Divadelní dílna 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem je vytvořit podmínky pro to, aby posluchači, kteří mají hlubší zájem o divadelní práci, mohli získat další osobní zkušenosti ze souborové divadelní tvorby, zaměřené v první řadě na autorské divadlo.

Forma studia:

Souborová práce, vlastní tvůrčí činnost, diskuse, analýza textů.

Předpoklady a další požadavky:

Předpokladem je osobní zájem zabývat se divadlem a chuť experimentovat na poli divadla.

Obsah kurzu:

Volitelný předmět zprostředkovává posluchačům zkušenost s vlastní divadelní tvorbou. Předmět je koncipován jako souborová práce studentů. Hlavním smyslem je pronikání do procesu vzniku autorského divadla. Podle zájmu posluchačů se práce může orientovat na činoherní divadlo nebo na divadlo předmětů, masek nebo loutek.

Doporučená nebo povinná literatura:

BOGATYRJOV, Pjotr Grigorjevič. Lidové divadlo české a slovenské. Praha: Fr. Borový a Národopisná společnost českoslovanská, 1940. 314 s.

---. Souvislosti tvorby: cesty k struktuře lidové kultury a divadla. Přel. Jaroslav Kolár. Praha: Odeon, 1971. 2010 s.

BRECHT, Bertolt. Myšlenky. Přel. Ludvík Kundera a Marta Staňková. Praha: ČS, 1958. 168 s. Otázky a názory, sv. 7.

BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Přel. Milan Lukeš a Zdena Benešová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; Praha: Divadelní ústav, 1999. 948 s. Přel. z: History of the Theatre. ISBN 80-7008-096-5 (Divadelní ústav). 80-7106-364-9 (Lidové noviny).

CÍSAŘ, Jan; ŠTĚPÁNEK, František. Základy činoherní režie. Praha: ÚKVČ; Hradec Králové: KKS, 1984. 138 s., 34 s. fot. příl. Knihovnička amatérského divadla, sv. 7

CRAIG, Edward Gordon. O divadelním umění. Přel. Milan Lukeš. Praha: Divadelní ústav, 2006. 208 s. Ed. Světové divadlo. Přel. z: On the Art of the Theatre. ISBN 80-7008-204-1.

ČERNÝ, František (ed.). Dějiny českého divadla I, II, III, IV. Praha: Academia, 1968, 1969, 1977, 1983. 428, 432, 660, 708 s.

DVOŘÁK, Jan V. Herectví s loutkou. Praha: IPOS, 1997. 88 s. 80-7068-069-5.

EJZENŠTEJN, Sergej Michajlovič. O stavbě uměleckého díla. Přel. Jiří Taufer a Lubomír Linhart. Praha: Československý spisovatel, 1963. 124 s.

FREJKA, Jiří. Divadlo je vesmír. Praha: Divadelní ústav, 2004. 736 s. ISBN 80-7008-163-5.

---. Režie jako projev průbojného ducha: Výbor z teoretických studií a statí. Praha: Divadelní ústav, 1980. České divadlo, č. 3. 168 s.

JURKOWSKI, Henryk. Magie loutky. Skici z teorie loutkového divadla. Přel. Jana Pilátová, Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1997. 288 s. Přel. z: Szkice z teorii teatru lalek. ISBN 80-902482-0-9.

KOLÁR, Erik. 1980. 2 vydání. 100 +1 kapitola o režii loutkových her. Praha:SKKS.

KRATOCHVÍL, Karel. Ze světa komedie dell´arte. 2., přeprac. vyd. Praha: Panorama, 1987. 592 s.

PALARČÍKOVÁ, Alena. Tygr v oku aneb O tvorbě inscenace s dětmi a mládeží. Praha: STD; Společnost Amatérské divadlo a svět, 2001. 144 s. ISBN 80-901660-5-9.

PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Přel. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. s. 496. Přel. z: Dictionnaire du Théâtre. ISBN 80-7008-157-0.

POKORNÝ, Jaroslav (ed.). Jindřich Honzl o režii a herectví. (Praha: Divadelní ústav, 1979. České divadlo 1. 234 s.

RICHTER, Luděk. Od předmětu k loutce, od loutky k předmětu: O vzniku a možnostech výpovědi loutky a loutkou. Praha: IPOS-ARTAMA; Praha: Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem, 1997. 56 s. ISBN 80-7068-097-0.

SCHERHAUFER, Petr. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od Goetheho a Schillera po Reinhardta. Bratislava: NOC, 1998. 328 s. ISBN 80-85455-75-7.

---. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od neandertálca po Meiningenčanov. Bratislava: NOC, 1998. 368 s. ISBN 80-85455-74-9.

---. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od futuristov po Ejzenštejna. Bratislava: Divadelný ústav, 1999. 368 s. ISBN 80-88987-02-4.

VOSTRÝ, Jaroslav. Režie je umění. Praha: DAMU, 2001. 276 s. ISBN 80-85883-93-7.

Hodnoticí metody a kritéria:

Kredity jsou uděleny na základě aktivity na cvičeních a za plnohodný přínos do tvůrčího divadelního procesu. Zkouška je klasifikována na základě tvůrčího vkladu každého posluchače do inscenančního procesu.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Další informace:

Předmět lze absolvovat opakovaně

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů: