Divadlo v historii západní kultury 2

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu:

Zuzana SÍLOVÁ, Jaroslav VOSTRÝ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících):

Jana CINDLEROVÁ, Jakub KORČÁK, Jana KUDLÁČKOVÁ, Zuzana SÍLOVÁ, Milan ŠOTEK, Jaroslav VOSTRÝ

Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Výsledkem by měla být základní orientace v probíraných tendencích divadla západní kultury, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje při probírání každého tématu; k této orientaci slouží především studium konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím západní činohry.

Forma studia:

Přednáška spojená s proseminářem.

Kombinace pedagogického výkladu s příspěvky posluchačů a posluchaček, pojednávajících o těch osobnostech, resp. činech a (zejména u posluchačů režie/dramaturgie) tendencích, které jim jsou či mohou být podle vlastního mínění blízké. Příspěvky vycházejí ze studia samostatně zvolené a/či pedagogem doporučené (a z hlediska základního penza doplňující) literatury včetně vzpomínkových knih.

Předpoklady a další požadavky:

Úspěšně složená zkouška na základě seminární práce.

Obsah kurzu:

Cílem předmětu je poskytnout studentům 1. ročníku herectví, režie a dramaturgie KČD obraz základních tendencí divadla západní kultury v kontextu příběhu, ve kterém by měli nalézt i oni/y své místo; to současně předpokládá představení jednotlivých tendencí a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.

Témata letního semestru:

11. Molière a cesta od mimu k novodobé komedii a od typu k charakteru

12. Evropské drama mezi barokem a osvícenstvím: Gozzi a Goldoni

13. Konec Harlekýna? Evropské divadlo 18. století mezi mimem a dramatem

14. Od uvádění her k inscenaci: historické předpoklady vzniku moderní režie

15. Diderot a cesta moderního evropského divadla od uvádění her k inscenaci

16. Od salónní komedie k Ibsenovi a od prezentace problému k uměleckému divadlu

17. Z veřejného prostoru do pokoje a od prostředí k dramatickému prostoru

18. Stanislavskij a moderní herectví

19. Moderní divadlo mezi obrazem a výrazem

20. Od existencialismu k absurditě a od moderny k postmoderně

21. Divadlo v době médií

Doporučená nebo povinná literatura:

Literatura k jednotlivým tématům:

13. Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999 (příslušné kapitoly); Diderot, D. O umění, Praha 1983 („Herecký paradox“ a stati podle vlastního výběru), resp. Diderot o divadle, Praha 1950 („Paradox o herci“ a zvolené stati); Lessing, G. E. Hamburská dramaturgie. Láokoón. Stati, Praha 1980

14. Balvín, J. / Pokorný, J. /Scherl, A. (eds.) Vídeňské lidové divadlo od Stranitzkého k Nestroyovi, Praha 1990: 145–418 (vybrané pasáže z kapitol o Raimundovi a Nestroyovi); Hugo, V. Předmluva ke Cromwellovi, Praha 2006 (s předmluvou D. Jobertové); Stanislavskij, K. S. Můj život v umění, Praha 1983 (‘Meiningenští’ z kap. „Herecké mládí“); Vostrý, J. / Sílová, Z. Je dnes ještě možné herecké umění? Praha 2009: 49–70 („Jak hrát ‘velkého’ Schillera“)

15. Brockett pasáže z kap. 13,14; Hyvnar, J. Divadlo, in Perkner, S. / Hyvnar, J. Řeč dramatu. I. Divadlo a rozhlas, Praha 1987: 80–102 (Od osvícenství k realismu [Divadlo 18. a 19. století]; Vostrý, J. Od výjevu k obrazu jednání (Dva předchůdci ze 16. století), in (týž) Režie je umění, Praha 2009, resp. 2001: 9–36, resp. 9–37

Vostrý, J. O hercích a herectví (2. vyd.), Praha 2014: 122–135, 148–154, 266–267 [O Diderotově Hereckém paradoxu]

16. Brockett (příslušné kapitoly)

17. Pörtner, P. Experimentální divadlo, Praha 1965: 10–16 (Appia), 17–23 (Craig), 84–85 a 86–89 (jejich texty); Vostrý, J. Činoherní klub 1965–1972 (Dramaturgie v praxi), Praha 1996: 184–189 („Herecký přístup k roli a struktura hry“); Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 138–152 („Slečna Julie /1888/: Scéna a scénografie“) a 176–191 („Tři sestry /1901/: Drama jako scénický projekt“)

18. Stanislavskij, K. S. Můj život v umění, Praha 1983; Lukavský, R. Stanislavského metoda herecké práce, Praha 1978; Grotowski, J. „Odpověď Stanislavskému“, in Pilátová, J. (ed.) Texty (teatr-laboratorium), třetí část: 158–177; Honzl, J. „Herecká postava“, in (týž) K novému významu umění, Praha 1956: 239–245 a v dalších výborech; Hyvnar, J. O českém dramatickém herectví 20. století, Praha 2008: 143–163, Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011; Vostrý, J. „Přiznání ke Stanislavskému“, in (týž) Činoherní klub 1965–1972, Praha 1996: 173–180

19. Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999 [pasáže z kap. 15 a 16]; Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 79–97 [Appia a Craig], 133–137 (Expresionistické herectví), 169–182 [Brecht] a 205–214 [Artaud]; Styan, J. L. Černá komedie, Praha 1967: 123–167 (Část III: Směrem k tragickému zvratu); Völker, K. / Grimm, R. / Esslin, M. / Harder, H.-B. Smysl nebo nesmysl? (Groteskno v moderním dramatu), Praha 1966; Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 196–214 (Šest postav hledá autora) a 215–232 (Krejcarová opera); Vostrý, J. O hercích a herectví, Praha 2014 (2. rozš. vyd.): 184–192 [brechtovské herectví]

20. Brockett (kap. 16 a 17), Hyvnar, J. Francouzská divadelní moderna, Praha 1996, Hořínek, Z. Divadlo mezi modernou a postmodernou, Praha 1998; Lehmann, H.-T. Postdramatické divadlo, Bratislava 2007; Gajdoš, J. Postmoderné podoby divadla, Brno 2001

21. Hostinský, O. „O klasifikaci uměn“, in (týž) O umění, Praha 1956: 190–209

Gajdoš, J. Od inscenace k instalaci a od herectví k performanci, Praha 2010 (pasáže podle vlastního výběru)

Vojtěchovský, M. / Vostrý, J. , Obraz a příběh (Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění), Praha 2008:257–264 (z doslovu „Divadlo neboli kouzlo proměny“)

Vostrý, J. Scénování v době všeobecné scénovanosti (Úvod do scénologie), Praha 2012: 104–108 (o performanci z kap. Herectví a hra) a 261–274 (o herectví a performati-vitě ze studie „Od teatristiky ke scénologii“)

Zich, O. , Estetika dramatického umění (Teoretická drama-turgie) [1931], Praha 1986: 13–25 (Povaha dramatického díla) a 106–111 (z podkap. Herecká postava)

Hry:

Schiller: Úklady a láska; Marie Stuartovna nebo Panna orleánská;

Beaumarchais: Figarova svatba

Musset: S láskou nejsou žádné žerty

Ibsen: Nepřítel lidu, Nora nebo Hedda Gablerová, Peer Gynt

Strindberg: Slečna Julie;

Čechov: Višňový sad či/a Tři sestry

Pirandello: Šest postav hledá autora

Brecht: Matka Kuráž či jiná jeho hra

Sartre: S vyloučením veřejnosti

Beckett: Čekání na Godota nebo Konec hry

Ionesco: Plešatá zpěvačka

Hodnoticí metody a kritéria:

Ústní zkouška na základě předložené písemné seminární práce na zadané téma.

Webová stránka předmětu:

Poznámka:

Předmět vycházející z potřeb posluchačů a posluchaček s hlavním zájmem o činohru může sloužit i dalším katedrám, např. katedře scénografie, pokud o něj projeví zájem – možná právě proto, že zásadní úhel pohledu – i v tradici někdejších tak úspěšných přednášek prof. F. Götze – není teatrologický, ale dramaturgický.

Další informace:

Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty

Rozvrh na zimní semestr 2017/2018:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2017/2018:

	06:00–08:0008:00–10:0010:00–12:0012:00–14:0014:00–16:0016:00–18:0018:00–20:0020:00–22:0022:00–24:00
Po
Út
St
Čt
Pá	místnost S202 Zasedací místnost (Karlova 26, Praha 1) 09:30–11:00 (přednášková par. 1)

Datum	Den	Čas	Vyučující	Místo	Poznámky	Č. paralelky
	Pá	09:30–11:00		Zasedací místnost Karlova 26, Praha 1		přednášková par. 1

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• Herectví činoherního divadla (M.A.) (povinný předmět)
• Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (povinný předmět, volitelný předmět)
• Scénografie (B.A.) (povinný předmět, volitelný předmět)