Osvětlování 2

Kód:

304OS2

Zakončení:

ZK

Kredity:

2

Rozsah:

2/T

Vyučující:

Jaromír Šofr, Josef Špelda

Anotace:

V letním semestru rozvijí seminář znalosti a praktické zkušenosti v oblasti práce se světlem. Obsahem je výklad o řešení zasvětlení plochy a prostoru v souvislosti s dramatickým vyjádřením, které k řešení předkládá literární předloha-scénář.

Připravuje studenty na realizaci praktických cvičení

Požadavky:

Cíle studia:

Osnova (a sylabus):

Osnova:

Trojí funkce užití světla ve filmu a televizi:

1. Světlo jako základní technický předpoklad vzniku optického zobrazení.

2. Světlo z pohledu informace o vlastnostech předmětů scénické reality, jejich textuře a odrazivosti (reflektanci).

3. Světlo jako prostředek umělecké stylizace optického zobrazení.

Světlo.

Světlo a jeho expoziční účin jsou z kameramanského hlediska hodnotitelné ze tří aspektů:

A. Kvalita, totiž - a) kvalita daná jeho spektrálním složením,

b) kvalita daná charakterem světelného zdroje (bodový, difuzní).

B. Směr - s hlediska: a) podpory nebo potlačování vjemu prostoru zobrazením,

b) podporování či popírání vjemu skutečných tvarů a objemů

zobrazovaných objektů.

C. Intenzita a) intenzita jediného zdroje a její modifikace jeho vzdáleností,

b) skladba intenzit více zdrojů: světlo hlavní, doplňkové a pomocné.

Praktická exponometrie.

A. Analyza osvětlení scény měřením světelných toků na jednotlivé objekty dopadajících.

B. Analyza osvětlení scény s hlediska její jasové struktury - exponometrie bodová.

Zdroje světla a svítidla.

A. Prostředky ke změně spektrálního složení světla umělých zdrojů.

B. Prostředky ke změně charakteru světla zdrojů (difuzory, gridy).

C. Regulace povahy svazku emitovaných paprsků toku - konvergence vs. divergence.

Základní osvětlovací pojmy.

Faktor odrazivosti plochy (reflektance), expoziční účin, expoziční osvětlení, světelný poměr.

Metodika konstrukce osvětlení scénického prostoru.

A. Styl imitované primární světelné skutečnosti.

B. Styl profesionální konvence - odklon od striktní logiky osvětlení.

C. Aktivita osvětlování ve službách podpory významových gest v rámci dramatického účinu,

včetně tvůrčího uplatnění jak estetických hodnot, tak i rázu neobvyklosti.

Konstrukce osvětlení scénických prostorů extrémních velikostí.

Studijní materiály:

Bojanovský: Základní principy osvětlování

Bojanovský: Filmovým objektivem roč. 1961 č. 1-12, roč. 1962 č. 1-9

Taraba: Ateliérová technika

Taraba: Zdroje světla str. 11-14

A. Golovňa: Umění kameramana

L. Baran: Portrét ve fotografii

J. Šmok: Úvod do teorie skladby kinematografického obrazu

Firemní katalogy s přehledem o světelných zdrojích.

Poznámka: