Kritický seminář 4

Zapsat

Kód:

204KRS4

Zakončení:

Kredity:

Rozsah:

2/T

Vyučující:

Zdeněk Tichý

Anotace:

Kdo je všechno za oponou. Analýza vybraných inscenací s důrazem na kritický rozbor práce režisérů, herců, scénografů, hudebníků či dramaturgů. Současné české divadlo a jeho dramatici, kdo koho potřebuje.

Požadavky:

1. Schopnost vést dialog.

2. Schopnost reflexe a sebereflexe.

3. Schopnost analýzy.

4. Základní přehled o současném divadelním dění.

Cíle studia:

1) Seznámení studentů se základy kritické práce.

2) Zařazení aktuálních divadelních tendenci do kontextu s ostatními oblastmi umění.

3) Rozvíjení kritické reflexe dění v zahraničním divadle a skrze ni pěstovat u studentů vědomí širších souvislostí.

4) Vedení studentů k tomu, aby dokázali vedle kritického hodnocení práce jiných reflektovat s kritickým odstupem i svou vlastní tvorbu.

5) Pochopení vztahu umělce a kritika jako partnerů v dialogu.

Osnova (a sylabus):

Osnova:

1) Úvod do světa divadelní kritiky ? od Diderota přes Čapka k Machoninovi.

2) Elementární reflexe viděného a slyšeného jako výchozí materiál recenze.

3) Analýza divadelní inscenace s akcentem na kritický rozbor jednotlivých složek.

4) Divadelní festivaly jako místo umělecké konfrontace.

5) Rozhovor jako součást kritické reflexe.

6) Aktuální tendence v českém, respektive světovém divadle.

7) Kritická reflexe vlastní tvorby.

8) Umění vést polemiku aneb Kritická reflexe současné kritiky.

Sylabus:

Základní formou kritického semináře jsou diskuse o divadelních představeních, během nichž se prostřednictvím dialogu studenti učí pregnantně formulovat a tříbit vlastní názory. Další důležitou etapu pak představují i písemné analýzy a reflexe, které směřují ke schopnosti napsat odbornou recenzi divadelní inscenace. Účastníci semináře rozvíjejí své schopnosti reflexe divadla v mezinárodním kontextu s ohledem na různost žánrů, progresivních trendů i originalitu výrazných uměleckých osobností a zároveň i v kontextu s děním v ostatních oblastech umění. Schopnost kritické reflexe (a sebereflexe!) zde rozhodně není cílem, ale stává se prostředkem k rozvíjení tvůrčího myšlení. Zároveň působí jako katalyzátor uměleckého dialogu, který může fungovat nejenom mezi členy samotného inscenačního týmu, ale v ideálním případě vzniká inspirativní komunikace i mezi umělci a odbornou kritikou.

Studijní materiály:

Małgorzata Semil, Elżbieta Wysińska: Slovník světového divadla 1945-1990

Sborník ? Myšlení o divadle I. a II.

Denis Diderot: Herecký paradox

Karel Čapek: Jak se co dělá

Miroslav Rutte: 20 kázání o divadle

Sergej Machonin: Šance divadla

Sergej Machonin: Příběh se závorkami

Zdeněk A. Tichý a kol.: Ivan Rajmont

Poznámka:

Předmět je otevřen i pro zájemce z ostatních oborů.