Teorie divadla a jeho složek 3

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Systematická reflexe základních problémů a otázek spojených se vznikem a vývojem dramatického umění, analýza konkrétních příkladů ze současné jevištní praxe.

Forma studia:

Semináře, vypracování otázek k magisterským zkouškám a jejich prezentace.

Předpoklady a další požadavky:

Teoretická i praktická znalost oboru na úrovni bakalářské zkoušky.

Obsah kurzu:

Předmět kombinující přednášku a seminář (dotace 2 hodiny týdně) rozvíjí znalosti a dovednosti získané v bakalářském studiu na novém stupni, na kterém se zájem studentů soustřeďuje jednak k obecnějším otázkám, a na druhé straně k problematice jednotlivých oborů (teorie režie, teoretická dramaturgie, teorie herectví).

Osnovu předmětu tvoří otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie činoherního divadla, formulované tak, že by měly podnítit ke stručné úvaze doložené konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností ze Scénické tvorby a inscenační praxe.

Otázky k magisterské zkoušce z herectví:

1. Základní znaky evropského herectví zejm. ve srovnání s asijským, tendence evropského herectví k chování „jako v životě“ a herectví jako tvorba, vystupování a vytváření postavy.

2. Proměny českého herectví od Vojana k dnešku s ohledem na proměny stylu v souvislosti s proměnou dobové mentality.

3. „Psychofyzické“ typy a typy přístupu herce k postavě (včetně příslušných teorií) a jejich vztah příslušným druhům a žánrům dramatického (scénického) umění.

4. Herec na scéně a v záběru kamery z hlediska celkové problematiky chování v prostoru a tělesně-prostorového cítění.

5. Herec na scéně a v záběru kamery z hlediska problematiky spontánní reakce a budování (a fixace) linie jednání: výkon a postava, od spontánní akce a reakce k uvědoměle budované linii jednání; jednota apriorně vytvářeného charakteru a geneze postavy z (třeba rozporného) jednání v různých situacích.

6. Dramatické jednání a herecký (scénický) výraz: prožívání a představování, konvencionální a expresivní chování, životní a scénické konvence, text a podtext, postoj a výraz, emocionální výraz a jednání, gesto a gestus, výraz a sdělení.

7. Dramatické a herecké (žádoucí) napětí: herecký výkon a fyzická existence na scéně, svalový tonus a dialektika napětí a uvolnění proti přepětí (křeči) a povolenosti, svalové cítění a pohybový smysl, tělový sebecit a herecká sebekontrola.

8. Od postoje postavy v situaci k pohybovému výrazu: tělo a psychika, dech, duše a duch, konvencionální a expresivní (emocionální) projev, postoj a držení, gestus a gesto, izolovaný pohyb a celkový projev, „smyslové“ a tělesné centrum, přirozený a stylizovaný pohyb.

9. Od psaného textu k hereckému mluvnímu projevu: řeč a dech, logické a rytmické členění promluvy, slovní vyjádření a emoce, text a podtext, výraz a intonace, intonace a její základní funkce, intonace v širším a užším smyslu, slova, slovní celky a smysl, mluva v kontextu celistvého hercova projevu i kontextu inscenace.

10. Typy slovního vyjadřování v dramatu, stylově-žánrová intence textu, dialog a monolog: vývoj vztahu dialogu a monologu, typy monologu, monolog a „vnitřní řeč“.

11. „Civilní“ mluva a verš, veršové systémy evropského dramatu, vývoj a specifičnost českého verše, pojem mluvního rytmu a jeho uplatnění v próze a ve verši; formální výstavba textu a jeho hlasová realizace v různých typech jevištních veršů, popř. v různých překladech jevištních veršů.

12. Herecké a „mimoherecké“ prostředky budování postavy: herec a maska, herec a kostým, herec a rekvizita, herec a mizanscéna (aranžmá); hra a souhra; účast hereckých partnerů, režiséra a scénografa na vytváření postavy.

13. Herecká postava jako subjekt jednání i element scénického obrazu: herecká postava jako svémocný fenomen a jako soubor elementů zapojovaných do celku s větší či menší mírou hercovy tvůrčí samostatnosti; postavení herectví v proměnlivé hierarchii scénických složek.

14. Interpretace, nebo (sebe)výpověď: problematika vcítění a odstupu, imaginace a racionální analýzy, nového pochopení a sebevyjádření v přístupu herce k postavě v rámci (apriorního či při zkouškách společně (do)vytvářeného dramaturgicko-režijního záměru

15. Pozice herce s ohledem na žánr a styl i podmínky vzniku scénického díla: hrdinové a charaktery, herecké typy a obory; herec v různých typech divadla a dalších audiovisuálních médiích, zvláště však v divadle se stálým ansámblem; herecká individualita a tým

Otázky k magisterské zkoušce z režie :

1. Od Diderota k dnešku: vznik a vývoj evropské dramaturgie (v širším smyslu „myšlení o divadle“) s ohledem na vznik a vývoj moderní režie.

2. Vznik a vývoj české dramaturgie s ohledem na vznik a vývoj české moderní režie (Kvapil, Hilar, E. F. Burian, Grossman a další: kde končí dramaturg a začíná režisér?).

3. Vznik a proměny moderní evropské režie ve vztahu k vývoji dramaturgie (režiséři „intelektuálové“, režiséři „aranžéři“ a „herečtí“ režiséři; dvojí význam pojmu „herecká“ režie).

4. Vznik a proměny české moderní režie ve vztahu k dramaturgii a s ohledem na evropský kontext.

5. Drama a divadelní (scénický) prostor: vznik, typy a proměny novověkého scénického umění a vývoj evropské scénografie.

6. Vznik a proměny českého novodobého scénického umění a vývoj české scénografie.

7. Drama, dramatické a dramatično s ohledem na problematiku vztahu estetické kategorie a pojmu historické poetiky (dramatičnost Dostojevského románů a lyričnost divadla E. F. Buriana).

8. Časoprostor dramatu a časoprostor scénického díla se zřetelem ke specifickému časoprostoru různých žánrů a stylů.

9. Dramatické dílo a příběh, inscenace a režijní fabulování: fabule a děj, režijní řešení a scénické jednání, námět, fabule a téma.

10. Dramatická, jevištní a herecká postava v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech dramatické a scénické tvorby, režisérův podíl na vzniku herecké a jevištní postavy (viz vztah hereckých a mimohereckých prostředků při budování jevištní postavy u E. F. Buriana).

11. „Civilní“ mluva a verš, veršové systémy evropského dramatu, vývoj a specifičnost českého verše, pojem mluvního rytmu a jeho uplatnění v próze a ve verši; výstavba hereckého mluvního partu a režijní „orchestrace“, hlasy a zvuky, hudba jako konstitutivní element a jakou pouhý doprovod.

12. Od rozehrání situace k pohybu v prostoru: postoj a držení, gestus a gesto, gestus postavy a gestus scény, jednotlivý pohyb a pohyb celku, výtvarná stránka hereckého pohybu v prostoru a scénografické řešení, režie a choreografie.

13. Interpretace a realizace: analýza a pochopení, dílo a (aktuální) kontext, „čtení“ textu i a jeho konkretizace, dramaturgicko-režijní představa a geneze scénického díla; ilustrace záměru a tvořivý (zkušební) proces.

14. Klasický text jako kulturní fenomen a jako materiál: interpretace, aktualizace, adaptace, variace.

15. Původnost a tradice: „klasika“ („klasičnost“) a současnost („modernost“), kánony a konvence a jejich porušování („novátorství“), individuální a generační přístup, navazování a módnost.

Otázky k magisterské zkoušce z dramaturgie:

1. Vznik a vývoj evropské dramaturgie (v širokém smyslu „myšlení o divadle“) s ohledem na její „složky“ (vč. teoreticko-kritické) a na její (historické) podoby.

2. Vznik a vývoj české dramaturgie s ohledem na evropský kontext.

3. Vznik a proměny moderní evropské režie ve vztahu k vývoji dramaturgie (režiséři „intelektuálové“, režiséři „aranžéři“ a „herečtí“ režiséři; dvojí význam pojmu „herecká“ režie).

4. Vznik a proměny české režie ve vztahu k dramaturgii a s ohledem na evropský kontext.

5. Divadlo a literatura vč. problematiky děl různých literárních druhů a jejich dramatizace či scénování.

6. Drama, dramatické a dramatično s ohledem na problematiku vztahu estetické kategorie a pojmu historické poetiky (dramatičnost Dostojevského románů a lyričnost divadla EFB).

7. Dramatičnost a divadelnost (scéničnost): jejich vývoj, podstata a vzájemný vztah.

8. Časoprostor dramatu a časoprostor scénického díla se zřetelem ke specifickému časoprostoru různých žánrů a stylů.

9. Dramatické dílo a příběh: fabule a děj, námět (putující syžet) a téma.

10. Dramatická, jevištní a herecká postava v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech dramatické a scénické tvorby.

11. Fenomen interpretace: analýza a pochopení, dílo a (aktuální) kontext, „čtení“ a realizace, dramaturgicko-režijní představa a dramaturgický či kritický komentář.

12. Klasický text jako kulturní fenomen a jako materiál; interpretace, překlad, aktualizace, variace.

13. Dramaturgie a opatřování (psaní) textů: autor píšící pro divadlo a dramatický spisovatel v divadle, postavení autora a textu ve vývoji evropského divadla.

14. Problematika překladu.

15. Původnost a tradice: „klasika“ („klasičnost“) a současnost („modernost“), kánony a konvence a jejich porušování („novátorství“), individuální a generační přístup, navazování a módnost.

Doporučená nebo povinná literatura:

Ukládán a doplňován průběžně podle konkrétních úkolů.

Brockett, O. G. Dějiny divadla

Císař, J. Přehled dějin českého divadla I, II

Aristoteles. Poetika

Zich, O. Estetika dramatického umění

Honzl, J. K novému významu umění

Vostrý, J. O hercích a herectví, Divadelní a literární podobizny

Gajdoš, J. Postmoderné podoby divadla

Pavis, P. Divadelní slovník, Praha

Vostrý, J. Režie je umění

Balvín, J. / Pokorný: Vídeňské lidové divadlo

Vostrý, J. Činoherní klub 1965-1972

Burian, E. F. O nové divadlo 1930-1940

Hyvnar, J. Herec v moderním divadle

Diderot, Herecký paradox

Brecht, B. Myšlenky

Císař, J. Základy dramaturgie 1, 2

Mukařovský, J. Otázky z estetiky

Veltruský, Příspěvky k teorii divadla

Frejka, J. Železná doba divadla

Lukavský, R. Stanislavského metoda herecké práce, Kultura mluveného slova

Otokar Fischer a Národní divadlo

Götz, F. Boj o český divadelní sloh

Šalda, F. X. O naší moderní kultuře divadelně dramatické

Fischer, O. K dramatu

Macura, V. Paradox obrozenského divadla, in: Divadlo v české kultuře 19. století

Grossman, J. Analýzy

Hyvnar, J. Francouzská divadelní reforma, Praha 1996

Hodnoticí metody a kritéria:

Ukončení zkouškou ověřující získané poznatky s ohledem na odevzdané úkoly zpracovávající alespoň jedno z témat ve formě souvislého výkladu (cca 3-5 ns), autoreflexe praktické jevištní činnosti.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů: