Divadlo a drama na území Itálie 1
Kód | Zakončení | Kredity | Rozsah | Jazyk výuky | Semestr |
---|---|---|---|---|---|
207DIV1 | Z | 1 | česky | letní |
- Garant předmětu:
- Jméno vyučujícího (jména vyučujících):
- Tereza SIEGLOVÁ
- Výsledky učení dané vzdělávací složky:
-
Posluchač získá přehled o dějinách divadla na italském území. Bude schopen analyzovat dobové dramatické texty s ohledem na všeobecný kulturní kontext. Seznámí se s ukázkami nejvýznamnějších inscenací a bude schopen nahlédnout rozdíl mezi českou a „italskou“ divadelní kulturou a divadelností. Naučí se samostatně zpracovat téma dle vlastního zájmu.
- Forma studia:
-
Přednáška (cvičení / seminárná část dobrovolné).
- Předpoklady a další požadavky:
-
Žádné.
- Obsah kurzu:
-
Přednáška by měla posluchačům podat ucelený přehled o formách divadla a dramatu na území Itálie od středověku do 20. století. V úvodu kurzu krátce představíme podobu liturgického dramatu i světských středověkých dramatických žánrů a dalších divadelních projevů (turnaje, královské vjezdy) v Itálii. Poté se již budeme věnovat humanistickému a renesančnímu dramatu i divadlu, které naprosto zásadním způsobem ovlivnilo podobu dramatu i divadla v celé Evropě. V renesanci byly ustáleny základní dramatické žánry - komedie, tragédie a pastorála - a četná pojednání o dramatu konstituovala klasicistický ideál, který ovlivňoval podobu dramatu až do druhé poloviny 18. století. Na jednotlivých autorech a dramatech si ukážeme kánon komedie (Bibbiena, Ariosto, Machiavelli), tragédie (Trissino, Giraldi) a pastorály (Castiglione, Guarini, Tasso). Budeme se také věnovat specifickým divadelním žánrům, které se v této době na italském území vyvinuly, a sice „intermezzu“ a „opeře“, jež se pak stala jedním z největších žánrů barokní epochy. Italské divadlo také stálo u zrodu nové divadelní architektury podle antického vzoru (Palladiovo Teatro Olimpico) a velký rozmach opery s sebou přinesl rozvoj nových scénických postupů (Serlio, Torelli, Buontalenti, rod Gali-Bibienů). Přednáška by také měla stručně představit fenomén komedie dell´arte, jejíž počátek se datuje rokem 1545, ze kdy se dochovala první smlouva s profesionálním divadelním souborem. Vedle charakteristiky jednotlivých masek se budeme zabývat specifickou podobou scénářů, způsobem herectví, samotnou podobou divadelní produkce i jejími proměnami v dějinách. Pomyslnou tečku ve vývoji tohoto žánru pak představuje zápas o reformu komedie dell´arte mezi Carlem Goldonim a Carlem Gozzim i obecné úsilí o modernizaci italského divadla v 18. století i v žánru melodramatu (Metastasio) a tragédie (Alfieri). Zatímco dějiny italského divadla první poloviny 19. století se nesou ve znamení velkých hereckých hvězd, ve druhé polovině století dochází k zásadním změnám, které přineslo sjednocení Itálie. Po proudu veristického divadla přichází vlna tzv. groteskního divadla a spolu s ním velký reformátor nejen italského divadla 20. století, Luigi Pirandello. Poslední kapitolou kurzu bude zrod italské divadelní režie po druhé světové válce (Giorgio Strehler) a osobitá divadelní poetika dramatika, režiséra i herce v jedné osobě, Daria Fo. V rámci přednášky se budeme snažit nenahlížet historii italského divadla jako jednolitou a lineární, ale budeme se snažit zdůraznit význam jednotlivých center (Florencie, Mantova, Benátky, Neapol) a ukázat nezcela lineární charakter dějin italského divadla, v němž mnohdy koexistovaly protichůdné tendence.
Středověké divadlo
Commedia erudita – počátky a zakladatelé žánru, kánon a další autoři
Tragédie, pastorála, scénografie
Komedie dell´arte
Reforma komedie – Benátky (Goldoni, Gozzi)
Divadlo 18. století a 19. století (Metastasio, Alfieri, „grande attore“, divadlo po sjednocení Itálie)
Futurismus a teatro del grottesco
Luigi Pirandello a Eduardo de Filippo
Druhá polovina 20. století – zrod režie, podoby dramatu (Pier Paolo Pasolini a Dario Fo)
- Doporučená nebo povinná literatura:
-
Primární studijní literatura:
ALFIERI, Vittorio. Myrrha. In ALFIERI, Vittorio. Vůle a vášeň. Přel. Zdeněk Frýbort. Praha : Odeon, 1987.
