Dějiny a teorie hudby 1

Kód:

107DTH1

Zakončení:

Z

Kredity:

3

Rozsah:

1+1/T

Vyučující:

Ivana Bažantová

Anotace:

Taneční umění je bezprostředně svázáno s hudbou. Zejména tempo, rytmus, ale i vazba na melodické případně další hudební předivo (melodie, frázování, výraz harmonie). Předmět má osvětlit dějinné cesty hudby a jejích vybraných osobností ve spojení s poučením o technických a teoretických jevech, které jsou k vyjádření hudby a jejích dějinných etap nezbytné, s důrazem na aktuální stav užívaných prostředků.

Požadavky:

V průběhu ZS se píší dva testy většinou s obecnými otázkami jako předpoklad k zápočtu. Vzhledem k většinovému podílu výkladu a neopakovatelných možností poslechu a práci s notovými a obrazovými materiály se doporučuje stoprocentní účast.

Cíle studia:

Získat základní přehled vývoje hudby s jejími specifiky a hlavními možnostmi zápisu a také funkcemi ve společnosti do období ars antiqua, rozpoznat v reprodukované hudbě některá stěžejní období.

Osnova (a sylabus):

Osnova:

1. Vyspělé kultury starověku - Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína

2. Antické Řecko a Řím

3. Hudba od raného středověku po ars antiqua

Předmět začíná „od Adama“, protože mnohé prvky, o nichž jsme schopni se z různých archoelogických zápisů dozvědět, mají stále svojí platnost nebo se další vývoj od nich odvozoval, a to právě i v Evropě díky jisté integraci v období antiky, k níž dějiny a teorie evropské hudby opakovaně vzhlížely jako k určitému pevnému bodu, který se ve své reálné podobě většinou odchyloval do nových forem a do nového využití. Počínaje raným středověkem se stále intenzivněji profiluje hudba Evropy, zprvu promísením antických a východních vlivů v jednohlase, v responzoriálním provozování hudby (jistý základ formálního a zvukového uspořádání), posléze vzniká evropský vícehlas, jehož možnosti hluboce zakořenily v evropských hudebních dějinách, a po mnoho století byl stále důmyslněji a mnohovrstevněji domýšlen a patřil k vrcholu hudebního myšlení a vyjadřování jak v oblasti duchovní, tak částečně i světské. S jeho vývojem se vyvíjel také hudební zápis, který je vysvětlován paralelně s dalšími jevy teoretickými (zvláštnosti rytmu, nástrojové a hlasové dispozice, výklad forem a žánrů, akustické předpoklady a důsledky pro hudbu - preference intervaliky, skladebné techniky atd.). Výklad je dle možností doprovázen zvukovými (na nosičích nebo přímo hrou na klavíru)a notovými ukázkami.

Studijní materiály:

Gerald Abraham: Stručné dejiny hudby, Hudobné centrum Bratislava 2003

Václav Holzknecht: Kniha o hudbě, Orbis Praha 1964

Naďa Hrčková : Dějiny hudby I

Miloš Navrátil: Dějiny hudby, Votobia Praha 2003

Michels Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, NLN 2000

Bohuslav Vítek: Přehled dějin hudby (Faktografický souhrn), 1994

Poznámka: