Teorie divadla a jeho složek 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Systematická reflexe základních problémů a otázek spojených se vznikem a vývojem dramatického umění, analýza konkrétních příkladů ze současné jevištní praxe.

Forma studia:

Semináře, vypracování otázek k magisterským zkouškám a jejich prezentace.

Předpoklady a další požadavky:

Teoretická i praktická znalost oboru na úrovni bakalářské zkoušky.

Obsah kurzu:

Předmět kombinující přednášku a seminář rozvíjí znalosti a dovednosti získané v bakalářském studiu teorie divadla a dramatu na novém stupni, na kterém se zájem studentů soustřeďuje jednak k obecnějším otázkám, a na druhé straně k problematice jednotlivých oborů (teorie režie, teoretická dramaturgie, teorie herectví).

Osnovu předmětu tvoří otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie činoherního divadla, formulované tak, že by měly podnítit ke stručné úvaze doložené konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností ze Scénické tvorby a inscenační praxe.

Otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie dramatického umění pro všechny obory DAMU:

1. Dramatické (scénické) umění z hlediska jeho kulturní, estetické, příp. psychosociální funkce: dramatické umění jako kulturní činitel, hra, obraz, zábava a/či sebevyjádření.

2. Dramatické umění v tradici západní (okcidentální) a východní (orientální) kultury.

3. Drama, dramatičnost, dramatické v „civilním“ životě, ve výchově a v umění.

4. Divadlo: instituce, budova, prostor, soubor, provoz, způsob komunikace, příp. vyjadřování a/či umění.

5. Dramatičnost a divadelnost (scéničnost): drama (nikoli jen ve smyslu divadelní hry) a divadlo (scéna), divadelnost a podívaná, scéničnost a teatrálnost, zjevné a skryté.

6. Hraní („scénování“) v životě a herecké (scénické, potažmo dramatické) umění.

7. Mimeze: (dramatické, příp. scénické) umění jako obraz a výraz.

8. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění z hlediska nabídky (tvořivých intencí těch, kteří je dělají) a poptávky (tj. diváckých „potřeb“ a tendencí).

9. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění ve spojitosti s jeho složkami a obvyklými, příp. možnými způsoby jejich uspořádání.

10. Vztah jeviště a hlediště v zrcadle (realizovaných i možných) proměn divadelního prostoru.

11. Herectví mezi přednesem role, komediantskou produkcí a sebevyjádřením: actor a player, příp. comedien a acteur, profesionál a amatér, herec a bavič.

12. Klasicismus, romantismus a realismus: postoje a styly, období a tendence, obecně kulturní zdroje a lokálně dobové projevy.

13. Archaické (tradiční), moderní a současné (postmoderní): doby, postoje, umění.

14. Techné a enthusiasmos: předpoklady a specifika tvořivého procesu v dramatickém umění a jeho imaginativní a intelektuální momenty, intuice a řemeslo; konvence jako podmínka a překážka tvorb.;

15. Dramatické umění a rozvoj médií.

Doporučená nebo povinná literatura:

Ukládán a doplňován průběžně podle konkrétních úkolů.

Brockett, O. G. Dějiny divadla

Císař, J. Přehled dějin českého divadla I, II

Aristoteles. Poetika

Zich, O. Estetika dramatického umění

Honzl, J. K novému významu umění

Vostrý, J. O hercích a herectví, Divadelní a literární podobizny

Gajdoš, J. Postmoderné podoby divadla

Pavis, P. Divadelní slovník, Praha

Vostrý, J. Režie je umění

Balvín, J. / Pokorný: Vídeňské lidové divadlo

Vostrý, J. Činoherní klub 1965-1972

Burian, E. F. O nové divadlo 1930-1940

Hyvnar, J. Herec v moderním divadle

Diderot, Herecký paradox

Brecht, B. Myšlenky

Císař, J. Základy dramaturgie 1, 2

Mukařovský, J. Otázky z estetiky

Veltruský, Příspěvky k teorii divadla

Frejka, J. Železná doba divadla

Lukavský, R. Stanislavského metoda herecké práce, Kultura mluveného slova

Otokar Fischer a Národní divadlo

Götz, F. Boj o český divadelní sloh

Šalda, F. X. O naší moderní kultuře divadelně dramatické

Fischer, O. K dramatu

Macura, V. Paradox obrozenského divadla, in: Divadlo v české kultuře 19. století

Grossman, J. Analýzy

Hyvnar, J. Francouzská divadelní reforma, Praha 1996

Hodnoticí metody a kritéria:

Ukončení zkouškou ověřující získané poznatky s ohledem na odevzdané úkoly zpracovávající alespoň jedno z témat ve formě souvislého výkladu (cca 3-5 ns), autoreflexe praktické jevištní činnosti.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů: