Praktikum dramatické výchovy I. - Dramatické hry a cvičení 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Seznámit se s činností pedagoga dramatické výchovy v praxi. Účastí v hrách, cvičeních a improvizacích poznat podstatu dramatické výchovy v praxi a pochopit její výchovně vzdělávací moc. Poznat metodické postupy výstavby jednotlivých typů lekcí. Samostatně připravit a vést vlastní lekci. Reflektovat práci svou i druhých.

Každý student by se měl aktivně účastnit všech lekcí vedených pedagogem i studenty. Měl by si osvojit širokou škálu dramatickovýchovných metod a umět je používat ve své pedagogické praxi. Měl by umět na základě získaných zkušeností naplánovat lekci dramatické výchovy tak, aby sladil námět se zvolenými aktivitami a adekvátně zformuloval cíle. Měl by umět reagovat na neplánované nově vzniklé situace v hodině a vyvarovat se necitlivých zákroků.

Forma studia:

Kontaktní výuka, reflexe, diskuse, lektorská činnost, analýza ukázek zaznamenaných na médiích, čtení.

Předpoklady a další požadavky:

- Ochota účastnit se skupinjové práce.

- Schopnost kooperace a empatie.

- Schopnost analýzy a reflexe.

- Kreativní předpoklady.

Obsah kurzu:

Předmět, v němž se studenti seznamují s nejrůznějšími typy lekcí DV v praxi.

1. Seznámení. Skupina. Prostor.

2. Práce v menších skupinách a dvojicích.

3. Motivace, boční vedení. Pohyb.

4. Dialogy: komunikace beze slov i s textem. Jednoduché situace.

5. Co je závazné při stavbě hodiny, rozehřívací aktivity a jejich smysl. Plánování.

6. Hry s pravidly, jejich význam. Obměny tradičních dětských her s posílením dramatického prvku.

7. Hry a cvičení pro divadlo.

8. Rekvizita reálná, zástupná, imaginární. Práce s materiálem.

9. Zdroje tvořivosti: smyslové vnímání, emocionální paměť, zážitky a jejich zpracování.

10. Pozorovací schopnost, paměť. Kimovy hry.

11. Příběh, vyprávění, dramatická improvizace. Zkoumání životních situací z různých úhlů pohledu.

12.Vstupování do rolí, charakter postavy a charakterizace.

Doporučená nebo povinná literatura:

BAKALÁŘ, Eduard. I dospělí si mohou hrát. Praha: PRESSFOTO, 1976. 196 s.

BLÁHOVÁ, Krista; VACEK, Pavel; ULRYCHOVÁ, Irina; PROVAZNÍK, Jaroslav. Uvedení do systému školní dramatiky: Dramatická výchova pro učitele obecné, základní a národní školy. Praha: IPOS-ARTAMA; Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 1996. 84 s. ISBN 80-7068-070-9.

BOLESLAVSKÝ, Richard. Herectví: Šest prvních lekcí. Přel. Kateřina Borková. Praha: Československé filmové nakladatelství, 1948. Přel. z: Acting. The First Six Lessons [1933]. 124 s.

BUDÍNSKÁ, Hana. Hry pro šest smyslů: Kartotéka pro loutkáře i neloutkáře, kteří si umějí hrát s dětmi. 7., uprav. vyd. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2008 [1984]. 28, 16, 218 s. ISBN 978-80-7068-217-3.

DISMAN, Miloslav. Receptář dramatické výchovy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 148 s.

ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886. 610 s., 204 s. příl.

KARLÍK, Josef. Úvod do herecké výchovy. Brno: JAMU, 1992. 48 s. ISBN 80-85429-11-X.

MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy: zásobník dramatických her a improvizací. 11., upravené vyd. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2007 [1978]. 156 s. ISBN 978-80-901660-9-0.

MARTINEC, Václav. Lidské tělo - inspirace a nástroj dramatického projevu. Praha: ÚKVČ, 1975. 100 s. Knihovnička divadelní výchovy, sv. 8.

MAŠATOVÁ, Milada. Dramatika s loutkou: Metodický materiál literárně dramatického oboru ZUŠ pro potřeby členů STD a zájemců o tvořivou dramatiku. Olomouc: STD, regionální sekce při OKS Olomouc, 1991. 28 s. ISBN 80-85077-36-1.

MAZAL, Ferdinand. Soubor pohybových her pro děti mladšího školního věku. 2. vyd. Olomouc, HANEX v nakladatelství ARTAD, 1991. 16 s., 45 prac. listů. Ed. Kdo si hraje, nezlobí. ISBN 80-900925-0-0.

MLEJNEK, Josef. Dětská tvořivá hra. 2., přeprac. vyd. Praha: IPOS ARTAMA, 1997.152 s. ISBN 80-7068-104-7.

MORRIS, Desmond. Lidský živočich: Osobní pohled na lidský druh. Přel. Jaroslav Kovanda. Praha: Euromedia Group-Knižní klub-Balios, 1997. 224 s. Přel. z: The Human animal [1994]. ISBN 80-7176-529-5.

PAVELKOVÁ, Soňa. Dramatická výchova. České Budějovice: Krajské kulturní středisko, 1983. 72 s.

PORTMANN(OVÁ), Rosemarie; SCHNEIDER(OVÁ), Elisabeth. Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění. Přel. Pavel Kouba. Praha: Portál, 1993. 72 s. Spiele zur Entspannung und Konzentration [1991]. ISBN 80-85282-67-4.

READ, Herbert. Výchova uměním. Přel. Jan Caha. Praha: Odeon, 1967. 424 s. Education through Art [1943].

VINAŘ, Josef. Elementy herectví. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra teorie a kritiky, 1999. 182 s. ISBN 80-85883-41-4.

WAY, Brian. Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. Přel. Eva Machsková. Praha: ISV nakladatelství, 1996. 220 s. Přel. z: Development Through Drama. ISBN 80-85866-16-1.

ZAPLETAL, Miloš. Encyklopedie her I: Hry v přírodě. 2. vyd. Praha: Olympia, 1987 [1985]. 640 s.

---. Encyklopedie her II: Hry v klubovně. Praha: Olympia, 1986. 576 s.

---. Encyklopedie her III: Hry na hřišti a v tělocvičně. Praha: Olympia, 1978. 512 s.

---. Encyklopedie her IV: Hry ve městě a na vsi. Praha: Olympia, 1988. 576 s.

Hodnoticí metody a kritéria:

Kredity jsou uděleny na základě:

- aktivity na cvičeních a seminářích,

- vypracování semestrální práce,

- prezentace vlastní lekce.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Dramatická výchova - tříleté prezenční (M.A.) (povinný předmět)