Audiovizuální archivy, jejich digitalizace a prezentace

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu:

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem kurzu je studenty seznámit studenty s možnostmi digitalizace, využití a prezentace audiovizuálních archivů veřejných i soukromých (nejen sbírek kinematografických, ale i televizních a multimediálních) při vytváření nových kinematografických i televizních děl z různých úhlů pohledu (v širším estetickém, technologickém, právním i politickém kontextu). Poskytnout jim základní teoretické znalosti i procvičit klíčové dovednosti.

V praktické části kurzu si studenti osvojí teoretické znalosti ze seminářů, nezbytné k samostatnému tvůrčímu využívání archivních filmů v nových audiovizuálních dílech ve věku jejich digitalizace.

Forma studia:

prezenční

Předpoklady a další požadavky:

Dalším doplňkovým přínosem cvičení je také to, aby studenti získali praktickou znalost konkrétních audiovizuálních sbírek dostupných v našem regionu i v zahraničí, a osvojili si základní pravidla určující jejich tvůrčí využití v nových audiovizuálních dílech v souladu s autorským zákonem, technickými doporučeními a předpisy, jakož i dramaturgickými a skladebnými postupy. Během kurzu si studenti také osvojí základní terminologii v této oblasti, která přispěje k jejich snadnější komunikaci s archiváři filmových děl, stejně jako se zástupci autorů (kolektivní správci, dědicové) a výrobci televizního zpravodajství, nových střihových pořadů i dokumentárních seriálů, využívajících ve zvýšené míře starší audiovizuální materiály nejen k připomínání různých aktuálních událostí či důležitých osobností nebo rozkrývání pozadí významných okamžiků z našich či světových dějin, ale i ke vzdělávání a primárnímu výzkumu dosud neznámých jevů, zachycených filmovými kamerami.

Obsah kurzu:

Podle mezinárodní organizace UNESCO se ve světě nachází až 200 milionů hodin audiovizuálních materiálů, z toho je více než 2.200 milionů kilometrů kinematografických materiálů na vysoce hořlavé podložce, podléhající rozkladu. Zhruba 100 milionů hodin různých audiovizuálních materiálů se nachází v Evropě, z toho až třetina je uložena v evropských filmových archivech. Zde je uchováno na filmovém pásu jen něco přes 1,04 milionu hodin. Tato kinematografická díla jsou však z více než 85% komerčně nedostupná. A pouhé 1,5% je prý dosud zdigitalizováno, přičemž situace v jednotlivých státech se ještě výrazně liší. Zatímco v každé ze sousedních zemí převyšuje počet zdigitalizovaných kinematografických děl - v kvalitě umožňující jejich uvedení v digitálních kinech - obvykle sto titulů, v ČR je to prozatím desetkrát méně. Kurz představí přehlednou a srozumitelnou formou možnosti využití audiovizuálních archivů veřejných i soukromých (nejen sbírek kinematografických, ale i televizních a multimediálních) v zahraničí i u nás při vytváření nových kinematografických i televizních děl. Posluchači budou seznámení s pravidly archivování, digitalizace, restaurování, vyhledávání i možnostech užití a prezentace archivních audiovizuálních děl (jak sestřihů, tak hrubých natočených materiálů) z hlediska kurátorského, technického i autorskoprávního. To jím umožní ve své vlastní tvorbě efektivně, kvalitně a rychleji vyhledávat i legálně užívat archivní materiály různých druhů (filmů, televizních děl, zvukových a hudebních nahrávek či fotografií) při výrobě nových audiovizuálních děl. Stejně jako i audiovizuální materiály správně prezentovat a tvůrčím způsobem využívat jejich historické hodnoty, nejen k připomínání různých aktuálních událostí či důležitých osobností nebo rozkrývání pozadí významných okamžiků z našich či světových dějin, ale i ke vzdělávání a primárnímu výzkumu dosud neznámých jevů, zachycených filmovými kamerami (tzv. valorizace archivních materiálů).

Součástí kurzu bude nejen seminář pro studenty různých oborů, ale i filmové projekce digitálně restaurovaných filmů s odbornými úvody, exkurze do digitalizačního centra a filmového archivu, jakož i praktická výuka konkrétních postupů demonstrovaných během teoretické výuky. Cílem praktických cvičení je studenty připravit pomocí dílčích cvičení na tvůrčí užívání audiovizuálních archivních materiálů v jejich samostatné tvorbě. Podle svého studijního zaměření (na režii, produkci, střih, obraz, nebo zvuk) má každý z nich na výběr jedno ze tří níže uvedených cvičení.

První tvoří cvičení zaměřené na tónování, virážování a ruční kolorování vybrané sekvence černobílého archivního filmu digitálními metodami včetně například vytvoření repliky archivních mezititulků (dle dobových konvencí významů tónovaných či virážovaných obrazů a dobových technologických postupů). Druhou možností je vytvoření upoutávky na obnovené uvedení digitalizovaného archivního filmu do kin, televize či internet. Třetí variantou cvičení k výběru studenty je realizace případové studie, zachycující ?životní příběh? kinematografického díla (od jeho vzniku a prvního uvedení, přes jeho zapomenutí, poškození zubem času či dokonce ztrátu, až k jeho zrestaurování a obnovenému uvedení v digitální podobě) a srovnávající různé verze téhož filmu (35mm kopie či DCP zhlédnutá v kině, DVB-T v televizním přenosu, BRD/DVD/VHS z videopřehrávače, video on demand Europeana/YouTube/Vimeo/BFIPlayer (web multicasting) či videosouborů (.AVI, .MP4, .MKV?) z internetu apod.

Nezbytnou součástí dílčích prací bude seznámení studentů se třemi pilíři technologicko-historického výzkumu, které tvoří zdroje listinné (publikované i nepublikované včetně mezinárodních a tuzemských norem, směrnic a doporučení), orální (rozhovory s tvůrci, produkčním, techniky a distributory, kteří se na filmu podíleli, ve formě zvukových nahrávek, audiovizuálních pořadů), nebo publikované v listinné podobě a kinematografické (obrazové a zvukové). Neboť úhelným kamenem řešícím dilema zachování autentické podoby digitalizovaného díla při jejich restaurování je tzv. premiérová kopie, jejíž identifikace je často obtížná a jejíž podoba se v důsledku stárnutí barevných pigmentů od doby prvního uvedení filmu obvykle výrazně změnila. Estetická kritéria se tak snadno střetávají s etickými, přičemž rozhodci se tu má stát paměť, která je v některých ohledech stejně nespolehlivá jako existence premiérové kopie samotné. Poměrně snadná manipulace s obrazem a zvukem pomocí digitálních technologií, nejen v průběhu restaurování, vzbuzuje naděje i rozpaky zároveň. K řešení problémů, které pak logicky vznikají, může přispět nejen mezinárodní výměna zkušeností, ale i spolupráce restaurátorů s autory filmů a kurátory archivních sbírek, všude ve světe zcela běžná.

Doporučená nebo povinná literatura:

Paul Read - Mark-Paul Meyer, Restoration of Motion Picture Film. Oxford: Butterworth-Heinemann 2005.

Leo Enticknap, Film Restoration: The Technology and Culture of Audiovisual Heritage. Palgrave Macmillan 2013.

Paolo Cherchi Usai, Silent cinema an Introduction. Londýn: BFU 2002.

Miloslav Novák, Rekonstrukce paměti (české) kinematografie v čase její digitalizace. In: Film a kulturná pämať. SFÚ - AČK 2014.

Hodnoticí metody a kritéria:

Zápočet (aktivní účast na exkurzích a praktických cvičeních a provedení jednoho praktického cvičení dle výběru studenta).

Zkouška (min. 70% účast, znalost z přednášek a doporučené literatury).

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

-

Další informace:

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů: