Teorie divadla 3

Zapsat

Kód:

204TED3

Zakončení:

Kredity:

Rozsah:

2/T

Vyučující:

Jaroslav Etlík

Anotace:

Specifikum loutkového divadla, vymezení hereckého komponentu loutkového divadla, aplikace strukturálně - sémiotického (zichovského) modelu na oblast loutkového divadla a definice loutky jako divadelní funkce. A opět poukázání na meze strukturálně - sémiotického modelu v loutkovém divadle a z toho plynoucí rozšíření pohledu do jiných oblastí teorie loutkového divadla.

Požadavky:

1. Schopnost kreativity

2. Schopnost samostatného uvažování o problematice

3. Schopnost analýzy a reflexe

4. Schopnost syntetického myšlení

5. Dostatečný kulturní přehled a podrobná znalost dějin divadla

Cíle studia:

1. Uvedení posluchačů oboru režie a dramaturgie alternativního a loutkového divadla do problematiky divadelní teorie, seznámení s elementárními teatrologickými pojmy, užívanými v české divadelní vědě. Vymezení těchto pojmů v souvislostech obecné teorie umění , estetiky a teorie ostatních uměleckých druhů.

2. Seznámení studentů s tradicí strukturálně ? sémiotického pohledu na divadlo v české divadelní vědě a zároveň poukázání na limity a nevýhody této teatrologické ?školy? Konfrontace s jinými metodologickými postupy

3. Specifikace problematiky divadelní teorie a její konkretizace (a aplikace) z hlediska specifičnosti jednotlivých divadelních druhů.

4. Uvedení posluchačů do jedinečné problematiky loutkového divadla, např. zcela rozdílné strukturní vymezení hereckého komponentu tohoto typu divadelní tvorby oproti jiným (neloutkovým) divadelním druhům

5. Schopnost studenta orientovat se na vysoké úrovni v problematice divadelní teorie, a to jak v rovině obecné, tak i z hlediska jednotlivých druhů divadla.

Osnova (a sylabus):

Osnova:

1. Tradice strukturálně - sémiotického pohledu na divadlo v čes.teatrologii (Zich, Mukařovský, Honzl, Veltruský) a historicko - teoretická analýza jeho východisek: (Durdík,Hostinský,Šklovskij, Ejchenbaum, Tyňanov, Jakobson, Bogatyrev).

2. Ustálená ?česká? divadel.terminologie a její problematika (herecká postava; dramatická osoba, situace; syžet, fabule, děj, motiv, téma)

3. Základní pojmy peirceovské sémiotiky, aplikované na div. tvorbu (ikon, index, symbol)

4. Rozšíření látky o jiné teatrolog. Pohledy. Poukaz na limity a nevýhody strukturálně?sémiotické školy. Konfrontace s jinými metodolog. postupy v divadel.vědě: fenomenolog. (Ingarden, Merleau ? Ponty), hermeneutický (Gadamer), divadelně antropologický (Schechner, Savarese, Barba), současná hermeneutika (Ricoer, Mathauser), francouzský strukturalismus (Levi?Strauss, Barthes), poststrukturalismus a tematologie (Genette, Todorov, Poulet), postmodernismus a dekonstrukce (Derrida, Lyotard, de Man apod.).

5. Specifikum loutk. div., vymezení herec. komponentu loutk.div. vzhledem k ostatním složkám divadel. výrazu, a v souvislosti s jeho specifickou funkcí v loutkářských kreacích.

6. Aplikace struktrálně ? sémiotického (zichovského) modelu na oblast loutk. div. (jevišt. postava, dramatická osoba). Definice loutky jako divadel. funkce.

7. Rozšíření pohledu do jiných oblastí teorie loutk. div. (Kavrak?Lorenzová, Bensky, Knoedgen, Jurkowski aj.).

Sylabus:

Vzhledem k tomu, že teoret. znalosti jsou pro každého režiséra i dramaturga nezbytnou podmínkou kultivace talentu, díky níž je schopen se orientovat ve složité problematice divadel. jazyka, je výuka divadel. teorie koncipována poměrně rozsáhle a pokouší se mapovat teoret. problémy divadel. tvorby (pokud možno) i do těch nejsubtil. souvislostí. Jedině tak lze dosáhnout toho, aby se režiséři a dramaturgové stali vysokoškolsky vzdělanými osobnostmi s širokým kultur.přehledem a hlubokou znalostí oboru, a mohli tak v budoucnu vykonávat svou vlastní kreativ.tvorbu vědomě a cílevědomě, tedy v nejlepším slova smyslu profesionálně.

Studijní materiály:

Patrice Pavis : Divadelní slovník

Základní pojmy divadla ( teatrologický slovník, ed. P. Pavlovský)

Jan Císař : Proměny divadelního jazyka

Jaroslav Etlík : Divadlo jako zakoušení

Jaroslav Vostrý : Režie je umění

Jaroslav Vostrý : Ejzenštejnovy lekce divadelní režie

Jan Císař : Teorie herectví loutkového divadla

Jaroslav Etlík : Činohra

Jaroslav Etlík : Definice loutky

P. Brook : Prázdný prostor

J. Honzl : K novému významu umění

J. Honzl : Základy a praxe divadla

J. Mukařovský : Studie z estetiky

Viktor Šklovskij : Teorie prózy

Viktor Šklovskij : Próza (teorie, úvahy)

Sergej Ejzenštejn : Kamerou, tužkou, perem

Vsevolod Mejerchold : Rekonstrukce divadla

Antonin Artaud : Divadlo a jeho dvojenec

Divadlo (časopis, ročníky 1956 ? 1970)

Divadelní revue (časopis, ročníky 1990 ? 2006)

Poznámka:

Výuka probíhá formou přednášek.