Realizační dílna 3

Zapsat

Kód:

303RDV3

Zakončení:

Kredity:

Rozsah:

3/T

Vyučující:

Rudolf Adler, Miroslav Janek, Pavel Koutecký, Alice Růžičková, Martin Řezníček, Helena Třeštíková, Karel Vachek

Anotace:

Smysl dílny je nejen vést studenty v jejich praktických cvičeních, ale také být jakýmsi domovským přístavem, platformou, kde se mluví o filmu, kultuře, životě a světě vůbec.

Požadavky:

Cíle studia:

Osnova (a sylabus):

Rudolf Adler:

Cílem a smyslem předmětu a jeho programu je konstruktivní a pozitivní naplnění pojmu „Tvůrčí dílna“ v reminiscenci na tradici atelierů malířských a sochařských dílen vzdálenější historie a kolektivního úsilí programově definovaných uměleckých skupin různých tvůrčích oborů nedávné minulosti a současnosti.

Představuji si ji jako dobrovolné společenství, zaujatých, dělných, schopných, pevně morálně profilovaných a vzájemně odpovědných tvůrčích individualit, vyladěných umělecky, názorově i emotivně podobným směrem. Jako společenství, kde vznikají svobodně tvůrčí podněty a v procesu tvorby jsou dokončovány konkrétní výsledky v atmosféře dělné spolupráce, pedagogicky efektivního sdílení profesních zkušeností a znalostí ve všech fázích vzniku projektu a také v otevřených diskusích, v nichž se tříbí a upevňují osobní stanoviska, umělecký projev a individuální rukopis.

Mirek Janek:

Podstatou naší spolupráce by měla být vzájemná lidská, umělecká a profesionální inspirace. Snažím se své studenty vést k tomu, aby netočili filmy jako Vachek, Janek, Třeštíková, Špáta, Febio, Česká televize, atd., ale aby věřili svému tématu a svému způsobu filmového vyjadřování. Aby zároveň nepodceňovali nezbytnost zvládnutí základního filmařského řemesla. Aby ve svých malých filmech neřešili velké a závažné společenské problémy, ale aby raději pohlédli do drobných osudů lidí. Aby netočili filmy, ve kterých kdosi od začátku do konce něco povídá, ale aby se snažili ještě stále počítat s obrazovým vyjadřováním a filmovým tichem. Aby pokud možno nedělali filmy o umělcích, ale raději se snažili dělat umění sami. Aby netočili filmy srozumitelné jen jim samým. Aby se snažili formou hledání a hledáním formy překvapit nejen diváky, ale i sebe sami. Aby nepodléhali formálním trendům, televizním nešvarům a žánrovým mustrům. Aby se zmítali v pochybách, ale nepropadali beznaději. Aby se radovali z výsledků své práce, ale aby se nedmuli pýchou. Aby svoji práci brali vážněji než sami sebe. Aby často navštěvovali školu a odevzdávali své práce včas.

Pavel Koutecký:

Na pravidelných schůzkách všech studentů diskutujeme o filmech, o kulturním dění, dění na škole, realizačních problémech atd. Mimo to si vzájemně předvádíme své i cizí hotové práce, analyzujeme a hovoříme o konkrétních úskalích při natáčení, střihu a dokončování. Od toho se pak většinou odvíjí obecnější úvahy (spolupráce s kameramanem, hudba v dokumentu, manipulace v dokumentu a etika atd.). Občas zvu autory či spoluautory předváděných děl jako hosty semináře.

Vedle toho podle okamžité potřeby se po celý rok setkáváme při individuálních konzultacích během všech fází vzniku jednotlivých školních filmů od námětu, přes přípravu realizace, denní práce, po střih a zvukové dokončování. Pokud o to studenti požádají, konzultuji s nimi i jejich mimoškolní práce a tím i tyto jejich „aktivity“ vtahuji do „pedagogického procesu“.

Nechci, aby studenti v mé dílně dělali filmy jako já, snažím se, aby získali základy filmařského řemesla, ale šli svojí vlastní cestou i za cenu rizik a možných omylů.

Studijní materiály:

Helena Třeštíková:

Základem mé koncepce vedení studentů v dílně dokumentárního filmu jsou dvě základní východiska:

1. Doba studia je pro studenty jedinečnou dobou zrání, profilace jejich osobnosti, dobou, ze které budou do jisté míry čerpat svůj celý další profesní i soukromý život. Proto je mým pedagogickým cílem dovést dílnu k tomu, aby se stala skutečně profesně i lidsky obohacujícím setkáním, aby v ní vládla nepředstíraná opravdovost, zodpovědnost k sobě samému, ke své práci, ke svému talentu, ale i ke svému času a k času ostatních.

2. Dokumentární film je nejenom dobrou možností pro formální experiment nebo pro osobní tvůrčí sebevyjádření, ale je zejména nejlepším možným prostředkem pro zaznamenávání autentické skutečnosti, reálné současnosti a jejího ducha. Žádný jiný druh zobrazování nemá takové schopnosti zachytit jak vizuální svět kolem nás, tak myšlení a trendy specifické pro dobu, ve které vzniká. Chci proto vést studenty ke hledání způsobů, jak hlouběji chápat aktuální dění a vůbec dobu, ve které žijeme, její znaky, ideje a specifičnosti a ty dokumentárním způsobem zachycovat a zpracovávat.

Karel Vachek:

Základem naší práce jsou důkladné rozbory přinesených námětů (rozpravy o jejich možné společenské i umělecké účinnosti a systematický výklad - jak postupovat při jejich realizaci). Ve fázi vytváření díla dáváme přednost rozhovorům nad přineseným materiálem ve střižně, před přímou účastí na natáčení. Možné jsou i individuální konsultace mimo společné vyučování, i když přednost je dávána výkladům pro celou dílnu: více hlav víc ví, a hlavně, současný filmový jazyk vzniká mezi studenty, profesoři jen vykládají minulost. A nebo jinak: to nejpodstatnější, jak být umělcem, vás nikdo nemůže naučit.

Poznámka: