AMU = DAMU + FAMU + HAMU
STUDIJNÍ PLÁNY

Dějiny scénografie 1

Zapsat
Kód:
204DES1
Zakončení:
Z
Kredity:
1
Rozsah:
2/T
Vyučující:
Věra PTÁČKOVÁ
Anotace:

Základy evropské scénografie, barokní systém, hodnoty 19.století. Přelom v díle A. Appii a G. Craiga, nový pohled na dramatické dílo, scénografie jako tvůrčí složka. V náznaku avantgarda a česká scénografie do 2. světové války (Hofman, Tröster, Burian).

Požadavky:

Obecný přehled dějin scénografie.

Základní znalost dějin české scénografie.

Cíle studia:

1/ Na dějinách scénografie (evropské a naší) probudit ve studentech respekt k dějinám oboru.

2/ Vzbudit v nich zájem o rozmanitost výtvarných názorů.

3/ Orientovat je v historickém i současném materiálu vzhledem k vlastní tvorbě.

Osnova (a sylabus):

Osnova:

1/ Úvod, vstup do oboru. Co je scénografie současně, čím byla v historii, jak měnila své funkce vzhledem k dramatickému dílu.

2/ Stručná historie evropské scénografie s ukázkami proměn oboru: od baroka po 20. století. Přelom v díle A. Appii a G. Craiga, nový pohled na dramatické dílo, scénografie jako tvůrčí složka.

3/ Česká scénografie 1. poloviny 20. století.

4/ Dílo V. Hofmana, F. Tröstra, E.F.Buriana.

5/ Evropská avantgarda + Čechy, nástin.

6/ Česká scénografie 2. poloviny 20. století.

7/ Josef Svoboda.

8/ Světová scénografie 2. poloviny 20. století, nástin.

Sylabus:

Záměrem výuky je seznámit studenty s historií oboru, na příkladech různých dějinných přístupů rozvíjet a kultivovat jejich fantazii. Pokusit se historický materiál chápat jako inspiraci. Dějinami „velké scénografie“ rozšířit pohled na možnosti loutky - s jasným vědomím, že je to i naopak, že během celého minulého století zasahovala loutka inspirativně do dějin výtvarného i dramatického umění. Je důležité, aby studenti měli přehled i o vývoji výtvarného umění - alespoň moderní doby: měli by stále rozšiřovat a obohacovat svůj soukromý zásobník tvarů, prostorů, barev i postupů. Možností tvorby. Skutečnost, že se názory a přístupy ke tvorbě vyvíjejí, mě vede k respektu k historické chronologii. I když jsem tento na pohled mechanický způsob chtěla na přednáškách zrušit a minulost odvíjet od přítomnosti (i pod vlivem faktu, že se k ní málokdy pedagogové - vzhledem k nedostatku času dopracují), upustila jsem od této metody: zabrala by mnohem více prostoru i argumentace. Obecné dějiny, slohy, tendence dokládám tvorbou výrazných osobností.

Studijní materiály:

Nová česká scéna, zvláštní otisk Života, listu pro výtvarnou práci a uměleckou kulturu, roč. XV, č. 3-4, 1937

Česká scénogafie XX. století, Praha 1981,

Zrcadlo světového divadla, Praha 1995

Dějiny českého výtvarného umění III 1-2, IV 1-2

Vlastislav Hofman, Praha 2OO4

Divadelní revue 2OO3/2

Josef Svoboda, Praha 1984

Jaroslav Malina, Praha 1999

Scénografie, přehled článků ze zahraničních časopisů, DÚ 1964 - 1985

H. Rischbieter, Bühne und bildende Kunst im XX. Jh., Velber bei Hannover 1968

D. Bablet, Les révolutions scéniques du XXe siecle, Paris 1975

Poznámka:

Též volitelný pro studenty 1.ročníku NAVAZUJÍCÍHO 2 LETÉHO MGR. STUDIA

Předmět je součástí následujících studijních plánů:
Platnost dat k 23. 4. 2007
Aktualizace výše uvedených informací naleznete na adrese http://studijniplany.amu.cz/cs/predmet204DES1.html