ANONYM. Benátčanka. Přel. Jaroslav Pokorný. Praha : Dilia, 1966.
BONTEMPELLI, Massimo. Bezelstná Minnie. Přel. Alice Flemrová. Praha : Transteatral, 2011.
DALLA PORTA, Giovan Battista. Astrolog. Přel. Zdeněk Digrin. Praha : Dilia, 1979.
DOVIZI, Bernardo. Komedie o Calandrovi. Praha : Dilia, 1988.
FO, Dario. Mysteria buffa (Komické mystérium). Přel. Alena Světlíková. Brno : Divadlo na Provázku, 197-.
GIORDANO, Bruno. Vytrvalý záletník, neboli, Svíčkař. Přel. Zdeněk Digrin. Praha : Dilia, 1971.
GOLDONI, Carlo. Sluha dvou pánů, Mirandolina. In Komedie I. Praha : SNKLHU, 1954.
GOLDONI, Carlo. Kavárnička. In Komedie II. Praha : SNKLHU, 1955.
GOZZI, Carlo. Král jelenem. Přel. Jaroslava Bílková a Zdeněk Digrin. Praha : Divadlo na Vinohradech, 2003.
MACHIAVELLI, Niccolo. Mandragora Belfagor. Praha : Stát. nakl. krás. lit., hudby a umění, 1956. PIRANDELLO, Luigi. Každý má svou pravdu. Přel. Vladimír Mikeš. Praha : Artur, 2008.
PIRANDELLO, Luigi. Šest postav hledá autora. Přel. Jan Vladislav. In PIRANDELLO, Luigi. Pět her a jedna aktovka. Praha : Odeon, 1967, s. 139-195.
RUZZANTE (Angelo Beolco). Koketka. Přel. Radovan Krátký. Praha : Orbis, 1958.
RUZZANTE (Angelo Beolco). Vdovička z Ancony. Přel. Eva Bezděková. Praha : Dilia, 1969.
Scénáře komedie dell´arte v knize: KRATOCHVÍL, Karel. Ze světa komedie dell'arte: Fakta, poznámky, podněty. Praha : Panorama, 1987.
Sekundární literatura:
BUKÁČEK, Josef. Carlo Goldoni : Osobnost a doba. Praha : ČSAV, 1957, s. 120-165.
Divadelní myšlení italského cinquecenta. Red. Věra Ptáčková. Přel. Zdeněk Digrin. Praha : Divadelní ústav, [1985].
DIGRIN, Zdeněk. Divadlo učenců a diplomatů. Praha : Divadelní ústav, 1995.
DIGRIN, Zdeněk. Scéna, situace, význam. In Interscena. 1984, roč. IV, č. 2, s. 28-40. 1985, roč. V, č. 1-2, s. 30-42.
FLEMROVÁ, Alice. Kritik plný protikladů. In PIRANDELLO, Luigi. Humor. Praha : Havran, 2006, s. 199-221.
KRATOCHVÍL, Karel. Ze světa komedie dell'arte: Fakta, poznámky, podněty. Praha : Panorama, 1987.
SMOLÁKOVÁ, Vlasta. Jevištní dekorace od Buontalentiho k Sabbatinimu v kontextu vývoje italské renesanční scénografie. In Prolegomena scénografické encyklopedie. Část 17. Praha : Scénogr. ústav, 1973.
- Hodnoticí metody a kritéria:
-
75% docházka, při nižší docházce referát.
- Webová stránka předmětu:
- Poznámka:
- Další informace:
- Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty
- Rozvrh na zimní semestr 2017/2018:
- Rozvrh zatím není připraven
- Rozvrh na letní semestr 2017/2018:
-
06:00–08:0008:00–10:0010:00–12:0012:00–14:0014:00–16:0016:00–18:0018:00–20:0020:00–22:0022:00–24:00
Po Út St Čt Pá Datum Den Čas Vyučující Místo Poznámky Č. paralelky Út 09:10–10:40 Tereza SIEGLOVÁ Učebna S410 (DAMU)
Karlova 26, Praha 1přednášková par. 1 - Předmět je součástí následujících studijních plánů: