Divadlo v historii české kultury 2

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu:

Zuzana SÍLOVÁ, Jaroslav VOSTRÝ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Pavel BÁR, Jana CINDLEROVÁ, Jan CÍSAŘ, Zuzana SÍLOVÁ, Jaroslav VOSTRÝ

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem předmětu je taková obeznámenost posluchačů a posluchaček s úlohou a vývojem divadla v moderní české kultuře, která jim umožní vytvořit si představu o tom, jak učinit potenciální vlastní příběh součástí příběhu českého divadla; jinak řečeno, má – v perspektivě jejich budoucích profesionálních aktivit – pomoci učinit příběh divadla coby součásti české moderní kultury jejich vlastním příběhem.

- Poskytnutí studentům herectví, režie a a dramaturgie KČD obraz základních tendencí divadla v kontextu příběhu české kultury.

- Poskytnutí základní orientace v probíraných tendencích, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje české činohry víceméně při probírání každého tématu.

- Představení jednotlivých tendencí české činohry a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.

- Výklady a analýzy konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím české činohry.

Forma studia:

Přednáška spojená s proseminářem.

Kombinace pedagogického výkladu s příspěvky posluchačů a posluchaček, pojednávajících o těch osobnostech, resp. činech a (zejména u posluchačů režie/dramaturgie) tendencích, které jim jsou či mohou být podle vlastního mínění blízké. Příspěvky vycházejí ze studia samostatně zvolené a/či pedagogem doporučené (a z hlediska základního penza doplňující) literatury včetně vzpomínkových knih.

Předpoklady a další požadavky:

Úspěšně složená zkouška na základě písemné seminární práce na zadané téma.

Obsah kurzu:

Předmět představuje inovovanou verzi Prosemináře historie divadla v kontextu české kultury, ověřovaného v AR 2016/2017; zpřesněná verze vychází z učiněných zkušeností. Témata jsou volena z hlediska (naléhavých) potřeb katedry činoherního divadla (a tedy i české činohry a činoherectví jako takových), ale i ukotvují cyklus z hlediska soustavně rozvíjené koncepce. Tato koncepce i konkrétní témata jsou podloženy dlouholetým výzkumem konaným zúčastněnými pedagogy v Ústavu teorie scénické tvorby; zatímní výsledky tohoto výzkumu jsou obsaženy v publikovaných výstupech (viz Doporučená literatura).

Témata letního semestru AR 2017/18:

Kvapil a české divadlo mezi modernismem a tradicí

Velký herec v moderním divadle: Od Vojana ke Štěpánkovi

Zavřelova iniciativa a Hilarův vinohradský převrat

Divadlo v demokracii: od velkých vizí k pragmatismu a od hrdiny k člověku? Karel Čapek a české divadlo

Od divadla osvobozeného k angažovanému: avantgarda mezi poezií a politikou

Léta 1945–1948: česká divadelní revoluce, její předpoklady a následky

České divadlo a osud Alfréda Radoka

Krejčova cesta z Frejkových Vinohrad přes Národní divadlo k Divadlu za branou

Velké divadlo v malém prostoru: Divadlo Na zábradlí a Činoherní klub

Od Reduty ke studiovým divadlům: od 60. let k normalizaci a současné alternativě

Od operety k muzikálu: Divadlo jako zábava, nebo /i/ umění

České divadlo v době médií: Kdo je vládcem současné české činohry?

Doporučená nebo povinná literatura:

Literatura k tématům letního semestru:

Hry: Dyk, Zmoudření dona Quijota; Šrámek, Měsíc nad řekou; Mahen, Mrtvé moře / Janošík; Langer, Periferie a Jízdní hlídka; Čapek, Bílá nemoc a Matka; Topol, Konec masopustu; další hry podle vlastního uvážení

Monografie a články:

>Císař, J. Přehled dějin českého divadla, Praha 2006 [přísl. kapitoly z 2. vyd. v jednom svazku]

>Fischer, O. „Činohra v pražských divadlech: Prozatímním, Národním, Městském“, in Československá vlastivěda, VIII. sv. (Umění), Praha 1935: 408–432 (Dvacáté století: Prvé desetiletí; Druhé desetiletí, Po roce 1920)

>Götz, F. Boj o český divadelní sloh, Praha 1934

>Hyvnar, J. O českém dramatickém herectví 20. století, Praha 2008

>Sílová, Z. Komedianti na české scéně. Od divadla k filmu, Praha 2013: 45–54 (Hübnerová) a 55–64 (Zakopal); 109–174 (kap. věnované Vlastovi Burianovi, V+W a Hugo Haasovi)

>Kraus, K. Divadlo ve službách dramatu, Praha 2001: 197–298 [texty věnované O. Krejčovi]

>Vostrý, J. Zdeněk Štěpánek (Herec a dějiny), Praha 1997: 78–275

Vostrý, J. / Sílová, Z. České drama a český hrdina, Praha 2017 (vybrané kapitoly)

>Bár, P. Od operety k muzikálu (Zábavněhudební divadlo v Československu po roce1945), Praha 2013

>sb. Sláva a bída herectví, Praha 2013,

>Sílová, Z. (ed.) Generace a kontinuita, Praha 2009

>Sílová, Z. DISK a generace 1945, Praha 2006

>Sílová, Z. Radovan Lukavský, Praha 1999

>Sílová, Z. / Bár, P. Frejkovy Schovávané na schodech, Praha 2014

>Sílová, Z. / Vostrý, J. Městská divadla pražská v éře Oty Ornesta, Praha 2014

>Vostrý, J. Činoherní klub 1965–1972 (Dramaturgie v praxi), Praha 1996, event. Petr Čepek (Talent a osud), Praha 1996 n. 2004

>Vostrý, J. / Sílová, Z. / Bár, P. Divadelním ředitelem 1945–1950 (Jiří Frejka na Vinohradech), Praha 2016

Paměti: Kohout, Divadlo aneb Snář, příp. Scheinpflugová, Byla jsem na světě, nebo Pešek Tvář bez masky, či další podle vlastního výběru a/či pedagogova doporučení

Hodnoticí metody a kritéria:

Ústní zkouška na základě předložené písemné seminární práce na zadané téma.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Zvolený pedagogický přístup je umožněn pojetím dějin českého divadla jako zápasu tendencí, jejichž podoba se v kontextu společenského a kulturního vývoje mění, ale které se podle moudrého výroku velkého českého historika umění Maxe Dvořáka nikdy úplně neztrácí: „Vše, co umění stvořilo v historicky přehlédnutelných a mezi sebou souvisejících kulturních periodách, se nikdy neztratilo, nýbrž náleželo imanentně k obsahu celého potomního vývoje, přitom ale vždy znovu dostávalo nový význam. To platí jak o jednotlivých motivech, tak také o všeobecných směrech a řešeních.“ To je ostatně dáno už samou povahou kultury, jejíž je divadlo mnohaúrovňovou součástí. Funguje v ní totiž nejenom jako umění, ale i jako státem podporovaná instituce a v případě převážně zábavného zaměření i jako předmět podnikání; ve své vnitřní struktuře je pak také (a z jistého hlediska hlavně) obrazem i stimulem odpovídajícího společenského i individuálního (sebe)scénování. Z tohoto hlediska představuje svérázné a důležité médium, propojené zejména prostřednictvím herectví s dalšími médii vytvářejícími scénickou kulturu jako zásadně významnou oblast i rovinu fungování současné společnosti.

Rozvrh na zimní semestr 2017/2018:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2017/2018:

	06:00–08:0008:00–10:0010:00–12:0012:00–14:0014:00–16:0016:00–18:0018:00–20:0020:00–22:0022:00–24:00
Po
Út
St
Čt
Pá	místnost S202 Zasedací místnost (Karlova 26, Praha 1) 11:00–12:30 (přednášková par. 1)

Datum	Den	Čas	Vyučující	Místo	Poznámky	Č. paralelky
	Pá	11:00–12:30		Zasedací místnost Karlova 26, Praha 1		přednášková par. 1

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Herectví činoherního divadla (M.A.) (povinný předmět)
• Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (povinný předmět)
• Scénografie (B.A.) (povinný předmět)