Scénická propedeutika 1

Garant předmětu:

Martina SCHLEGELOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Martina SCHLEGELOVÁ

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů, scénografů i teoretiků a kritiků z hlediska chápání a vytváření jevištného obrazu, resp. dramatické situace. Jde přitom jak o jeho praktické („instinktivní“) uplatňování na úrovni imaginativního myšlení, tak o seznámení s příslušnými pojmy, které umožňují reflexi příslušné scénické aktivity, nezbytnou už z hlediska jejího úspěšného dotvoření, a to i ve spojitosti s možností vzájemného dorozumění inscenačního týmu.

Forma studia:

Předmět kombinující svičení se seminářem zprostředkovává posluchačům režie, dramaturgie, scénografie i teorie a kritiky seznámení se základy scéničnosti „zevnitř“: K pojmům se v jeho rámci směřuje indukcí, tj. pomocí interpretace scén, jejichž autory jsou sami posluchači v příslušných rolích (tj. jako režiséři, dramaturgové, scénografové, herci).

Předpoklady a další požadavky:

Nejsou žádné znalostní požadavky nutné pro zapsání tohoto předmětu.

Doporučené volitelné vzdělávací složky:

Průběžné sledování novinek v oblasti divadla, progresivních inscenací a filmů, vynikajících hereckých výkonů.

Obsah kurzu:

V 1. semestru se postupuje od jednoduchých statických výjevů (scén-obrazů), vyjadřujících jistou situaci, k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde o rozvíjení scénického smyslu posluchačů, jehož rozhodující součástí je cit pro prostorové řešení umožňující příslušný pohyb v rámci daného uspořádání, opřený o vědomí příslušných „energetických“ vlastností každého (scénického) prostoru. Tento scénický smysl se rozvíjí jak z hlediska vizuálního (tj. scénického v úzkém smyslu), tj. takového, na jehož úrovni se stýká pohled režiséra a scénografa s pohledem diváků, tak z hlediska „vnitřně hmatového“ (tj. dramatického), které je rozhodující pro vlastní uvědomělé scénické jednání (i jeho divácký spoluprožitek): dalo by se mluvit přímo o hereckém smyslu, kdyby jím nemusel disponovat režisér a scénograf i dramatik a dramaturg a do příslušné míry také kritik a teoretik. Je jasné, že rozehrávání daných výjevů vychází tedy na prvním místě z rozvíjení scénického smyslu v rovině režijně-scénografické, příp. dramaturgické, a nikoli ve specificky herecké rovině, i když herecká účast posluchačů všech oborů je pro skutečné poznání základů scéničnosti (tj. poznání „zevnitř“) také významná. Při koncipování a rozvíjení jednotlivých scén se posluchači, zaujímající (střídavě) různé role, zároveň učí týmové spolupráci, jinak řečeno, umění tvůrčího inscenačního dialogu.

Doporučená nebo povinná literatura:

Jaroslav Vostrý: Režie je umění, Praha (AMU) 2001

Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986

Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996

Viz též literaturu k předmětu Tvůrčí psaní

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody:

Seminář, cvičení.

Hodnoticí metody a kritéria:

Tvořivá účast na inscenaci aspoň jednoho (rozvinutého) scénického výjevu, u dramaturgů, režisérů a scénografů v rámci příslušného oboru, u teoretiků zpravidla dramaturgická.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Rozvrh na zimní semestr 2013/2014:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2013/2014:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Teorie a kritika (Bc.) (povinný předmět)