Hudební režie 6

Kód:

108HR6

Zakončení:

Z

Kredity:

9

Rozsah:

2/T

Vyučující:

Jaroslav RYBÁŘ, Jaroslav SMOLKA

Anotace:

Předmět má svou seminární a přednáškovou část. Spočívá v rozborech nahrávek, jejich interpretace i zvukového zpracování. Dále se hodnotí vlastní pracovní výkony studentů v předmětu Praxe ve studiu. Přednášková část obsahuje výklad problematiky nahrávání hudby a práce hudebního režiséra ve studiu.

Jazyk výuky:

CS

Požadavky:

Studenti připravují své písemné diplomové práce a prezentují jejich části místo seminárních prací. Zvládnutí příslušných témat, probíraných v přednáškové části.

Cíle studia:

Jako hlavní předmět oboru má syntetizující a završující význam při přípravě a výchově hudebních režisérů. Jeho úkolem je vybavit posluchače základními i specializovanými vědomostmi a návyky, potřebnými při práci hudebního režiséra - tj. při řízení - v průběhu nahrávání, střihu a postprodukční úpravy nahrané hudby pro trvalé zvukové nosiče nebo k použití v rozhlase, televizi, filmu či dalších médiích. Dále vede posluchače ke kritickému rozlišování, srovnávání a hodnocení nahrávek vydaných na CD či jiných nosičích zvuku a pořízených jinými nahávacími týmy.

Osnova (a sylabus):

Seminární část.

Srovnávání různých nahrávek po stránce interpretační i zvukové.

Příprava bakalářské diplomové práce.

Přednášková část.

Konečné zpracování snímku - postprodukce, mastering.

Dodatečná úprava původního akustického prostoru nahrávky - umělý dozvuk.

Řazení skladeb resp. jejich částí na konečné verzi snímku.

Specifické problémy natáčení a zpracování živé, neboli live nahrávky.

Sylabus

Konečné zpracování snímku - postprodukce, mastering. Natočený a sestříhaný snímek není ve stavu vhodném pro výrobu nosiče. Musíme nahrávku přepsat na médium, sloužící jako tzv. master, tedy definitivní verze snímku, předloha pro výrobu nosiče. Řada nahrávek však vyžaduje úpravy: stanovení základní dynamické úrovně, případně vyrovnání úrovně jednotlivých skladeb nebo jejich částí v rámci CD. Znamená to, že úrovňové špičky nepřekročí určitou mez (např. -2 dB). Dále limitace, komprese, expanze, filtrace. Umělý dozvuk, dodatečná úprava původního akustického prostoru. Neexistují žádná obecná kritéria pro míru nebo určitý typ dozvuku. Vodítkem je vkus a zkušenost členů nahrávacího týmu. Pro aplikaci umělého dozvuku je důležitý stav původní nahrávky. Původně malý prostor nevylepší žádné dozvukové zařízení; stísněný prostor bude na snímku slyšet. Lze říci, že dobře vybraný umělý dozvuk dokáže podtrhnout klady snímku.

Řazení skladeb resp. jejich částí na konečné verzi snímku. Důležitý je vzájemný odstup jednotlivých skladeb, tedy pauzy mezi nimi. Jejich načasování je důležité zejména u skladeb cyklických; zde užijeme načasování pocitové, které diktuje charakter i délka hudby končící i následující. Oddělení jednotlivých uzavřených skladeb může být standardizováno. Pauzy jsou spíše delší a prodlužují se u skladeb rozměrnějších. Pozornost je třeba věnovat i průběhu pauz. Nejjednodušší řešení je t. zv. digitální ticho, stav bez jakéhokoli signálu. Nejnověji se postupuje tak, že v pauzách ponecháváme šum prostředí, i když jeho intenzitu zeslabujeme. Toto řešení usnadňuje i počátky a konce hudby (fade in a fade out), kterým je též radno věnovat pozornost.

Specifické problémy natáčení a zpracování živé nahrávky. Živá nahrávka představuje snímek, natočený za účasti publika na veřejném koncertě. V nejčistší podobě zachycuje daný výkon, jak skutečně na produkci zazněl. Takový snímek může mít rozdílné cílové určení: od pouhého dokumentu až po nahrávku, na kterou budou kladena ta nejpřísnější měřítka. Živá nahrávka klade značné nároky na nahrávací tým; není čas na zvukové zkoušky. Hudební režisér tu musí být nápomocen mistru zvuku při posouzení vyrovnanosti jednotlivých skupin orchestru, při určování zvukových poměrů mezi sólistou a orchestrem a konečně i při volbě charakteru zvuku vzhledem k typu hudby. Znalost partitury je za těchto okolností, jako ostatně při každém nahrávání samozřejmostí. Režisér tak může kolegu zvukaře připravit předem na různá úskalí partitury. Příznivější situace nastane v případě, kdy existuje možnost natáčet zkoušky, či je-li koncert opakován. Pak je více času na přípravu, také při konečném zpracování nahrávky nejsme odkázáni na jedinou verzi.

Studijní materiály:

Notový materiál. Ucelená specializovaná literatura k této problematice neexistuje. Vychází se z výše uvedených poznámek (sylabus), které se stanou východiskem pro vytvoření skript.

Poznámka:

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Obor Hudební režie (Bc) (povinný předmět hlavního oboru)