism and the audiovisual media. Palgrave Macmillan, 2009.

•Roger Odin. De la fiction. De Boeck, 2000.

•Thomas G. Pavel. Fikční světy. Host, 2012.

•Gary Don Rhodes – John Parris Springer. Docufictions: Essays on the Intersections of Documentary and Fictinal Filmmaking. McFarland, 2005.

•Michael Renov. Theorizing Documentary. Psychology Press, 1993.

•Richard Rushton. The Reality of Film: Theories of Filmic Reality. Manchester University Press, 2011.

•Louise Spence – Vinicius Navarro. Crafting Truth: Documentary Form and Meaning. Rutgers University press, 2011.

•Robert Stam. Reflexivity in Film and Literature: From Don Quichote to Godard. Columbia University Press, 1992.

•Thomas Waugh. „Acting to Play Oneself: Performance in Documentary“. In: Týž. The Right to Play Oneself: Looking Back at Documentary Film. University of Minessota Press, 2011.

Hodnoticí metody a kritéria:

Studenti mají za úkol napsat text o rozsahu minimálně 4 normostrany (1 normostrana = 1800 znaků včetně mezer). Může se jednat o analýzu jednoho díla, jednoho tvůrce či obecnější zamyšlení nad některým z žánrů či témat prezentovaných na přednášce. Text je třeba odeslat nejpozději do 31. 8. 2017 na emailovou adresu helena.bendova@gmail.com. Výslednou známku bude tvořit 75 % hodnocení textu a 25 % docházka na přednášky.

Webová stránka předmětu:
Poznámka:

žádné

Další informace:
Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje
Předmět je součástí následujících studijních plánů:
Platnost dat k 21. 9. 2017