Restaurování a digitalizace fotografického a filmového obrazu 3

Zobrazit rozvrh

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
307RD3	ZK	2	2/T	česky	zimní

Garant předmětu:

Miloslav NOVÁK

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Miloslav NOVÁK

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem kurzu je studenty seznámit s definicí filmového dědictví v širším estetickém, technologickém, právním i politickém kontextu. Poskytnout jim základní teoretické znalosti i procvičit klíčové praktické dovednosti. Ostatně sám prezident Evropské asociace archivů, pan Nicola Mazzanti, v prosinci roku 2011 do Závěrečné studie Digital Agenda for the European Film Heritage na straně 29 napsal: „Film Heritage Institutions are ill-equipped to proceed to in-house training in new areas such as digital preservation and digitisation that they do not really master,... who lack internal resources or highly qualified staff.“ Přesto dosud ve středoevropském regionu chybí vysokoškolský obor, který by v teoretických znalostech i praktických dovednostech potřebných ke kvalitní a hospodárné digitalizaci filmového dědictví budoucí restaurátory vzdělával. Smyslem kurzu je tento nedostatek v rámci omezených časových i kapacitních možností alespoň částečně odčinit a studentům základní teoretické znalosti a praktické dovednosti poskytnout. Smyslem kurzu bude také to, aby po jeho absolvování studenti dokázali rozpoznávat míru autenticity digitálně restaurovaných filmů (tonalita a barevnost, prostorové a časové rozlišení, mikrostruktura, formát, dynamický a frekvenční průběh) a orientovali se i v zavedené zahraniční terminologii (např. pojmy restaurování, rekonstrukce, retuš, verze, surogát apod.).

Forma studia:

Jednotlivé pracovní postupy naznačeného workflow si budou moci studenti sami v rámci cvičení Digitalizace a restaurování fotografického a filmového obrazu a dle dohody s vyučujícím vyzkoušet na digitalizaci a digitálním zrestaurování vlastní sbírky fotografií; digitálním tónování a virážování vybrané sekvence černobílého archivního filmu; digitálním zrestaurování a prezentaci vybrané scény z archivního filmu v digitálním kině (vč. provedení historicko-technologického výzkumu).

Předpoklady a další požadavky:

Korekvizitou je absolvování cvičení Digitalizace a restaurování fotogragrafického a filmového obrazu.

Obsah kurzu:

Podle mezinárodní organizace UNESCO se ve světě nachází až 200 milionů hodin audiovizuálních materiálů, z toho je více než 2.200 milionů kilometrů kinematografických materiálů na vysoce hořlavé podložce, podléhající rozkladu. Zhruba 100 milionů hodin různých audiovizuálních materiálů se nachází v Evropě, z toho až třetina je uložena v evropských filmových archivech. Zde je uchováno na filmovém pásu jen něco přes 1,04 milionu hodin. Tato kinematografická díla jsou však z více než 85% komerčně nedostupná. A pouhé 1,5% je prý dosud zdigitalizováno, přičemž situace v jednotlivých státech se ještě výrazně liší. Zatímco v každé ze sousedních zemí převyšuje počet zdigitalizovaných kinematografických děl v kvalitě umožňující jejich uvedení v digitálních kinech obvykle sto titulů, v ČR je to desetkrát méně. Ačkoliv tuzemský Národní filmový archiv, jenž oslavil v roce 2013 sedmdesáté výročí od svého založení, má ve svých sbírkách přes 16 tisíc různých českých kinematografických děl (z toho 2305 hraných), a tak disponuje jednou z deseti největších filmových sbírek na světě.

Zánik filmu se tedy v digitálním věku prozatím odkládá. Jen do většiny kin se už nebudeme moci chodit dívat na starší filmy jako dřív. Přesto, nebo možná právě proto, že je většina z více než 35 tisíc všech evropských kinosálů už jen digitálních. Za uměním starých mistrů chodíme do galerií, muzeí, nebo na koncerty. Kde se ale budeme učit od mistrů filmu o kinematografii? V náhledech na obrazovkách tabletů či mobilních telefonů? A jaké verze filmů si na nich budeme promítat? Takové, které se budou blížit obrazové a zvukové podobě, kterou měl filmu v době svého prvního uvedení? Nebo to budou pokřivené a zkomolené napodobeniny, které však možná budou odpovídat více vkusu ?moderního? diváka. Úhelným kamenem řešícím dilema zachování autentické podoby digitalizovaného díla je tzv. premiérová kopie, jejíž identifikace je často obtížná a jejíž podoba se v důsledku stárnutí barevných pigmentů od doby prvního uvedení filmu obvykle výrazně změnila. Estetická kritéria se tak snadno střetávají s etickými, přičemž rozhodci se tu má stát paměť, která je v některých ohledech stejně nespolehlivá jako existence premiérové kopie samotné. Poměrně snadná manipulace s obrazem a zvukem pomocí digitálních technologií, nejen v průběhu restaurování, vzbuzuje naděje i rozpaky zároveň. K řešení problémů, které pak logicky vznikají, může přispět nejen mezinárodní výměna zkušeností, ale i spolupráce restaurátorů s autory filmů a kurátory archivních sbírek.

Osnova / Programme:

1)Definice filmového dědictví v širším estetickém, technologickém, právním i politickém kontextu. Situace v EU a ČR. Úvod do teorie a dějin restaurování filmového obrazu.

2)Jednotlivé fáze workflow umožňující obnovené uvedení kinematografického díla v digitální podobě (tj. od akvizice filmů a metadatových standardů, přes tradiční rekonstrukční a konzervátorské postupy, různé digitalizační metody, fotochemické a digitální restaurování zahrnující rekonstrukci, grading a retušování, dlouhodobou analogovou a digitální preservaci i různé principy zpřístupňování).

3)Tři zdroje historického výzkumu (dobové kinematografické materiály, listinné publikované i nepublikované dokumenty a orální svědectví autorů i dalších pamětníků). Přehled zahraničních i národních standardů, norem a doporučení (ČSN/ON, ISO, SMPTE, EBU, AES, ITU, CST) i legislativních ustanovení (Autorský zákon, Zákon o audiovizi, Zákon o archivnictví), regulujících metody digitalizace, restaurování, preservace a prezentace kinematografických děl.

4)Jak definovat originál kinematografického díla v tzv. němém a zvukovém filmu. Identifikace, výběr a konzervátorská příprava obrazových a zvukových kinematografických materiálů (zdrojových i referenčních) k digitalizaci. Srovnání jednotlivých metod digitalizace (princip skenování a telecine).

5)Kritéria autenticity digitálně restaurovaných filmů (tonalita a barevnost, prostorové a časové rozlišení, mikrostruktura, obrazový a zvukový formát, dynamický a frekvenční průběh). Konkrétní filmy a případové studie povedených i nepovedených digitalizací u nás i v zahraničí.

6)Fotochemické a digitální restaurování obrazové složky kinematografických a televizních děl. Etika restaurování a estetika remasterování. Tři principy: nedestruktivnost, otevřenost a dokumentace. Majetková a osobnostní práva autorská u nás i ve světě, jejich význam pro digitalizaci. Funkce restaurátora, jeho spolupráce s kurátory a autory v expertní skupině.

7)Základní pojmy: rekonstrukce, restaurování a retuš. Porovnání obsahu a pořadí jednotlivých záběrů, problematika cenzurních zásahů, jazykových verzí, mezititulky. Tři metody a tři fáze retušování. Grading a zvláštní kameramanské postupy.

8)Preservace kinematografických a televizních děl na analogových a digitálních médiích. Druhy nosičů informací podle typů záznamu, přenosu a reprodukce.

9)Přehled vývoje tradičního a digitální kina od prvního kinematografického představení až do současnosti. Historické i moderní systémy snímací (černobílé, barevné) a prezentační (D-Cinema, TV, home video, internet). Využití archivních záběrů v audiovizuální tvorbě.

Doporučená nebo povinná literatura:

Paul Read - Mark-Paul Meyer, Restoration of Motion Picture Film. Oxford: Butterworth-Heinemann 2005.

Leo Enticknap, Film Restoration: The Technology and Culture of Audiovisual Heritage. Palgrave Macmillan 2013.

Paolo Cherchi Usai, Silent cinema an Introduction. Londýn: BFU 2002.

Miloslav Novák, Rekonstrukce paměti (české) kinematografie v čase její digitalizace. In: Film a kulturná pämať. SFÚ - AČK 2014.

Raymond Spottiswoode (ed.), The Focal Encyclopedia of Film and Television Techniques. London: Focal Press 1969.

Leo Enticknap, Moving Image Technology. From Zoetrope to Digital. London: Wallflower Press 2005.

Gian Piero Brunetta (ed.), Storia del cinema mondiale V. Teorie, strumenti, memorie. Torino: Giulio Einaudi Editore 2001.

H. Mario Raimondo-Souto, Motion Picture Photography: A History, 1891-1960. North Carolina: McFarland & Company 2007.

Roger Seards. Making Pictures: A Century of European Cinematography. London: Aurum Press - IMAGO 2003.

Richard Misek, Chromatic Cinema. Oxford: Wiley-Blackwell 2010.

Livingstone, Margaret. Vision and Art. Biology of Seeing. New York: Abrams 2002.

Pascal Kamina, Film Copyright in the European Union. Cambridge: Cambridge University Press 2002.

Thomas Dreier - P. Bernt Hugenholtz, Concise European Copyright Law. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International 2006

Michel Walter ? Silke von Lewinski, European Copyright Law: A Commentary. Oxford: Oxford University Press 2010.

European Digital Cinema Report. Milano: Media Salles 2012.

Steve J. Wurtzler, Electric Sounds. New York: Columbia University 2007.

Barry Salt, Film Style and Technology: History and Analysis. Londýn: Starword 1983.

Howard M. Tremaine, Audio Cyclopedia. Indianapolis: Howard W. Sams & Co 1969.

John G. Frayne, Elements of sound recording. London: Chapman & Hall 1949.

Charles O?Brien, Cinema's Conversion to Sound. Bloomington: Indiana University Press 2005.

John Watkinson, Art of Digital Audio. Burlington: Focal Press 2000.

Robert L. Shanebrook, Making Kodak Film. Rochester: Shanebrook Publishing 2012.

Benjamin A. Luccitti, Student filmmaker?s handbook. H-19. Rochester: Eastman Kodak 1995.

Anil C. Kokaram, Motion Picture Restoration: Digital Algorithms for Artefact Suppression in Degraded Motion Picture Film and Video. Londýn: Springer ? Verlag 1998.

Glenn Kennel, Color and Mastering for Digital Cinema. Burlington: Focal Press 2007.

Richard Kirk, Standard Colour Spaces. London: Filmlight 2010.

Chris van Uffelen, Cinema Architecture. Salenstein: Braun Publishing 2009.

Torkell Sa?tervadet, FIAF Digital Projection Guide. Brusel: FIAF 2012.

Torkell Sa?tervadet, Advanced Projection Manual. Oslo: FIAF ? Norwegian Film Institute 2005.

This Film is Dangerous - A Celebration of Nitrate Film. Brusel: FIAF 2002.

50 Years of Film Archives 1938-1988. Brusel: FIAF 1988.

Harold Brown, Physical Characteristics of Early Films as Aids to Identification. FIAF: 1990.

Estere Riambau (ed.), Multivesions. Barcelona: Filmoteca de Catalunya 2013.

Russell Merritt. Crying in Colour: How Hollywood coped when Technicolour. NFSA Journal 3, 2008.

Journal of Film Preservation 2013, č. 88 (April).

Journal of Film Preservation 2010, č. 83 (November).

Jiří Morávek, Filmové materiály pro I. a II. ročník SOU učební obor filmový laborant. Praha: SPN 1987.

Urban Miroslav, Filmová laboratoř. Praha: AMU 2001.

Josef Pešek, Technické aspekty sestřihu televizních pořadů na magnetických nosičích. Praha: AMU 2006.

Miloslav Hůrka, Když se řekne zvuková film. Praha: ČFÚ 1991.

Otto Levinský ? Antonín Stránská (eds.), Film a filmová technika. Praha: SNTL 1974.

Vojtěch Bouček, Filmová technika I. a II. Praha: ČVUT 1972.

Karel Vítkovský (ed.), Filmové technické minimum. Praha: ČFÚ 1982.

Karel Smrž, Stroj, který probouzí život. Praha: Šolc a Šimáček 1931.

Karel Lörsch, Promítání světelných obrazů. Příručka pro praksi. Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva československého v Praze 1927.

Jiří Havelka (ed.), Nové technologie v kinech. Praha: ÚŘ ČSF ? Filmový ústav 1968.

Karel Vítkovský (ed.), Promítací technika. Učební text pro školení vedoucích kin. Praha: ÚR ČSF 1965.

Metoděj Skříčka (ed.), Základy pro promítače 35 a 16mm filmu. Praha: Československý filmový ústav 1975.

Jiří Folvarčný, Učební texty pro promítače v širokoúhlých kinech. Praha: Ústřední půjčovna filmů 1965.

Miroslav Čvančara, Zaniklý svět stříbrných pláten. Praha: Academia 2011.

Petr Horák ? Vratislav Nejedlý, Základní pojmy v péči o kulturní dědictví. Pardubice: (Fakulta restaurování) Univerzita Pardubice 2013.

Miloslav Novák, Barevná komedie? v digitální podobě. Film a doba 4, 2012.

Specifikace systému digitálního kina. Verze 1.2 (Digital Cinema Initiatives, LLC; 7. 3. 2008). <http://www.mkcr.cz/assets/statni-fondy/statni-fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie/Digital_Cinema_Initiatives.doc>

Návrh 200 českých filmů pro první etapu digitalizace.

<http://www.mediadeskcz.eu/uploaded/ navrh_koncepce_digitalizace_ceskych_filmovych_del.pdf>.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

<http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky>

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně nekterých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

<http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=499~2F2004&rpp=100#seznam>

Zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi)

<http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=79236&fulltext=zakon~20o~20audiovizi&rpp=100#local-content>

Digital Agenda for European Film Heritage. Brusel: European Commission 2011.

<www.dae-filmheritage.eu/final-study.html>.

The New Renaissance. Report of the ?Comité des Sages?. Brusel: European Commission 2011. <http://www.ace-film.eu/wp-content/uploads/2011/02/CdS_Final_report.pdf>

Film Heritage in the EU. Brusel: European Commission 2014.

<http://ec.europa.eu/information_society/newsroom/image/4th_film%20heritage%20report%20final%20for%20transmission_6962.pdf>

Deklarace IMAGO o Digitálně restaurovaném autorizátu (DRA). Brusel: IMAGO 2012. <http://www.ceskam.cz/userfiles/files/SOUDNI%20PREKLAD%20CZ%20DRA.pdf>.

Code of Ethics. FIAF 2002.