Hudební režie 2

Kód:

108HR2

Zakončení:

ZK

Kredity:

4

Rozsah:

2/T

Vyučující:

Jaroslav Rybář, Jaroslav Smolka

Anotace:

Předmět má svou seminární a přednáškovou část. Spočívá v rozborech nahrávek, jejich interpretace i zvukového zpracování. Dále se hodnotí vlastní pracovní výkony studentů v předmětu Praxe ve studiu. Přednášková část obsahuje výklad problematiky nahrávání hudby a práce hudebního režiséra ve studiu.

Požadavky:

Semestrální seminární práce, srovnávající různé nahrávky po zvukové a interpretační stránce. Zvládnutí příslušných témat, probíraných v přednáškové části.

Semestr končí ročníkovou zkouškou.

Cíle studia:

Jako hlavní předmět oboru má syntetizující a završující význam při přípravě a výchově hudebních režisérů. Jeho úkolem je vybavit posluchače základními i specializovanými vědomostmi a návyky, potřebnými při práci hudebního režiséra - tj. při řízení - v průběhu nahrávání, střihu a postprodukční úpravy nahrané hudby pro trvalé zvukové nosiče nebo k použití v rozhlase, televizi, filmu či dalších médiích. Dále vede posluchače ke kritickému rozlišování, srovnávání a hodnocení nahrávek vydaných na CD či jiných nosičích zvuku a pořízených jinými nahávacími týmy.

Osnova (a sylabus):

Seminární část.

Srovnávání různých nahrávek po stránce interpretační i zvukové.

Prezentace komparačních studií studentů (semestrální seminární práce).

Přednášková část.

Různé typy zvukového záznamu hudby z hlediska způsobu realizace a užití.

Akustický prostor a jeho význam při realizaci hudební nahrávky.

Úloha a postavení hudebního režiséra v současném profesionálním nahrávacím týmu.

Sylabus

Různé typy zvukového záznamu hudby z hlediska způsobu realizace a užití. Dokument, live, studiová nahrávka, snímek pro rozhlasové vysílání, snímek pro CD, scénická a filmová hudba apod. Každý typ snímku vyžaduje určitý specifický přístup zvukařský i hud. režijní, ve způsobu i náročnosti.

Akustický prostor a jeho význam při realizaci hudební nahrávky.

Hudba vyžaduje přiměřené akustické podmínky: podle obsazení, podle počtu hráčů, podle stylu, žánru i historického období, v němž byla napsána. Existují akustiky univerzální, např. tradiční koncertní síně s přirozeným dozníváním, nebo naopak prostorná studia, spíše s dozníváním utlumeným, v nichž lze pracovat úspěšně s umělým dozvukovým zařízením. Obecně platí, že nahrávku v prostoru s dlouhým dozvukem nelze již dodatečně příliš měnit, nelze ji zbavit onoho doznívání, lze jen při nahrávání podíl doznívání změnit postavením mikrofonů a volbou charakteristiky. Rovněž obecně platí, že snímek o větším zvukovém objemu (větší obsazení, vypjatá dynamika) nežli je schopen daný prostor pojmout nelze dodatečně uspokojivě vylepšit jakkoli dokonalým umělým dozvukovým zařízením. Nejlépe zde poslouží (nemáme-li k dispozici dobrý sál s přirozenou akustikou), přiměřeně prostorné studio s co nejkratším dozvukem, kdy i dodatečné míchání vícestopého záznamu má svůj smysl.

Studijní materiály:

Notový materiál. Ucelená specializovaná literatura k této problematice neexistuje. Vychází se z výše uvedených poznámek (sylabus), které se stanou východiskem pro vytvoření skript.

Poznámka: