Seminář historie a teorie divadla 2

Kód předmětu:

201SHE2

Název předmětu:

Seminář historie a teorie divadla 2

Způsob ukončení:

zápočet

Rozsah:

2/T

Typ předmětu:

povinný předmět

Úroveň předmětu:

Ročník studia:

3. ročník

Semestr, kdy je předmět vyučován:

letní

Počet přidělených kreditů ECTS:

1

Garant předmětu:

Jaroslav VOSTRÝ

Jméno přednášejícího:

Jaroslav VOSTRÝ

Cíle studia:

Systematická reflexe základních problémů a otázek spojených se vznikem a vývojem dramatického umění, analýza konkrétních příkladů ze současné jevištní praxe. Probírání otázek k bakalářské zkoušce.

Způsob uskutečnění:

Semináře, písemné zpracování přidělených otázek a jejich výklad.

Prerekvizity a korekvizity:

Úspěšné absolvování všech předmětů a seminářů, které se v bakalářském stupni studia režie a dramaturgie týkají divadelní historie a teorie.

Doporučené nepovinné složky programu:

Sledování různých způsobů aktuální interpretace klasických děl u nás i ve světě.

Obsah předmětu:

Seminář dovršuje bakalářské studium teoretických otázek oboru režie a dramaturgie podle konvolutu ozázek k bakalářské zkoušce.

Otázky z činoherní režie:

1. Konvencionální a expresivní chování a (dramatické, ev. scénické) jednání.

2. Rozehrávání situace a (realisticko-psychologické a komediální či obrazově artistní) způsoby jeho motivace.

3. Rozehrávání situace a herecká, scénografická a specificky režijní účast na vytváření dramatického prostoru.

4. Situace a děj: rozehrávání v prostoru a průběh v čase.

5. Příběh a hrdina, zápletka a charakter s ohledem na obecnou problematiku zpodobování a jednání v dramatu a v divadle.

6. Herecké a mimoherecké prostředky rozvíjení jevištního jednání a jejich vztah v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech činoherní tvorby.

7. Dramatické a herecké, ev. jevištní (žádoucí) napětí; napětí a uvolnění contra přepětí (křeč) a povolenost.

8. Psychosomatické předpoklady hereckého projevu a možnosti jejich tvořivého využití; herecká individualita a herecký typ.

9. Psaný text a (kultivovaný) herecký mluvní projev, ortoepie a porušování pravidel v souvislosti se stylizací.

10. Próza a verš a jeho využívání v evropské činohře.

11. Přirozenost a (výtvarná) stylizace: režijní a scénografické, resp. režijně-scénografické řešení.

12. Kompozice, artikulace (členění) a rytmus a vztahu jedn. elementů a (rovin, vrstev) dramatického a scénického celku.

13. Překlad a adaptace v přísném i obrazném smyslu, v jehož rámci je „překladem“ a „adaptací“ každá inscenace.

14. Interpretace a/nebo (sebe)výpověď: vcítění a odstup, imagi-nace a racionální analýza, pochopení a sebevyjádření.

15. Režisér a jeho partneři: režie jako provokace (vytváření podmínek) k tvořivé účasti všech na společném díle.

Otázky z činoherní dramaturgie

1. Divadlo (scénické umění) a slovní (psaný) text a jeho možné typy, které se uplatňovaly a uplatňují v evropské činohře.

2. Vyprávění a předvádění z hlediska dramatu (dramatičnosti) a scénování (scéničnosti).

3. Scénické rozehrávání dramatické situace a (realisticko-psychologické a komediální či výtvarné aj.) způsoby jeho motivace.

4. Situace a děj: scénické rozehrávání v prostoru a průběh v čase.

5. Příběh a hrdina, zápletka a charakter s ohledem na obecnou problematiku zpodobování a jednání v dramatu a v divadle.

6. Herecké a mimoherecké prostředky rozvíjení jevištního jednání a jejich vztah v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech činoherní tvorby.

7. Dramatické a herecké, ev. jevištní (žádoucí) napětí; napětí a uvolnění contra přepětí (křeč) a povolenost.

8. Psychosomatické předpoklady hereckého projevu a možnosti jejich tvořivého využití; herecká individualita a herecký typ.

9. Řeč a mluva; ortoepie a porušování pravidel v souvislosti se stylizací.

10. Próza a verš a jeho využívání v evropské činohře.

11. Přirozenost a stylizace: styl, stylizace a stylizovanost v dramatu a scénickém projevu.

12. Kompozice, artikulace (členění) a rytmus a vztahu jedn. elementů a (rovin, vrstev) dramatického a scénického celku.

13. Překlad a adaptace v přísném i obrazném smyslu, v jehož rámci je „překladem“ a „adaptací“ každá inscenace.

14. Interpretace a/nebo (sebe)výpověď: vcítění a odstup, imaginace a racionální analýza, pochopení a sebevyjádření.

15. Rozdíl pozice kritika a teoretika a „praktického“ dramaturga v divadle.

Studijní materiály:

Literatura je zadávána na základě konkrétních úkolů.

Plánované činnosti související s učením a metody výuky:

Semináře, na kterých studenti přednášejí vypracované otázky k bakalářským zkouškám režie a dramaturgie, doplňované výkladem pedagoga.

Metody a kritéria hodnocení:

Aktivní účast na seminářích. Vypracování přidělených otázek a jejich výklad.

Jazyk, v němž probíhá výuka:

česky

Pracovní stáže:

Pracovní stáž není u tohoto předmětu zavedena.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Rozvrh na zimní semestr 2011/2012:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2011/2012:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Režie a dramaturgie činoherního divadla (Bc.) (povinný předmět)