Semiotika hudby 1

Zapsat Zobrazit rozvrh

Garant předmětu:

Roman DYKAST

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Roman DYKAST

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Uvedení do problematiky hudebního významu a smyslu.

Forma studia:

Přednáška doplněná o praktické příklady probíraných tematických okruhů.

Předpoklady a další požadavky:

Student musí mít absolvovaný předmět Estetika.

Doporučené volitelné vzdělávací složky:

Nejsou žádné nepovinné složky nutné pro absolvování tohoto předmětu.

Obsah kurzu:

Umění jako znakový systém. Zkoumání mechanismů, jimiž člověk dává smysl světu, který ho obklopuje a současně o tomto smyslu komunikuje nejen jazykem, ale také pomocí uměleckých vyjadřovacích prostředků. Jak hudba komunikuje, sděluje city, emoce, do jaké míry může vyjadřovat mimohudební obsah.

Centrálním pojmem obecné i hudební sémiotiky je znak. V úvodních lekcích jsou posluchači seznamování s historií a současností teorií znaku. Z hlediska současných teorií znaku je položen důraz na dnes obecně přijímanou Peircovu typollogii znaku, kterou lze také vhodně aplikovat na pojetí jednotlivých uměleckých druhů jako znakových systémů. Výklad je kombinován čtením a interpretováním textů z okruhu obecné a hudební sémiotiky, které jsou uvedeny v literatuře. Základní otázky typu „co hudba vyjadřuje“ jsou uvedeny prostřednictvím úvah Leonarda Bernsteina (projekce videozáznamu televizního pořadu pro mládež z roku 1959). Bernsteinovy kritické myšlenky o některých historických i současných aspektech domnělé schopnosti hudby vyjadřovat mimohudební obsahy literárních, výtvarných děl, atd. jsou konfrontovány s kritickým vývojem názorů na tuto problematiku u představitelů tzv. formalistické estetiky (zejm. E. Hanslick) a novokantovské školy tzv. „symbolických forem“ (zejm. S. Langerová). Aktuální vývoj disciplíny je demonstrován zejména na řešení problému emoce a hudba - jedno z nejaktuálnějších témat současné hudební estetiky. Vliv klasické rétoriky na jako jednoho ze základních modelů pro vznik moderních uměleckých druhů je demonstrován na propojování hudebních, slovních., gestických, mimických a pohybových výrazových prostředků v uměleckých dílech posledních cca pěti stoletích. Na konkrétním uměleckém materiálu různých slohových období jsou prezentovány estetické příčiny posunů, ke kterým dochází v relaci umělecké dílo jako znakový systém a okruh jeho významů sdělovaných autorem jeho prostřednictvím směrem k recipientovi. Přednášky tímto odkazem na dobovou „ideovou“ propojenost různých uměleckých druhů poukazují na současný problém realizace uměleckých děl, které jsou souborem několika uměleckých druhů (zejm. opera, balet, pantomima) a vždy náležejí do určitého historického myšlenkového rámce, v němž výrazové prostředky vznikaly a byly s určitým (významovým, expresivním, afektivním či étosovým) záměrem používány. Stálá témata k rozpravě do seminární části předmětu: nakolik dnešní posluchač rozumí významům, které dobový autor spojoval s používanými výrazovými prostředky; kde je hranice mezi konvenčními a přirozenými výrazovými prostředky; jak rychlý má být vývoj v umění, tedy ve změnách vyjadřovacích prostředků, aby recipienti umění stále rozuměli atd.

Doporučená nebo povinná literatura:

Bernstein, Leonard: Co vyjadřuje hudba? In: O hudbě. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996, s. 13?35.

Dykast, Roman: Symbolická forma v hudbě. In: Sborník ?K aktuálním otázkám hudební teorie?. HAMU, Praha 2000, s. 124-130.

Dykast, Roman: Hudba věku melancholie. Togga, Praha 2005.

Eco, Umberto: Sémiotika divadelního představení. In: Dramatické umění 1988, č. 2, s.44-53.

Eco, Umberto: Teorie sémiotiky. JAMU, Brno 2004.

Eggebrecht, Hans H.: Hudba a krásno. Lidové noviny, Praha 2001.

Godár, Vladimír: Kacírske quodlibety. Music Forum, Bratislava 2000.

Hanslick, Eduard: O hudebním krásnu. Praha 1973.

Chailley, Jacques: 40000 let hudby. SNKLHU, Praha 1965.

Jiránek, Jaroslav: Hudební sémantika a sémiotika. Olomouc 1996.

Kaden, Christian: Prolegomena k jedné sémiotice hudby. In: Hudební věda 18, 1981, č. 3, s. 238?257.

Karbusický, Vladimír: Tvar a význam v hudbě. In: Hudební věda XXX, 1993, č. 4, s.299-330.

Kneif, Tibor: Hudba a znaky. Aspekty neexistující hudební sémiotiky. In: Hudební rozhledy 25, 1972, s. 230?232.

Kresánek, Jozef: Základy hudobného myslenia. Bratislava 1977.

Langerová, Susanne K.: O významovosti v hudbe. Genéza umeleckého zmyslu. Bratislava 1998.

Meyer, Leonard B.: Emotion and Meaning. Chicago 1956.

Nattiez, Jean-Jacques: Fondements d?une sémiologie de la musique. Paris 1975.

Osolsobě, Ivo: Jméno Eco a sémiotické záhady divadla. In: Dramatické umění 1988, č. 3, s.37-45.

Sychra, Antonín: Impresionismus a exprese v hudbě. Praha 1990.

Vičar, Jan: ?Zápisník zmizelého? Leoše Janáčka. In: Hudební věda 33, 1996, č. 3, s. 203?232.

Vičar, Jan?Dykast, Roman: Hudební estetika. HAMU, Praha 1998, 20012.

Volek, Jaroslav: Hudební struktura jako znak a hudba jako znakový systém. In: Opus musicum 1981, č.5, 6 a 10.

Základy hudební sémiotiky (Fukač-Jiránek-Poledňák-Volek). Sv. I?III. Brno 1992.

Zich Jaroslav: Kapitoly a studie z hudební estetiky (Sdělovací schopnost hudby). Supraphon, Praha 1987.

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody:

Přednáška.

Hodnoticí metody a kritéria:

Zápočtový test zvládnutí odpřednášené látky a doporučené literatury.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Nejsou.

Rozvrh na zimní semestr 2014/2015:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2014/2015:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Obor Pantomima (Mg) (povinně volitelný předmět)