Teorie divadla a jeho složek 2

Garant předmětu:

Jan VEDRAL

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Jan VEDRAL

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Systematická reflexe základních problémů a otázek spojených se vznikem a vývojem dramatického umění, analýza konkrétních příkladů ze současné jevištní praxe.

Forma studia:

Semináře, vypracování otázek k magisterským zkouškám a jejich prezentace.

Předpoklady a další požadavky:

Teoretická i praktická znalost oboru na úrovni bakalářské zkoušky.

Doporučené volitelné vzdělávací složky:

Průběžné sledování inscenací pražských i mimopražských divadel, návštěvy divadelních festivalů, četba divadelních periodik.

Obsah kurzu:

Předmět kombinující přednášku a seminář (dotace 2 hodiny týdně) rozvíjí znalosti a dovednosti získané v bakalářském studiu teorie divadla a dramatu na novém stupni, na kterém se zájem studentů soustřeďuje jednak k obecnějším otázkám, a na druhé straně k problematice jednotlivých oborů (teorie režie, teoretická dramaturgie, teorie herectví).

Osnovu předmětu tvoří otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie oboru herectví, formulované tak, že by měly podnítit ke stručné úvaze doložené konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností ze scénické tvorby a inscenační praxe.

1. Základní znaky evropského herectví zejm. ve srovnání s asijským, tendence evropského herectví k chování „jako v životě“ a herectví jako tvorba, vystupování a vytváření postavy;

2. Proměny českého herectví od Vojana k dnešku s ohledem na proměny stylu v souvislosti s proměnou dobové mentality;

3. ?Psychofyzické? typy a typy přístupu herce k postavě (včetně příslušných teorií) a jejich vztah příslušným druhům a žánrům dramatického (scénického) umění;

4. Herec na scéně a v záběru kamery z hlediska celkové problematiky chování v prostoru a tělesně?prostorového cítění;

5. Herec na scéně a v záběru kamery z hlediska problematiky spontánní reakce a budování (a fixace) linie jednání: výkon a postava, od spontánní akce a reakce k uvědoměle budované linii jednání; jednota apriorně vytvářeného charakteru a geneze postavy z (třeba rozporného) jednání v různých situacích ;

6. Dramatické jednání a herecký (scénický) výraz: prožívání a představování, konvencionální a expresivní chování, životní a scénické konvence, text a podtext, postoj a výraz, emocionální výraz a jednání, gesto a gestus, výraz a sdělení;

7. Dramatické a herecké (žádoucí) napětí: herecký výkon a fyzická existence na scéně, svalový tonus a dialektika napětí a uvolnění proti přepětí (křeči) a povolenosti, svalové cítění a pohybový smysl, tělový sebecit a herecká sebekontrola;

8. Od postoje postavy v situaci k pohybovému výrazu: tělo a psychika, dech, duše a duch, konvencionální a expresivní (emocionální) projev, postoj a držení, gestus a gesto, izolovaný pohyb a celkový projev, „smyslové“ a tělesné centrum, přirozený a stylizovaný pohyb.

Doporučená nebo povinná literatura:

Ukládán a doplňován průběžně podle konkrétních úkolů.

Brockett, O. G. Dějiny divadla

Císař, J. Přehled dějin českého divadla I, II

Aristoteles. Poetika

Zich, O. Estetika dramatického umění

Honzl, J. K novému významu umění

Vostrý, J. O hercích a herectví, Divadelní a literární podobizny

Gajdoš, J. Postmoderné podoby divadla

Pavis, P. Divadelní slovník, Praha

Vostrý, J. Režie je umění

Balvín, J. / Pokorný: Vídeňské lidové divadlo

Vostrý, J. Činoherní klub 1965-1972

Burian, E. F. O nové divadlo 1930-1940

Hyvnar, J. Herec v moderním divadle

Diderot, Herecký paradox

Brecht, B. Myšlenky

Císař, J. Základy dramaturgie 1, 2

Mukařovský, J. Otázky z estetiky

Veltruský, Příspěvky k teorii divadla

Frejka, J. Železná doba divadla

Lukavský, R. Stanislavského metoda herecké práce, Kultura mluveného slova

Otokar Fischer a Národní divadlo

Götz, F. Boj o český divadelní sloh

Šalda, F. X. 0 naší moderní kultuře divadelně dramatické

Fischer, O. K dramatu

Macura, V. Paradox obrozenského divadla, in: Divadlo v české kultuře 19. století

Grossman, J. Analýzy

Hyvnar, J. Francouzská divadelní reforma, Praha 1996

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody:

Referáty na zadaná témata (vypracované otázky k magisterským zkouškám) a debaty o nich.

Hodnoticí metody a kritéria:

Ukončení zkouškou ověřující získané poznatky s ohledem na odevzdané úkoly zpracovávající alespoň jedno z témat ve formě souvislého výkladu (cca 3 - 5 ns), autoreflexe praktické jevištní činnosti.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Rozvrh na zimní semestr 2013/2014:

	06:00–08:0008:00–10:0010:00–12:0012:00–14:0014:00–16:0016:00–18:0018:00–20:0020:00–22:0022:00–24:00
Po
Út	místnost K330 Učebna (Karlova 26, Praha 1) 15:00–16:30 (přednášková par. 1)
St
Čt
Pá

Datum	Den	Čas	Vyučující	Místo	Poznámky	Č. paralelky
	Út	15:00–16:30		Učebna Karlova 26, Praha 1		přednášková par. 1

Rozvrh na letní semestr 2013/2014:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Herectví činoherního divadla (Mgr.) (povinný předmět)