Komunikace a sémiotika chování 2

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

1. Student prakticky porozumí vztahům mezi komunikačními fenomény (viz obsah níže) a dokáže je vysvětlit (divadlo a komunikace; dramatická výchova a komunikace; osobnost a komunikace; edukace a komunikace).

2. Konfrontuje sebe samu/samého s obecnými modely komunikace, komunikačních dovedností a sociálně pedagogických dovedností a verbálně to reflektuje.

3. Vysvětlí podstatu lidského chování a forem jeho znakovosti.

4. Prohlubuje dovednosti vnímat komunikační chování jako soubor znaků a efektivně je interpretovat; tvořit komunikační chování jako soubor znaků a určených i neurčených k interpretaci a tyto dovednosti prezentuje.

Forma studia:

Diskuse, evokace zkušeností, praktická cvičení, komunikační hry a simulace, výklad.

Předpoklady a další požadavky:

Základní zkušenost s dramatickou hrou.

Doporučené volitelné vzdělávací složky:

Nejsou žádné nepovinné složky nutné pro absolvování tohoto předmětu.

Obsah kurzu:

1. Kontakt mezi jevy drama/divadlo - dramatická výchova - komunikace.

2. Informačně-vztahové, divadelně-dramatické a edukační vztahy komunikace a dramatické výchovy.

3. Já a komunikace, já a nespecifická scéničnost v mé komunikaci.

4. Scénologie každodenního chování

5. Sémiotika chování, vhled do behaviorální nauky a humánní etologie.

6. Metodologie každodenního čtení behaviorálních a komunikačních znaků

Doporučená nebo povinná literatura:

BRAUN, K. Druhá divadelní reforma? Praha: Divadelní ústav-Městská knihovna-AMU-JAMU, 1993. 171 s. ISBN 80-70008-037-X.

CAILLOIS, R. Hry a lidé. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. 215 s. ISBN 80-902482-2-5

CÍSAŘ, J. Člověk v situaci. Praha: Institut sociálních vztahů, 2000. 144 s. ISBN 80-85866-67-6

FRAŇKOVÁ, Slávka; KLEIN, Zdeněk. Úvod do etologie člověka. Praha: HZ, 1997. 194 s. ISBN 80-86009-15-7.

GOFFMAN, E. Všichni hrajeme divadlo. Praha: Studio Ypsilon, 1999. 248 s. ISBN 80-902482-4-1

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Svoboda, 1988. 236 s. Členská knižnice.

MüLLEROVÁ, Olga; HOFFMANNOVÁ, Jana. Kapitoly o dialogu. Praha: Pansofia, 1994. 96 s. ISBN 80-85804-29-8.

OSOLSOBĚ, Ivo. Mnoho povyku pro sémiotiku: Ne zcela úspěšný pokus o encyklopedické heslo semiotika divadla. Brno: Nakladatelství ?G? hudba a divadlo, 1992. 224 s. ISBN 80-901112-0-3.

VALENTA, Josef. Manuál k tréninku řeči lidského těla: (didaktika neverbální komunikace). Praha: AISIS, 2004. 260 s. Ed. Dokážu to? ISBN 80-239-2575-X

---. Metody a techniky dramatické výchovy. 3., upr. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1.

---. Učíme (se) komunikovat. 2. vyd. Kladno: AISIS, 2010, 216 s. ISBN 978-80-904071-5-2

VALENTA, J. K odstínění reálného a fiktivního v lidském chování. I, II, III. Disk, 26, 2008, s. 111-131; Disk, 27, 2009, s. 73-91; Disk, 28, 2009, s. 104-121. ISSN 1213-8665

VALENTA, J. Scénování v situacích „běžné každodennosti“ (Ke kriteriím rozlišení jeho rozmanitých kvalit). Disk, 30, 2009, s. 59-71. ISSN 1213-8665

VALENTA, J. Maska a tvář. Disk, 32, 2010, s. 107-115 ISSN 1213-8665

VALENTA, M. Dramaterapie. 2. vyd. Praha: Portál, 2001. 150 s. ISBN 80-7178-586-5

VÁVRA, Vlastimil V. Mluvíme beze slov. Praha: Panorama, 1990. 312 s. ISBN 80-7038-128-0.

VELTRUSKÝ, Jiří. Příspěvky k teorii divadla. Praha: Divadelní ústav; Praha: DAMU, 1994. 272 s. ISBN 80-7008-046-9.

VOSTRÝ, J. Herectví v životě a herectví na scéně (scénologie chování). [online] Praha : DAMU 2008. Dostupný na: http://www.damu.cz/umeni-veda-vyzkum/ustavy/ustav-dramaticke-a-scenicke-tvorby-damu/herectvi-v-zivote-a-herectvi-na-scene-scenologie-chovani/

VOSTRÝ, J. O hercích a herectví. Praha: Achát 1998. 274 s. ISBN 80-902221-7-X

VOSTRÝ, Jaroslav. Předpoklady hereckého projevu. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 1991. 146 s.

VOSTRÝ, J. Scéna a scéničnost v době všeobecné scénovanosti, Disk, 15, 2006, s. 6-18.

VOSTRÝ, J. Scénické působení a zrcadlové neurony, Disk. 28, 2009, s. 7- 28.

VOSTRÝ, J. Scénický smysl a dramatický cit, Disk, 19, 2007, s. 7-18.

VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. 264 s. ISBN 80-7178-291-2.

VYSKOČILOVÁ, Eva; SLAVÍKOVÁ, Eva (eds.). Psychosomatický základ veřejného vystupování, jeho studium a výzkum: sborník z konference 14. a 15. 10. 1999: výstup grantu Ministerstva kultury ČR č. 827/99. Praha: AMU, 2000. 182 s. ISBN 80-85883-50-3.

WILSON, Edward Osborne. O lidské přirozenosti: máme svobodnou vůli, nebo je naše chování řízeno genetickým kódem? Přel. Eduard Bakalář a Zdeněk Urban. Praha: Lidové noviny, 1993. 248 s. Edice 21, sv. 2. Přel. z: On Human Nature. ISBN 80-7106-076-3.

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody:

Cvičení, seminář, diskuse.

Hodnoticí metody a kritéria:

Podmínka úspěšného ukončení předmětu: aktivní účast, dle orientovanosti skupiny v tematice též možno zavést písemnou práci (každý student = jedno důležité komunikační téma).

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Dramatická výchova - tříleté kombinované (Mgr.) (povinný předmět)