Herecká výchova I. 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem předmětu je objevit možnosti vlastního těla jako nástroje sdělování a tento nástroj se naučit.

Forma studia:

Improvizování, práce na roli, postupně i podíl na tvorbě jevištního tvaru.

Předpoklady a další požadavky:

Schopnost kooperace, vnímavost k partnerovi, empatie, představivost, smysl pro rytmus slova i pohybu.

Obsah kurzu:

Předmět prohlubuje uvědomělou rovnováhu v psychosomatické rovině posluchačovy osobnosti. Smyslem práce v herecké výchově je formou intuitivně sdílené zkušenosti vznášet nárok na organickou kultivaci posluchačovy osobnosti a zároveň učit se pojmenovat technický nárok, jenž je sledovatelný intelektem a směřuje k pochopení a uchopení konkrétní dovednosti.

- Seznamovací hry a cvičení.

- Smyslové vnímání.

- Svobodné tělo.

- Vnímání partnera - partnerů.

- Práce s prostorem.

- Práce s rekvizitou.

Doporučená nebo povinná literatura:

BROOK, Peter. Pohyblivý bod: Čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Přel. Jan Hančil. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996. 248 s. Přel. z: The Shifting Point.

ČECHOV, Michail. Hercova cesta. Přel. Zoja Oubramová. Praha: Panorama, 1990. 224 s. Přel. z: Puť akťjora. ISBN 80-7038-154-X.

---. O herecké technice. Přel. Zoja Oubramová. Praha: Divadelní ústav; Praha: DAMU, 1996. Přel. z: To the Actor. 134 s. Edice Světové divadlo. ISBN 80-7008-054-X.

DIDEROT, Denis. Herecký paradox. Přel. Jan Binder. In DIDEROT, Denis. O umění: výbor statí a textů. Praha: Odeon, 1983. 436 s. Ed. Estetická knihovna, sv. 9. Přel. z: Paradoxe sur le comédien.

GROTOWSKI, Jerzy. Divadlo a rituál: texty 1965-1969. Přel. z polštiny. Bratislava, Kalligram, 1999. 208 s. ISBN 80-7149-276-0.

HYVNAR, Jan. Herec v moderním divadle: vize, metody a techniky herectví 20. století. Praha: Pražská scéna, 2000. ISBN 80-86102-07-6

KRÖSCHLOVÁ, Eva. Jevištní pohyb: Herecká pohybová výchova. 2., dopl. vyd. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra autorské tvorby a pedagogiky, 1998. 240 s. ISBN 80-85883-32-5.

LUKAVSKÝ, Radovan. Být nebo nebýt: Monology o herectví. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 248 s.

MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna-IPOS-Vyšší odborná škola herecká, 2003. 192 s. ISBN 80-7068-171-3.

RUTTE, Miroslav. O umění hereckém: K estetice a psychologii divadelní a filmové tvorby. Praha: Jos. R. Vilímek, 1946. 416 s.

STANISLAVSKIJ, vl. ALEXEJEV, Konstantin Sergejevič. O hereckej práci. Prel. a prepracovala Viera Mikulášová-Škridlová. Bratislava: TÁLIA-press, 1997. 276 s. Prel. z: Rabota akťjora nad soboj. Dněvnik učenika [1938]. ISBN 80-85455-47-1.

VOSTRÝ, Jaroslav. Proměny herectví: Metodický materiál pro potřeby amatérských divadelních souborů. Praha: OKS Praha-západ, 1983. 58 s.

Hodnoticí metody a kritéria:

Kredity jsou uděleny na základě aktivity na odborných cvičeních.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Dramatická výchova - dvouleté kombinované (M.A.) (povinný předmět)