Kritický seminář 5

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

1)Seznámení studentů se základy kritické práce.

2)Zařazení aktuálních divadelních tendenci do kontextu s ostatními oblastmi umění.

3)Rozvíjení kritické reflexe dění v zahraničním divadle a skrze ni pěstovat u studentů vědomí širších souvislostí.

4)Vedení studentů k tomu, aby dokázali vedle kritického hodnocení práce jiných reflektovat s kritickým odstupem i svou vlastní tvorbu.

5)Pochopení vztahu umělce a kritika jako partnerů v dialogu.

Forma studia:

Diskuse, analýza ukázek zaznamenaných na médiích, analýza textů, analýza aktuálně uváděných divadelních představení.

Předpoklady a další požadavky:

1. Schopnost vést dialog.

2. Schopnost reflexe a sebereflexe.

3. Schopnost analýzy.

4. Základní přehled o současném divadelním dění.

Obsah kurzu:

Osnova:

1)Úvod do světa divadelní kritiky - od Diderota přes Čapka k Machoninovi.

2)Elementární reflexe viděného a slyšeného jako výchozí materiál recenze.

3)Analýza divadelní inscenace s akcentem na kritický rozbor jednotlivých složek.

4)Divadelní festivaly jako místo umělecké konfrontace.

5)Rozhovor jako součást kritické reflexe.

6)Aktuální tendence v českém, respektive světovém divadle.

7)Kritická reflexe vlastní tvorby.

8)Umění vést polemiku aneb Kritická reflexe současné kritiky.

Sylabus:

Základní formou kritického semináře jsou diskuse o divadelních představeních, během nichž se prostřednictvím dialogu studenti učí pregnantně formulovat a tříbit vlastní názory. Další důležitou etapu pak představují i písemné analýzy a reflexe, které směřují ke schopnosti napsat odbornou recenzi divadelní inscenace. Účastníci semináře rozvíjejí své schopnosti reflexe divadla v mezinárodním kontextu s ohledem na různost žánrů, progresivních trendů i originalitu výrazných uměleckých osobností a zároveň i v kontextu s děním v ostatních oblastech umění. Schopnost kritické reflexe (a sebereflexe!) zde rozhodně není cílem, ale stává se prostředkem k rozvíjení tvůrčího myšlení. Zároveň působí jako katalyzátor uměleckého dialogu, který může fungovat nejenom mezi členy samotného inscenačního týmu, ale v ideálním případě vzniká inspirativní komunikace i mezi umělci a odbornou kritikou.

Doporučená nebo povinná literatura:

CÍSAŘ, Jan: Proměny divadelního jazyka. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1986.

HOŘÍNEK, Zdeněk: Cesty moderního dramatu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1995. ISBN 80-900006-8.X

HOŘÍNEK, Zdeněk: Divadlo mezi modernou a postmodernou. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. ISBN 80-902482

PAVIS, Patrice: Divadelní slovník. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2003. ISBN 80-7008-157-0

Hodnoticí metody a kritéria:

Kredity jsou uděleny na základě aktivity na seminářích.

Během semestru se vyžaduje samostatná četba, návštěva vybraných divadelních představení a aktivní účast v diskusích na seminářích.

Podmínka úspěšného ukončení předmětu: aktivní účast na seminářích.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Předmět je otevřen i pro zájemce z ostatních oborů.

Rozvrh výuky viz www DAMU / katedra ALD / Rozvrhy hodin

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů: