Scénická propedeutika 1
Předmět není vypsán Nerozvrhuje se
Kód | Zakončení | Kredity | Rozsah | Jazyk výuky | Semestr |
---|---|---|---|---|---|
201SPB1 | ZK | 3 | 4/T | česky | zimní |
- Garant předmětu:
- Jméno vyučujícího (jména vyučujících):
- Výsledky učení dané vzdělávací složky:
-
Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů i teoretiků a kritiků z hlediska odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozhráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.
- Forma studia:
-
Semináře, praktická cvičení a jejich reflexe.
- Předpoklady a další požadavky:
-
1) Znalost historie a typů divadelní kultury.
2) Ovládání základních teatrologických pojmů.
3) Přehled o současném divadle.
- Obsah kurzu:
-
Předmět kombinující cvičení se seminářem zprostředkovává posluchačům režie, dramaturgie, scénografie i teorie a kritiky seznámení se základy scéničnosti „zevnitř“: k pojmům se v jeho rámci směřuje indukcí, tj. pomocí interpretace scén, jejichž autory jsou sami posluchači v příslušných rolích (tj. jako režiséři, dramaturgové, scénografové, herci).
V 1. semestru se postupuje od jednoduchých statických výjevů (scén-obrazů), vyjadřujících jistou situaci, k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde o rozvíjení scénického smyslu posluchačů, jehož rozhodující součástí je cit pro prostorové řešení umožňující příslušný pohyb v rámci daného uspořádání, opřený o vědomí příslušných „energetických“ vlastností každého (scénického) prostoru. Tento scénický smysl se rozvíjí jak z hlediska vizuálního (tj. scénického v úzkém smyslu), tj. takového, na jehož úrovni se stýká pohled režiséra a scénografa s pohledem diváků, tak z hlediska „vnitřně hmatového“ (tj. dramatického), které je rozhodující pro vlastní uvědomělé scénické jednání (i jeho divácký spoluprožitek): dalo by se mluvit přímo o hereckém smyslu, kdyby jím nemusel disponovat režisér a scénograf i dramatik a dramaturg a do příslušné míry také kritik a teoretik. Je jasné, že rozehrávání daných výjevů vychází tedy na prvním místě z rozvíjení scénického smyslu v rovině režijně-scénografické, příp. dramaturgické, a nikoli ve specificky herecké rovině, i když herecká účast posluchačů všech oborů je pro skutečné poznání základů scéničnosti (tj. poznání „zevnitř“) také významná. Při koncipování a rozvíjení jednotlivých scén se posluchači, zaujímající (střídavě) různé role, zároveň učí týmové spolupráci, jinak řečeno, umění tvůrčího inscenačního dialogu.
- Doporučená nebo povinná literatura:
-
Jaroslav Vostrý: Režie je umění, Praha (AMU) 2001
Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986
Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996
Also see literature for the Creative Writing course
- Hodnoticí metody a kritéria:
-
Tvořivá účast na inscenaci aspoň jednoho (rozvinutého) scénického výjevu, u dramaturgů, režisérů a scénografů v rámci příslušného oboru, u teoretiků zpravidla dramaturgická.
- Webová stránka předmětu:
- Poznámka:
- Další informace:
- Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje
- Předmět je součástí následujících studijních plánů:
-
- Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (hlavní předmět)