Infrastruktura umění 1

Vyučující:

Michal LÁZŇOVSKÝ, Bohumil NEKOLNÝ

Anotace:

Témata přednášek:

Transformace infrastruktury umění po roce 1989

Transformace divadelního systému po roce 1989

Veřejná kulturní služba - legitimita financování kultury z veřejných zdrojů

Multiplikační efekty v kultuře

Kultura a ekonomika

Analýza vazeb trhu práce se sektorem kultura v segmentu DIVADLO

Divadelní systémy v zemích EU

Modely financování divadla včetně grantovým systémům evropských metropolí

Správa a financování operních domů v Evropě a u nás

Požadavky:

Cíle studia:

Student se má seznámit se systémy veřejné podpory umění v ČR ale i zahraničí, aby je byl schopen kriticky reflektovat a vnímat jejich vliv na práci manažera v kultuře.

Osnova (a sylabus):

Osnova přednášek

1 téma:

Transformace infrastruktury umění po roce 1989

a/ Popis výchozího stavu (monopol státu, společenská reglementace, cenzura a nomenklatura)

b/ Etapa společného státu od roku 1989 ? 1992 (proces odstátnění a decentralizace, Zákon o malé privatizaci, Zákon o převodu majetku státu na jiné osoby (velká privatizace), 1. a 2. vlna kuponové privatizace, restituční zákony o nápravách některých křivd, nové správní uspořádání, nová rozpočtová pravidla a výběr daní až po rozdělení státu)

c/ Zánik tvůrčích svazů, vznik občanských sdružení, transformace uměleckých organizací

d/ 90. léta:

legislativa: autorské právo, kulturní fondy a nadace, autorský zákon, kolektivní správa a ochranné organizace

financování: granty a programy MK ČR, Státní fondy, zahraniční zdroje, soukromé zdroje právnické osoby a způsoby jejich financování: příspěvkové organizace MK, rady u příspěvkových organizací, jiné právnické osoby ? občanská sdružení, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, ostatní soukromoprávní subjekty

e/ rok 2000 a dále

veřejná správa a samospráva (kraje od roku 2002, města a obce)

f/ kulturní politika státu (rehabilitace pojmu, Bílá kniha P. Tigrida)

g/ my a zahraničí v 90. letech, program Culture 2000 atd.

závěrečný komentář:

Od prosince 1989 se česká kultura a umění pohybuje v prostoru demokracie a svobody jako základního předpokladu tvorby. Transformace (i ve své nedokončené podobě) umožnila diverzifikaci kulturního prostoru se segmenty veřejným, neziskovým a podnikatelským. Veřejnou volbou v rámci veřejné správy dochází k rozhodování o produkci, spotřebě i financování o rozsahu a charakteru veřejných kulturních služeb. Je na kulturní veřejnosti, aby prosadila , že rozhodování v této sféře bude kvalifikované a kompetentní. Kriticky je možné zhodnotit v procesu transformace kultury a jejich institucí její pomalé tempo, absenci kulturní strategie, absenci příslušné legislativy a absenci kooperace veřejných rozpočtu a veřejných subjektů ? státu, krajů a měst. Ostatně i nedostatečnou kooperaci veřejného a soukromého sektoru. Z obecného hlediska (mimo specifické zájmy a potřeby rozvoje jednotlivých oborů) lze takto definovat i základní rizika pro budoucnost.

2. téma

Transformace divadelního systému po roce 1989

a/ výchozí stav (zestátnění divadel v roce 1948, Divadelní zákon 1976, reformní snahy, aktivity studiových divadel)

b/ 1989 ? 2002 (převod většinové sítě do správy měst, konkurzy, ochranářské tendence, vznik soukromých divadelních aktivit, první NGO ? občanská sdružení, první návrhy grantových modelů)

c/ divadelní legislativa (zrušení zákona, transformace Literárního fondu a Dilie, kolektivní správa)

d/ financování divadelního systému

e/ proměna institucionální základny (privatizace, autonomie souborů, posloupnost transformačních kroků, divadlo jako příspěvková organizace, neziskový sektor, stavovské organizace)

f/ veřejná správa a divadlo (města a obce, specifické postavení Prahy, kraje)

g/ komparace se zahraničím

3. téma

Veřejná kulturní služba - legitimita financování kultury z veřejných zdrojů

Úvod: Základní otázka: Lze prokázat tuto legitimitu v podmínkách našeho státu? S tím přímo souvisí i vztah nejen politické reprezentace, ale i samotné kulturní veřejnosti k tomuto problému. I když i vztah a názor ne ? kulturní veřejnosti nelze pominout. O tom jak výsostně politický problém to je, svědčí loňská diskuse a polemiky o grantový systém v Praze. Diskuse se netýká výlučně Prahy, její rezultáty mohou ovlivnit kulturních politiku nejen statutárních měst, ale i krajů a regionů. Protože správa kultury v českých zemích má historicky ověřenou tendenci přebírat modely správy a řízení, provozování i financování z matičky měst. A to i když jde o model ideologicky zatížený či petrifikovaný.

a/ legislativní opory ( Listina základních práv a svobod, Zákon o účinnější podpoře...)

b/ veřejné služby z hlediska ekonomické teorie

c/ statut veřejné prospěšnosti a definiční znaky

d/ vstupní kritéria (příklady)

e/ hodnotící kritéria (příklady)

f/ znaky kvality

g/ veřejný kulturní prostor (příklady ze zahraničí)

h/ správa veřejných zdrojů

ch/ způsoby grantového financování

i/ definice neziskového sektoru a statutu veřejné prospěšnosti u nás (negativní příklad Sazky)

závěrečný komentář: Statut ?veřejné prospěšnosti? je obdobou celosvětově užívaného statutu ?not-for profit? a k jeho získání je třeba zprůhlednit činnosti a rozpočty žadatele především zveřejňováním výročních zpráv. Tuto povinnost ze zákona mají u nás zatím pouze o.p.s., nadace a nadační fondy. Zdrojem legitimity financování kultury a umění z veřejných zdrojů jsou samozřejmě i jejich užitné efekty (benefity), které stereotypní chápaní veřejné podpory jako jednosměrné dotace proměňují v návratnou investici. Legitimitu vynakládání veřejných prostředků lze místo debat o charakteru kultury jako veřejného statku (dle Samuelsona) převést na argumentaci veřejným zájmem a veřejnou kulturní službou, za což jsou politické mechanismy přímo odpovědné. Vedle zvyšování kvality života je podpora kultury totiž i ekonomicky výhodná.

4. téma

Multiplikační efekty v kultuře

Úvod: Lze skutečně multiplikační efekty umění použít pro argumentaci, že vynakládání veřejných prostředků na kulturu není dotací nýbrž investicí? A to na všech úrovních (státu, regionu, obce). Nejdříve je nutné vymezit samotný pojem ?multiplikační efekt?. V souvislostech s odkazy k zahraničí redefinujeme i problém veřejných kulturních organizací, které pečují jak o kulturní dědictví, tak i o kontinuální rozvoj umění.Pokusím se o mapu užitných efektů financování kultury a umění z veřejných zdrojů jako zdroje legitimity těchto investic.

a/ definice ME: provázanost jednoho odvětví hospodářství s dalšími odvětvími celé ekonomiky

b/ Multiplikátory pro kategorie input-output modelu pomocí input-output analýzy ( tzn. vstupů s nákladů na straně jedné a produkce a výnosů na straně druhé):

c/ Kvantifikovatelné úrovně ekonomického dopadu

d/ Ekonomický dopad versus ekonomický přínos

e/ mýty o divadelní síti ČR (negativní konotace)

f/ užitné efekty ekonomické (výčet)

g/ užitné efekty sociální (výčet příkladů)

místo závěru: V Británii se rozběhla kreativní revoluce, kulturní sektor díky finančním injekcím labouristické vlády rozkvetl. Jejich ekonomické studie dokládají, že kulturní sektor je ekonomické odvětví s podstatným podílem na HDP země, vyšším než mají mnohá tradiční průmyslová odvětví; je to významný zaměstnavatel, opět mohutnější než velká část tradičního průmyslu; dokáže levně vytvořit nová pracovní místa; je to velký britský exportér. Vytváří vysokou přidanou hodnotu. Má velmi pozitivní ekonomický dopad na navazující odvětví: dopravu, ubytovací a cateringové služby atd. Mnohá další odvětví inspiruje a stimuluje. Je též nemalým odběratelem služeb, rozdmýchává cestovní ruch atd. Angličtí ekonomové prokázali, že kulturní sektor má nezpochybnitelné pozitivní dopady na zaměstnanost v regionálním i v národním měřítku (jedno pracovní místo v kultuře vytváří až 2,8 pracovních míst v navazujících odvětvích), na příjmy jednotlivců a dalších subjektů v komerčním i v neziskovém sektoru a zároveň na příjmy státu ? zejména v podobě daní ze zisku vygenerovaného v kultuře a v odvětvích na ni napojených. Tím se stává významným hráčem na poli národní ekonomiky. Navíc ?pumpuje? ekonomiku přímo (například platy zaměstnanců kulturních organizací), nepřímo (platy zaměstnanců v odvětvích, jež jsou jeho dodavateli) a zároveň indukovaně. To znamená, že přímé i nepřímé příjmy dále obíhají ekonomikou a tvoří příjmy někoho dalšího.Rozvinutá kulturní infrastruktura je navíc silný magnet pro korporace: dostatek příležitostí pro kvalitní vyžití zaměstnanců a managementu ve volném čase v jisté lokalitě je důležitým faktorem při rozhodování o otevření nové pobočky, stěhování stávající pobočky, ředitelství apod. Přestěhovaná pobočka pak zase roztáčí kolotoč pozitivních ekonomických dopadů v regionu. Rozvinutá kulturní infrastruktura přitahuje cestovní ruch, tzv. zákaznický efekt atd.

5. téma

Kultura a ekonomika

Vymezení sektoru kultura ve vztahu k ekonomice ČR.

Pozice sektoru kultura na trhu práce (3,2% celkové zaměstnanosti)

Vývoj mezd v jednotlivých segmentech sektoru

Podíl sektoru na ekonomickém výkonu (objem produkce, HDP a HPH)

Struktura sektoru dle jednotlivých oborů

Prognóza: Podíl kultury na ekonomice ČR se sníží, tempo růstu bude pomalejší.

Sektory kultury dle regionů

Celková pozice sektoru

Limitující elementy

Závěrečný komentář k problematice statistických účtů:

Po roce 2008 ? po zavedení nové odvětvové klasifikace ekonomických činností v členských zemích EU ? budou tyto obory tvořit samostatnou sekci ?Kulturní, zábavní a rekreační činnosti?. O této sekci bude možno hovořit jako o kultuře v ?užším pojetí?. Pokud se dosavadní vývoj nezmění, je třeba v nejbližších letech očekávat, že pro kulturu v ?užším pojetí? zůstanou teze studie ?Ekonomika kultury v EU?, pro ČR jen proklamací. V sekci ?Kulturní, zábavní a rekreační činnosti? nelze s podobnou situací počítat a budoucí rozvoj se bude odvíjet hlavně od priorit nastavených pro jednotlivé obory sekce kulturní politikou státu a na možnostech společnosti tyto priority podporovat a realizovat. Hlavním problémem bude, jak vhodnými nástroji ovlivnit dosavadní vysokou závislost dalšího rozvoje oborů této sekce na podpoře z veřejných zdrojů.

6. téma

Analýza vazeb trhu práce se sektorem kultura v segmentu DIVADLO

Souhrnné statistické údaje v segmentu DIVADLO:

Celkový přehled divadelních organizací, rozmístění v krajích

1. Rozdělení divadel s vlastní produkcí podle právní formy

2. Rozdělení divadel s vlastní produkcí podle krajů

Rozložení dotací divadlům

Divadelní produkty ? objemy

Struktura tržeb ? vstupné, prodej produktů

Vývoj počtu zaměstnanců a OSVČ, struktura zaměstnanosti

a/ Zaměstnanci

b/ Dočasní pracovníci

c/ Charakteristika Lidských zdrojů

d/ Struktura pracovních sil ? profesní struktura

Mzdy v divadle v porovnání k celé ekonomice

Problematické profese z hlediska zaměstnanosti, poptávka po zaměstnání, rozložení pracovních míst a počet uchazečů o zaměstnání

Studijní obory v sektoru kultura, zaměstnanost absolventů

Zahraniční zaměstnanci

SWOT analýza segmentu DIVADLO

Rozvojové scénáře sektoru v návaznosti na trh práce

1. Posílení silných stránek z hlediska trhu práce

2. Oslabení ?slabých? stránek

Strategické cíle:

Přesun rozhodování v oblasti kultury od politiky ke kompetenci.

Vybudovat systém měření efektivity veřejné a neziskové divadelní sféry.

Kodifikovat vícezdrojové financování s podílem měst, krajů a státu.

Od autonomie k suverenitě divadla jako uměleckého druhu.

Reflektovat ekonomickou sílu kulturních služeb s jejich potenciálním rozvojem a růstem jejich podílu na HDP.

7. téma

Divadelní systémy v zemích EU

Výklad divadelních systémů zemí Evropské unie obsahuje historické, sociální, politické, legislativní i ekonomické kontexty. Přibližuje kulturní politiku a kulturní strategie jednotlivých států a přináší statistické údaje o divadelních sítích, o divadelní tvorbě, o produkci, distribuci i recepci. A o veřejných rozpočtech, uvolňovaných na kulturu a konkrétně pro divadlo. Údaje pochází většinou z období druhé poloviny let devadesátých, kdy byly souhrnně monograficky zpracovány. Přednáška se snaží postihnout hlavní zásady kulturní a divadelní politiky těchto zemí, strukturu divadelních systémů, včetně legislativních a právních aktů, způsoby financování divadelní kultury prostřednictvím veřejných rozpočtů a případně hlavní problémy či trendy.

Státy a země: Rakousko, Belgie (Vlámsko a Valonsko), Dánsko, Finsko, Francie, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Holandsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.

Komparace s ČR:

Nemáme legislativu, která by ošetřila kulturu jako veřejný sektor

Nemáme legislativu, která by kodifikovala divadlo jako veřejnou službu

Máme státní kulturní politiku pouze deklaratorní povahy

Podíl státního rozpočtu na kultuře je pod evropskou normou

Podíl státu na financování divadla pod evropským standardem

Podíl krajů na financování divadel je na stupni nula

Schází kooperativní financování, grantové systémy, programy

Model právní subjektivity divadel jako příspěvkových organizací je nevyhovující

Na všech stupních rozhodování schází uplatnění principů ?dlouhé ruky?

Divadla nemají povahu veřejných institucí

Veřejné rozpočty nedostatečně podporují alternativní scénu a nezávislé skupiny

Komentář na závěr:

V procesu vývoje divadla se v Evropě prosadila decentralizace a pluralita divadelních forem. Jako kritérium veřejných rozpočtů se prosazuje kvalita. Existuje široký konsensus, že divadlo je veřejná kulturní služba, že přímo souvisí s kvalitou života. Začínají se využívat i jiné jeho funkce než estetické a umělecké. Aby divadlo v tomto století obstálo je nuceno k různým způsobům kooperace. Divadlo je věcí obce a kulturní identity místa.

Není náhodná absence legislativy, není náhodná absence aktivní, nejen deklarované, kulturní politiky, není náhodná nedostatečná úroveň financování. Obec (občané) nepociťují českou kulturu (a divadlo) jako svůj identifikační znak. Nelze investovat do vzdělání aniž by se neinvestovalo do kultury a opačně. Opačně jsou investice zbytečné, i kdyby všechny byly investovány třeba do ?informační, vzdělanostní či kreativní společnosti?. To už se v Evropě chápe.

8. téma

Modely financování divadla včetně grantovým systémům evropských metropolí

Principy a předměty podpory, příjemci podpory, způsoby podpory a způsoby přidělování grantů, správa alokace a evaluace

Příklady měst (Mnichov, Vídeň, Berlín, Curych, Paříž, Londýn, Manchester, Reykjavik)

Příklady států (mimo tradičních zemí EU ještě Maďarsko a Slovensko)

Závěry:

Grantové systémy vycházejí většinou z následujících priorit a zásad:

- demokratizace, decentralizace, internacionalizace, profesionalizace a restrukturalizace mají za cíl autonomii kulturních institucí

- prosazují se v nich demokratické principy, včetně transparentnosti rozhodování

- podpora umělců, kvalitních děl a tvorby je chápána jako rozvoj a obnova kulturního dědictví

- podpora umělecké tvorby posiluje občanskou společnost

- vychází se z konceptu otevřené kultury, nikoliv z tradice

- chrání se autonomie umělců a jejich tvorby

- zvýrazňuje se ekonomická a sociální hodnota a funkce kultury i umění

- cílem je podpora komunitního života a pocitu sounáležitosti občanů s tvorbou, ochranou a kultivací kulturních hodnot

- předpokládá se nejlepší možný kulturní servis pro všechny občany

- je akceptován koncept kulturního pluralismu i jako působení proti negativním vlivům komercionalizace

- kultura je chápána jako dialog, jako otevřený systém, schopný stálé reakce na změny

- podporují se nové estetiky, tzn. alternativní, experimentální, nezávislá tvorba

Správa veřejných zdrojů (postupy a metodika):

- kvalitu děl a umělecké tvorby posuzují nezávislá grémia, která stanovují kritéria a navrhují alokaci prostředků

- v rámci decentralizace jsou zakládány na všech stupních správy umělecké rady, nadace a fondy

- pokud mají tyto orgány právní subjektivitu, rozhodují i distribuují přidělené prostředky

- jinak fungují jako poradní orgány a komise, které doporučují a rozhoduje exekutiva (případně samospráva)

- pro divadlo jsou vytvářeny divadelní rady už na úrovni měst

- způsob ustavování členů rad je vždy specifický (od přímé volby přes jmenování až po delegování), stejně jako předkládání návrhů a doporučení. I zastoupení veřejnosti v těchto radách je řešeno různě. Ve složení však vždy převažuje jednoznačně odbornost, kompetence a autorita.

- prosazuje se metoda kulturního plánování, povětšinou ve čtyřletých cyklech

- zisky u podnikajících subjektů se vrací do fondů a grantů, u neziskových organizací a veřejně právních subjektů je samozřejmostí, že případný zisk vrací do předmětu své činnosti

- samozřejmostí je kontrola prostřednictvím výročních zpráv, auditů a evaluace

- v uměleckých radách jednotlivých divadelních subjektů je někdy samospráva zastoupena, jinde jsou zcela autonomní

Způsoby grantového financování:

- převažuje kombinace zdrojů: stát, země, region, město, soukromý sektor

- mezi městem a divadelním subjektem se používá smluvní vztah na dobu určitou

- smlouvy obyčejně rozlišují divadla podle kategorií

- divadlo pro děti a mládež mívá specifické podmínky

- smlouvy mohou určovat i minimální mzdu, omezit výši odměn managamentu, stanovit povinnost realizace původní tvorby atd.

- granty bývají propláceny předem, víceleté ve splátkách se zvláštním režimem

- existuje i možnost subvenci kapitalizovat a intendanti bývají hodnoceni i podle této schopnosti

- někde je podmínkou pro získání grantu přímá podpora projektu soukromým sektorem

- funguje systém pojistek, že poslední splátku grantu obdrží subjekt až po realizaci projektu, za předpokladu, že dodržel všechny podmínky kontraktu

- před poslední splátkou prochází organizace obyčejně kontrolou (může ji nahradit audit či finanční úřad)

- pro veškeré čerpání veřejných prostředků z grantů je vždy budován systém nejrůznějších záruk

- jen výjimečně se používá adresné určení grantů (např. na scénografii, nájem, energie atd.)

- jednotlivci dostávají granty, často osvobozené od daně, většinou v měsíčních platbách

- granty pro instituce mají většinou jiný režim a bývají odděleny od grantů pro jednotlivce

- v mnoha městech je důsledně odděleno financování budov od souborů

- grantové systémy umožňují i dotaci divadelních prostor bez souboru

- grantové modely, pokud jsou založeny městem jako fondy či nadace, mohou přijímat dary od veřejných i soukromých společností

Účast měst na správě divadel

- během posledních dekád se posiluje účast měst, a zvláště evropských metropolí, na financování divadel

- jejich zakládání, správa a provozování má dva základní typy: soukromý subjekt a veřejný subjekt

- města pro financování budují systém grantů (Vídeň, Brusel, Helsinky)

- rozhodování o výši a přidělení prostředků zůstává jen zřídka výhradně na místní samosprávě

- výrazně se prosazuje alokace prostřednictvím odborných grémií

- divadelní budovy (často historický majetek města či jeho investice) zůstávají někdy v jeho přímé správě, jinde města pro tento majetek zakládají specializované útvary (někde jako soukromé společnosti), jen výjimečně převádějí majetek na divadelní subjekt, spíše je uplatňován režim nájmů

- města, a zvláště ve střední Evropě, zohledňují princip repertoárových souborových divadel

- trendem je zakládání s.r.o. či akciových společností, jejichž 100% vlastníkem či jediným akcionářem je samo město

- města získávají do grantových rozpočtů i jiné než městské zdroje

- města na svých grantových či uměleckých radách vyžadují i zpracování kulturní strategie či kulturního plánování

- pokud mají divadla právní subjektivitu nadace, o.p.s. či veřejnoprávní korporace bývá obec rovněž často zakladatelem

Resumé:

Divadelní rady jako správci grantových systémů jsou v naprosté většině jmenovány radnicemi z nezávislých expertů, relevantních divadelních institucí, případně i zástupců odborů kultury a kulturních grémií.

Divadelní rady doporučují prostřednictvím příslušného odboru Magistrátu Radě a Zastupitelstvu přidělení grantů. Mají většinou i konzultační funkci pro celkovou alokaci prostředků, určených městským rozpočtem na oblast divadla. Jsou také koncepčním místem divadelní politiky města, strategie, plánování.

Předpokládá se kooperace se státní správou (případně regionem) při financování divadelního systému města.

Granty jsou vypisovány na činnost (provoz či program) i na jednotlivé projekty. Od časově limitovaných projektů až po víceleté, maximálně čtyřleté.

Granty jsou vypsány pro fyzické i právnické osoby, pokud nebyly založeny za účelem podnikání, v převažující většině pro NGO. Jen výjimečně i pro komerční subjekty.

Standardem jsou v naprosté většině komplexní a transparentní evaluační procesy (finanční i estetické).

9. téma

Správa a financování operních domů v Evropě a u nás.

Základní data podmínek a výkonů operních divadel: výkony, návštěvnost, soběstačnost

Typy a modely správy a řízení (se zvláštním zřetelem k Vídni a Berlínu)

Financování oper: podíly veřejných rozpočtů

Závěry a komentáře

Studijní materiály:

Prameny:

Analýza transformace příspěvkových organizací ? divadel zřizovaných hl. m. Prahou,

Divadelní ústav Praha, 2001.

Analýza vazeb trhu práce se sektorem kultura, Institut umění-Divadelní ústav, Praha 2007

Analýza vývoje decentralizace rozhodování o kultuře v ČR po r. 1993 se zaměřením na analýzu vlivu reformy veřejné zprávy na strukturu výdajů veřejných rozpočtů v oblasti kultury. Praha: NIPOS, 2006.

Autor a peníze, Ekonomické souvislosti spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. st.

Sympozium Ústavu pro českou literaturu AV ČR, 2007

Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav 2000.

Český taneční slovník : tanec ? balet ? pantomima. Praha : Divadelní ústav 2001.

Český hraný film 1898-1930, Praha, Národní filmový archiv, 1995

Český hraný film 1930-1945, Praha, Národní filmový archiv, 1998

Český tanec 2007, průzkum Institut umění-Divadelní ústav, Praha

Čtenáři a čtení v ČR, projekt Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a Národní knihovny ČR, Jiří Trávníček, Vít Richter, 2007

Divadla jako hospodářské podniky v roce 1999, Ostrava, Marketingová laboratoř, 2000.

Divadlo v České republice. Ročenky od roku 1998. Praha: Divadelní ústav.

Dokumentace ke kulturní a divadelní politice v České republice po roce 1989, Praha, Divadelní ústav, 2003.

Edice Box. internetová edice DÚ, Praha: http://www.divadlo.cz/box/

Ekonomické souvislosti kultury ? výzkumná sonda, Praha: Katedra teorie kultury FF UK, 1997.

Ekonomika a kultura, partnerství pro 21. století. Praha: EMK, 2001.

Fórum pro kreativní Evropu. Dokumentace konference, Praha: Institut umění, 2009

Koncepce kulturní politiky hl. m. Prahy, Praha, 2006.

Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007 ? 2013, MK ČR, Praha,2006.

Kulturní politika města Plzně, Plzeň, 2001

Kultura, umění, perspektivy. Sborník konference na téma legislativa a ekonomika.

Praha: Divadlo Archa, 1997.

Kulturní politika města Plzně. Plzeň, 2001.

Marketing umění ? bibliografická rešerše. Ostrava: Marketingová laboratoř, 2000.

Model státního financování divadel. Praha, 1997, Svět a divadlo, č. 4 a 5.

Obec a divadlo. Praha: MHMP STEN/MARK, 1996.

Ročenky, dokumenty a projektové studie Institutu umění-Divadelního ústavu, Praha

Sborník statí o kultuře v letech 1998-2003 Praha: MK ČR, NIPOS, 2004.

Sociologický průzkum, Herecká asociace, Praha, 2006

Stát ? město ? kultura. Otevřená diskuse, Praha: Divadelní ústav, 2003.

Státní kulturní politika na léta 2009-2014, Praha: MKČR, 2008

Statistická ročenka České republiky. Praha: Český statistický úřad, od r. 1990.

Statistika kultury. Praha: NIPOS, od r. 1998.

Statistical Indicators for Arts Policy. Strawberry Hills, NSW: IFACCA, June 2005

Strategie rozvoje neziskového sektoru v ČR. Praha: Spiralis, 2000

Strategie účinnější podpory kultury do roku 2005 ? kulturní politika. Praha: MK ČR, 2001.

Praha ? Evropské město kultury. Analytická studie. Praha: Katedra teorie kultury FF UK, 2001.

Struktura a formy finančních toků v oblasti umění. Zpráva o výzkumném projektu.Ostrava: Marketingová laboratoř, 2000.

Transformace divadelního systému v České republice. Praha: Divadelní ústav, 2004, s pomocí Nadace Open Society Fund Praha.

Výroční zprávy divadel.

Výroční zprávy Ministerstva kultury ČR. Praha: MK ČR, od r. 1998.

Vztah státu ke kultuře. Kulturní politika v evropských zemích: Aktualizace vybraných problémů. Praha: Katedra teorie kultury FF UK, 2004.

Zpráva o české kinematografii v roce 1994-1999, Ministerstvo kultury ČR, 1995-2000.

Zpráva o činnosti Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie za 2. volební období, Ministerstvo kultury ČR, 2000

Literatura:

Arcier, B. F. d´ ? Arkio, T. ? HRAB, O. a kol. Towards a New Cultural Framework Programme of the European Union. Brussels: EFAH, 2003.

Bartošek L., Náš film, Kapitoly z dějin (1896-1945), Praha, Mladá fronta, 1985.

Bejvlová, J., Divadelní výkon - měření výkonnosti neziskového repertoárové divadla, disertační práce, JAMU, Brno, 2005.

Bell, D., Kulturní rozpory kapitalismu, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999.

Bek, M., (2001) Zpráva o hudebních posluchačích v České republice v roce 2001. (Brno: Masarykova univerzita v Brně)

Cikánek, M., Evropské operní publikum z marketingové perspektivy, JHD, 2007.

Cikánek, M., Kreativní průmysly, Institut umění, Praha, 2009

Cikánek, M., (2002) Marketing festivalu hudebního divadla Opera. Magisterská diplomová práce v oboru hudební managementu na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze

Cikánek, M. (2006a) Audience of the Prague Opera Festival/ Comparison of the Marketing Researches Conducted by the Festival in 2001 and 2005. Magisterská diplomová práce v oboru Arts Management na City University London

Cikánek, M., (2006b) Naše publikum je středem všeho, co děláme in His Voice 6/2006,

Černý, O. ? Herman, J., Návrh modelu státního financování profesionálních divadel. Část 1. Obecné principy a struktura.Praha: Svět a divadlo, 1997, r. 8, č. 4.

Černý, O. ? Herman, J. ? Jindrová Z., Návrh modelu státního financování divadel. Část 2. Grantové řízení. Praha: Svět a divadlo, 1997, r. 8, č. 5.

Černý, O. ? Nekolný, B., The Performing Arts in the Czech Republic. Amsterdam: Theater Instituut Nederland, 2000.

Čiháková- Noširo Vl., Analýza současné situace ve výtvarném (vizuálním) umění s důrazem na profesionální živé umění Praha. Praha: Institut umění, 2006

Dohnalová, L., Analýza hudebního života 1990-2005. Praha: Institut umění, 2006.

Dohnalová, L., Populární hudba ? analýza vývoje 1990-2005. Praha: Institut umění, 2006

Dohnalová, L.: Czech Music Guide /angl./, Praha: Divadelní ústav, 2006.

Dvořák, J., Kreativní management pro divadla, aneb, O divadle jinak: Kapitoly k tématu realizace divadla. Praha: Pražská scéna, 2004.

Dvořák J., Malý slovník managementu divadla. Praha: Pražská scéna, 2005.

Dvořák J., Hulec Vl., Příští vlna Next Wave : antologie alternativy, okraje a undergroundu v českém divadle 90. let. Praha : Pražská scéna 1996.

Etlík, J. Czech Theatre, Anketa o divadle 90.let, č. 16, str. 66 a 67 (Praha : Divadelní ústav)

Hadrbolec J., Současný stav nezávislého producentství v České republice, diplomová práce, FAMU, 1994/95

Halada, A., Český film devadesátých let, Od Tankového praporu ke Koljovi, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1997

Hannagan, T. J., Marketing pro neziskový sektor. Praha: Management Press, 1996.

Hoffmanová, B., Transformace státní filmové distribuce na podmínky tržní ekonomiky, diplomová práce, katedra filmové a televizní produkce FAMU, 1991/92

Hon, J. a kol., Multiplikační efekty dotací do divadel. Praha: Divadelní ústav a Marketingová laboratoř Ostrava, 2000.

Hradcová, A., Právní postavení kinematografie v České republice, diplomová práce, FAMU, 1992/93.

Chládková, Blanka. Divadelní systémy v Evropě. Praha: Divadelní ústav, 2001.

Chládková, B., Lobpreis D., Stříbrná A., Vzdělávání a výchova Praha: Institut umění, 2007.

Kesner L., Marketing a management muzeí a památek, Grada, Praha, 2005.

Klaus, V., Tomšík, Vl., Makroekonomická fakta české transformace, NC Publishing, Brno, 2007.

Komparace kulturních systémů 15 zemí Evropské unie. Podkladový materiál pro panelovou diskusi ?Stát pro umění 21. století?. Praha: Divadelní ústav, 2003.

Kultura, umění, perspektivy. Sborník konference na téma legislativa a ekonomika.

Praha: Divadlo Archa, 1997.

Nekolný, B., Formace transformace. Praha: Svět a divadlo, 2003, sv.4 ? 6.

Nekolný, B., Česká kultura v roce 2000. Brno: Barrister & Principal, 2000.

Nekolný, B. a kol., Divadelní systémy a kulturní politika. Praha: Divadelní ústav, 2006.

Němec R., Možnosti návratu finančních investic do českého celovečerního filmu po roce 1989, diplomová práce, FAMU, 1998/99

Malý, I., Veřejné statky a veřejně poskytované statky. Praha: Politická ekonomie, 1998,

č. 6.

Matějů, M., Kulturní a sociální změny v lokální společnosti ? souhrnná studie.

Praha: Katedra teorie kultury FF UK, 1999.

Matějů, M. a kol., Praha a kultura: Stav k roku 2000 a tendence vývoje. Praha: Katedra teorie kultury FF UK, 1998.

Matějů, M. a kol., Proměny kultury a umění v české společnosti na prahu 21. století: Lokální a globalizační trendy. Praha: Katedra teorie a kultury FF UK, 2005.

Matějů, M. ? Žák, J. Ekonomické souvislosti kultury. Praha: Katedra teorie

a kultury FF UK, 1997

Mederly, P. ? Nováček, P. ? Topercer, J., Indikátory kvality životaa udržitelného rozvoje: kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Praha: CESES FSV UK, 2004

Poledňák, I. a kol.: Proměny hudby v měnícím se světě, sb. FF UP Olomouc, 2007.

Sedláček, T.: Ekonomie dobra a zla, Praha: Nakladatelství 65. pole, 2009

Simbartl P., Posouzení Filmového studia Barrandov v podmínkách tržního hospodářství, jeho konkurenceschopnost, srovnání s podobnými studiemi v postkomunistických zemích i tradičních demokraciích, diplomová práce, FAMU, 1998/99

Segment tanec, Studie stavu, struktury, podmínek a financování umění v ČR, verze I., březen 2008, kol. autorů, Praha: Institut umění 2008.

Souček, J.G., Pravidla přijímání peněz veřejné podpory, COT business -4 ? 2007

Souček E., Ježdík V.,Chlad M., Vstupní analýza současných vazeb trhu práce se sektorem kultura. Praha: Institut umění- Divadelní ústav, 2007

Smolíková M. ed., Management umění. Praha: ProCulture, 2008

Srstka, J., Autorské právo v divadle. Praha: AMU, 2006.

Strecková, Y. kol. Veřejná ekonomie. Brno: Masarykova univerzita, 1997

Poznámka:

Další informace:

Předmět lze absolvovat opakovaně

Rozvrh na zimní semestr 2009/2010:

	06:00–08:0008:00–10:0010:00–12:0012:00–14:0014:00–16:0016:00–18:0018:00–20:0020:00–22:0022:00–24:00
Po
Út
St	místnost S202 Zasedací místnost (Karlova 26, Praha 1) NEKOLNÝ B. 09:30–11:00 (přednášková par. 1)
Čt
Pá

Rozvrh na letní semestr 2009/2010:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Doporučený bakalářský produkce (povinný předmět)
• Doporučený magisterský produkce (volitelný předmět)