Osvětlování 1

Kód:

304OS1

Zakončení:

Z

Kredity:

1

Rozsah:

2/T

Vyučující:

Jaromír ŠOFR, Josef ŠPELDA

Anotace:

Předmět je určen k seznámení s teorií i praxí osvětlování ve filmu a televizi.Výchozím bodem studia je poznání a rozbor denních i

mimodenních světelných situací danných přírodními zdroji. Výklad pokračuje seznamováním s vlastnostmi osvětlovacích prostředků s hlediska jejich využitelnosti k nápodobě zdrojů přírodních i umělých. Výuka je provázena demonstracemi způsobů konstrukcí osvětlení jak v reálných prostředích, tak i v atelierech a to s objekty základního významu (lidská tvář, postava). Specifikum výuky je osvětlování s vazbou na vlastnosti záznamového media, čímž je od počátku věnována pozornost praktické exponometrii.

Jazyk výuky:

CS

Požadavky:

Znalost kultury vizuálního zobrazování v dějinném kontextu. Fyzika a zejména optika na patřičné středoškolské úrovni.

Cíle studia:

Pochopení a zvládnutí tvorby funkčního zobrazení objektů světlem na rozdíl od jejich fotografické reprodukce

Osnova (a sylabus):

Osnova:

Trojí funkce užití světla ve filmu a televizi:

1. Světlo jako základní technický předpoklad vzniku optického zobrazení.

2. Světlo z pohledu informace o vlastnostech předmětů scénické reality, jejich textuře a odrazivosti (reflektanci).

3. Světlo jako prostředek umělecké stylizace optického zobrazení.

Světlo.

Světlo a jeho expoziční účin jsou z kameramanského hlediska hodnotitelné ze tří aspektů:

A. Kvalita, totiž - a) kvalita daná jeho spektrálním složením,

b) kvalita daná charakterem světelného zdroje (bodový, difuzní).

B. Směr - s hlediska: a) podpory nebo potlačování vjemu prostoru zobrazením,

b) podporování či popírání vjemu skutečných tvarů a objemů

zobrazovaných objektů.

C. Intenzita a) intenzita jediného zdroje a její modifikace jeho vzdáleností,

b) skladba intenzit více zdrojů: světlo hlavní, doplňkové a pomocné.

Praktická exponometrie.

A. Analýza osvětlení scény měřením světelných toků na jednotlivé objekty dopadajících.

B. Analýza osvětlení scény s hlediska její jasové struktury - exponometrie bodová.

Zdroje světla a svítidla.

A. Prostředky ke změně spektrálního složení světla umělých zdrojů.

B. Prostředky ke změně charakteru světla zdrojů (difuzory, gridy).

C. Regulace povahy svazku emitovaných paprsků toku - konvergence vs. divergence.

Základní osvětlovací pojmy.

Faktor odrazivosti plochy (reflektance), expoziční účin, expoziční osvětlení, světelný poměr.

Metodika konstrukce osvětlení scénického prostoru.

A. Styl imitované primární světelné skutečnosti.

B. Styl profesionální konvence - odklon od striktní logiky osvětlení.

C. Aktivita osvětlování ve službách podpory významových gest v rámci dramatického účinu,

včetně tvůrčího uplatnění jak estetických hodnot, tak i rázu neobvyklosti.

Konstrukce osvětlení scénických prostorů extrémních velikostí.

Studijní materiály:

Bojanovský: Základní principy osvětlování

Bojanovský: Filmovým objektivem roč. 1961 č. 1-12, roč. 1962 č. 1-9

Taraba: Ateliérová technika

Taraba: Zdroje světla str. 11-14

A.Golovňa: Umění kameramana

L.Baran: Portrét ve fotografii

J. Šmok: Úvod do teorie skladby kinematografického obrazu

Firemní katalogy s přehledem o světelných zdrojích

Poznámka:

Rozvrh na zimní semestr 2007/2008:

	06:00–08:0008:00–10:0010:00–12:0012:00–14:0014:00–16:0016:00–18:0018:00–20:0020:00–22:0022:00–24:00
Po
Út	místnost 222 Ateliér KK (Lažanský palác) ŠOFR J. 14:50–16:25 (paralelka 1) Šofr, Špelda
St
Čt
Pá

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Kamera - bakalář (oborový předmět)