Hudební režie 7

Vyučující:

Jaroslav RYBÁŘ, Jaroslav SMOLKA

Anotace:

Předmět má svou seminární a přednáškovou část. Spočívá v rozborech nahrávek, jejich interpretace i zvukového zpracování. Dále se hodnotí vlastní pracovní výkony studentů v předmětu Praxe ve studiu. Přednášková část obsahuje výklad problematiky nahrávání hudby a práce hudebního režiséra ve studiu.

Požadavky:

Semestrální seminární práce, srovnávající různé nahrávky po zvukové a interpretační stránce. Zvládnutí příslušných témat, probíraných v přednáškové části.

Semestr končí zápočtem.

Cíle studia:

Jako hlavní předmět oboru má syntetizující a završující význam při přípravě a výchově hudebních režisérů. Jeho úkolem je vybavit posluchače základními i specializovanými vědomostmi a návyky, potřebnými při práci hudebního režiséra - tj. při řízení - v průběhu nahrávání, střihu a postprodukční úpravy nahrané hudby pro trvalé zvukové nosiče nebo k použití v rozhlase, televizi, filmu či dalších médiích. Dále vede posluchače ke kritickému rozlišování, srovnávání a hodnocení nahrávek vydaných na CD či jiných nosičích zvuku a pořízených jinými nahávacími týmy.

Osnova (a sylabus):

Seminární část.

Srovnávání různých nahrávek po stránce interpretační i zvukové.

Prezentace komparačních studií studentů (semestrální seminární práce).

Přednášková část.

Historický vývoj zvukového záznamu jako estetického fenoménu.

Estetika moderní hudební nahrávky.

Sylabus

Historický vývoj zvukového záznamu jako estetického fenoménu.

Od počátků až do rozšíření elektrického záznamu nemohl být chápán zvukový snímek jako alternativa k živé produkci. Nejprve funguje jako kuriozita a kratochvilné rozptýlení. Staré snímky mají však dnes vysokou dokumentární hodnotu. Od 30.let začíná ZZ sloužit jako možný prostředek poznávání hudebního díla. Nahrávají se rozměrná díla klasické hudby v autentickém provedení, objevuje se pojem Hi-Fi. Hudební nahrávka však slouží spíše jako prostředek k seznámení se s hudebním dílem před jeho vyslechnutím na koncertě, nebo jako doplněk, prostředek k vyvolání zážitku z živého provedení. Od zavedení stereofonie se ZZ stále více stává svébytným artefaktem s vlastními estetickými zásadami.

Estetika moderní hudební nahrávky. Moderní nahrávka dnes tvoří téměř plnohodnotnou alternativu k živému vnímání hudby. Hudební snímek je samostatný artefakt. Je neměnný, proto usiluje o relativní dokonalost ve smyslu zvukového pojetí, ale i v interpretační bezchybnosti. Tato okolnost je velmi důležitá, neboť ZZ lze poslouchat opakovaně a sebemenší chyby při opětovaném poslechu narůstají do neúnosných rozměrů. Náročnost se v tomto směru zvyšovala i s postupným zdokonalováním záznamové techniky. To umožnilo vnímat stále jemnější detaily interpretace. Střihová technika to do značné míry umožňuje a nic na tom nezmění zastánci snímků bez, nebo jen s minimálním počtem střihů. Jde tu o spor jiného druhu: snímek-dokument versus snímek jako samostatný umělecký počin. Zprostředkování zvukového obrazu se pohybuje mezi krajními možnostmi: buď usilujeme o věrné přetlumočení akustiky snímaného prostoru, nebo se snažíme vytvořit ideální, virtuální prostor, v němž dílo zaznívá. Málokdy jde o tyto čisté krajnosti. Obvykle se jedná o kompromis s příklonem k té či oné krajní možnosti. Výsledek je determinován akustickými možnostmi daného prostoru (v praxi často ne právě dokonalého) a technickými možnostmi studia.

Studijní materiály:

Notový materiál. Ucelená specializovaná literatura k této problematice neexistuje. Vychází se z výše uvedených poznámek (sylabus), které se stanou východiskem pro vytvoření skript.

Poznámka:

Rozvrh na zimní semestr 2009/2010:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2009/2010:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Obor Hudební režie (Mg) (povinný předmět hlavního oboru)