Základy postmoderní dramaturgie 2

Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jan VEDRAL

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Jan VEDRAL

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem přednášek a rozborových seminářů je seznámit studenty jednak s teoretickými východisky reflexe tzv. postmoderního divadla, jednak s tvorbou a klíčovými díly evropských a českých divadelníků, pod etiketu postmoderny zahrnovaných:

1.Představit studentům holistický dramaturgický přístup k textům a textovým artefaktům či konceptům soudobého „postdramatického divadla“.

2.Seznámit studenty s problematikami času, prostoru, kauzálně temporálního principu sestavování děje, s problematikou synchronicity v soudobém umění, aplikovat toto poznání ve vztahu k dramatu.

3.Rozborem kanonických dramatických děl, analýzami některým produkcí postdramatického divadla a případovými reflexemi některým soudobých divadelních textů zprostředkovat studentům možnosti a limity dramaturgické práce v postmoderním divadle.

Forma studia:

Přednášky a audiovizuální projekce s návaznými rozborovými semináři.

Předpoklady a další požadavky:

Orientace v současné dramatické tvorbě odpovídající úspěšně absolvovanému bakalářskému stupni studia.Schopnost analýzy textu a inscenace.

Obsah kurzu:

Předmět určený pro studenty mgr. stupně režie a dramaturgie otevírá problematiku tzv. postmoderního divadla z hlediska dramatické tvorby. Prostřednictvím analýzy chronotopu, temporality, kauzality a synchronicity dramatu jsou studenti seznámeni s teoretickými východisky činnosti dramaturga v tzv. postdramatickém divadle. Rozbory časoprostoru některých kanonických dramatických děl předcházejí analýzám soudobé dramospisby.

1.Příběh a smysl, předvádění příběhů, drama a divadlo.

2.Tzv. krize příběhů, příběh v postmoderně. (Lehmann, Sarazac, Müller, Kantor, Wilson, Marthaler, Krekatör)

3.Příběh a chronotopos, havárie chronotopu v realitě (moderní psychologie) a v dramatu.

4.Proměna chronotopu jako látka kanonického dramatu (Aischylos, Shakespeare, Calderon)

5.Dění a trvání - problematika chronotopu v moderně (Strindberg, Ionesco, Beckett).

6.Krize fabule, situace a postavy, intersubjektivní dramatika, chaotologie, kauzalita a synchronicita (Dürrenmatt, Kane, Mayenburg).

Předmětem zkoumání jsou proměny „funkcí dramaturgie“ v takových divadelních projevech, a to zejména s ohledem na „postdramatické“ paradigma vztahu literatura a divadelní dílo. Zkoumána bude rovněž „dekonstrukce“ aristotelské koncepce dramatu, proměny koncepcí příběhu, děje, situace a dramatické postavy, problematika chronotopu, kauzality, synchronicity a dalších fenoménů souvisejících s vývojem soudobého dramatu.

Doporučená nebo povinná literatura:

Aristoteles: Poetika

Carriére, Jean-Calude: Vyprávět příběh. Praha 1995

Deleuze, Gilles: Bergsonismus. Praha 2006

Esslin, Martin: Theatre of the absurd. Londýn 1961

Etlík, Jaroslav: Divadlo jako zakoušení. In Divadelní revue 1/1999

Freyteag, Gustav: Technika dramatu. Praha 1944

Heidegger, Martin: Bytí a čas. Praha 1996

Jung, Carl Gustav: O synchronicitě. In Jung, V.G.: Výbor z díla, svazek II, Brno 1997

Lehmann, Hans-Thies: Postdramatické divadlo. Bratislava 2007

Prigogine, Ilya, Stegnersová, Isabele: Řád z chaosu. Praha 2001

Ricoeur, Paul: Čas a vyprávění, 3 svazky. Praha 2000, 2002, 2007

Syřišťová, Eva: Puklý čas a smích absolutní vlády. Brno 2005

Zich, Otakar: Estetika dramatického umění. Praha 1986

Hodnoticí metody a kritéria:

Aktivní účast na rozborových seminářích, 60% účast na přednáškách, vlastní esej k problematice (rozbor postdramatického díla) a rozprava o ní.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Další informace:

Předmět lze absolvovat opakovaně

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů: