Dramaturgie postdramatického divadla

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Student se orientuje v problematice tzv. post-dramatického divadla, je schopen pojmenovat jeho specifické rysy, vymezit je vůči divadlu dramatickému; je schopen odlišit tvůrčí originál od projevů zkonvencionalizovaného „alternativního“ eklekticismu; dokáže nově vymezit a definovat odpovědnos tvůrčích složek divadelního díla, zejména dramaturgie, režie a scénografie.

Forma studia:

Prezenční, přednáška kombinovaná se seminářem.

Předpoklady a další požadavky:

Podrobná znalost dějin divadla v kontextu západní kultury; podmínkou je absolvování přednášek Divadelní pojmosloví, Dějiny českého divadla a Dějiny světového divadla I. a II.

Obsah kurzu:

Studenti se seznámí s některými aspekty fenoménu označovaného jako postdramatické divadlo formou přednášek věnovaných dílčím problémům kompozice a struktury významných děl k tomuto divadelnímu směřování přiřazovaných. S těmito díly se studenti seznámí jednak samostudiem, jednak jejich projekcí a rozborem během přednášek. Cílem cyklu přednášek a rozborových seminářů je částečně orientovat studenty v problematice „módní divadelní postmoderny“, která přehlcuje současný divadelnický diskurs, a poskytnout jim pro reflexi děl základní analytické nástroje umožňující kritický přístup a dovolující odlišit tvůrčí originál od projevů zkonvencionalizovaného „alternativního“ eklekticismu. Pro studenty kreativních oborů by, kromě inspirace, mělo být přínosem přednášky uvědomění si nového vymezení a odpovědnosti tvůrčích složek divadelního díla, zejména dramaturgie, režie a scénografie.

Problémové okruhy:

Dramatická objektivita a postdramatický subjektivismus.

Zborcený chronotopos postdramatického díla.

Lyotardovská krize vyprávění a postmoderní skepse vůči příběhu.

Krize dramatické postavy - od inter - subjektivního předvádění k intra - subjektivnímu sebeprožívání.

Nedůvěra ke kauzálnímu nexu, synchronicita a teorie chaosu.

Logos a obraz. Krize textu. Mnohovýznamnost obrazu. Performance a instalace.

Příběh a čas.

Doporučená nebo povinná literatura:

Základní díla:

August Stridberg: Hra snů

Eugene Ionesco: Král umírá

Roland Schimmelpfenig: Arabská noc

Sarah Kane: Psychoza 4.48

Tadeusz Kantor: Wielopole, wielopole.

Andrej Tarkovskij: Zrcadlo

Christoph Marthaler: Murx Europaener

Další:

Aristoteles: Poetika, překlad M. Mráz, Praha 2008

Zich, Otakar: Estetika dramatického umění, Praha 1968

Fischer-Lichte, Erika: Estetika performativity, Mníšek pod Brdy 2011

Petříček, Miroslav: Myšlení obrazem, Praha 2009

Lehmann, Hans Thies: Postdramatické divadlo, Bratislava 2007

Knopová, Elena: Svet kontroverznej drámy, Bratislava 2011

Lyotard, Jean Francois: O postmodernismu, Praha 1993

Prigogine, Ilja; Stengerssova, Isabella: Řád z chaosu, Praha 2001

Syřišťová, Eva: Puklý čas, Praha 2005

Hodnoticí metody a kritéria:

85-ti procentní přítomnost studenta na výuce, vypracování zadaných písemných prací; zkouška obsahuje jak rozbor literatury v širších souvislostech, tak z analýzu konkrétních příkladů post-dramatického divadla s důrazem na funkci jednotlivých divadelních složek.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Pokud se do předmětu zapíší méně než 3 studenti, může být zrušen.

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů: