Úvod do filozofického myšlení

Kód:

373UFM

Zakončení:

ZK

Kredity:

3

Rozsah:

2/T

Vyučující:

Miroslav Petříček

Anotace:

Přednášky by měly být úvodem do filosof. myšlení; jejich cílem není informovat o naukách, ale zkoušet sám pohyb myšlení. Východiskem k tomu bude filosofie 20. století, ale také vztah filosofie k jiným formám výrazu, než je filosofický text: k uměleckým formám literárním, výtvarným i filmovým.

Požadavky:

Cíle studia:

Osnova (a sylabus):

Co vůbec znamená, když říkáme, že myslíme? Ten kdo jedná, také myslí: uvažuje, jinak by nejednal, nekonal, pouze prováděl nesmyslné pohyby. Navíc samo slovo „myslet“ je bezprostředně spjato s jinými, nějak příbuznými, leckdy téměř synonymy: vědět, uvažovat, rozumět. A například úvaha může být nejen „logická“, ale i jiná: „zralá úvaha“, po níž něco následuje, může být zcela neteoretická, nýbrž veskrze praktická, třeba když se po zralé úvaze rozhodnu k výletu na kole, a nikoli že pojedu vlakem nebo autobusem.

Myslet - zdá se tedy - v první řadě znamená vymýšlet jiné otázky, než jsou ty, na které známe odpověď.

Myslí i umění? Myslí i film? Ať zodpovídáme kladně či záporně, musíme si napřed nějak vyjasnit, čemu říkáme „myšlení“ - právě spojení myšlení a umění, myšlení a film, myšlení a obraz nás nutí výslovně, vědomě uvažovat o myšlení.

S filosofií se nelze seznamovat jako s nerostem a nelze do ní vstupovat tak, jako se vchází do muzea. Neboť o filosofii a filosofickém myšlení může něco podstatného vědět jenom ten, kdo s nimi udělal svou zkušenost, kdo je takříkajíc sám zakusil na svém těle. A o tom, že myslím filosoficky, vím teprve tehdy, když si uvědomuji, že myšlení se mnou cosi udělalo, že jsem se stal jiným, než jsem byl, třeba jen nepatrně: člověka myslícího filosofickým způsobem by bylo možné nejlépe charakterizovat jako toho, kdo není, nýbrž stává se - stává se jiným. Jenže takoví jsme všichni, ať chceme či nikoli, pokud žijeme, a proto je třeba dodat: stává se jiným a ví o tom, zakouší to, jedná a myslí podle toho.

Filosofie a umění

Filosofický postoj ke světu, a tedy i to, co by bylo možné nazvat filosofickým myšlením, především záleží v odvaze odpovídat dřív, než přesně víme, na jakou otázku reagujeme; filosofické myšlení je riskantní proto, že se jakoby ustavičně připravuje o pevnou půdu pod nohama. Ale právě proto je jeho myšlenkám vlastní zvláštní hloubka - onen rozměr, který cítíme, když říkáme: toto je silná myšlenka.

Ale cosi podobného by se ovšem dalo říci i o umění; jediný, byť velmi důležitý rozdíl by byl patrně v tom, že živlem filosofie je pojem, a nikoli výraz a obraz. Je totiž zjevné, že umělecký obraz či výraz také není reprezentací něčeho, co je dané, nýbrž chce vyjádřit to, co v ustavených formách vyjadřování zůstává nevyjádřené anebo to, co se ustaveným formám vyjadřování vzpírá.

Myslet znamená stávat se jiným, a právě proto je myšlení součástí našeho života. Tou součástí, které se říká filosofie.

Kapitoly a témata

EXISTENCIALISMUS VE FRANCII A NOVÁ SLOVA VE FILOSOFII: situace, existenciální psychoanalýza, projekt; nové filosofické žánry: román, divadlo, film.

FILM A FILOSOFIE: Gilles Deleuze a jeho kniha o filmu; souvislost s myšlením času a procesu (H. Bergson, A.N. Whitehead).

FILOSOFIE A ZNAKY SVĚTA: sémiotika a kultura, paměť a zapomínání, Michel Foucault a Roland Barthes.

Studijní materiály:

Jean-Paul Sartre, Nevolnost (román), Za zavřenými dveřmi (divadelní hra)

Roland Barthes, Světlá komora

Michel Foucault, Myšlení vnějšku

Exotika. Výbor prací tartuské školy. Host, Brno 2003

Poznámka: