Teorie a kritika (8203T069)
magisterský obor
Požadavky na přijetí
Bakalářský titul z oboru teorie a kritika, divadelní věda, dramaturgie, či příbuzných oborů (estetika, moderní filologie atd.), jistá zkušenost s praktickou divadelní tvorbou (dramaturgie, režie, překlad), schopnost kritického myšlení, vítána je zkušenost s odbornou publikační činností (deníková kritika, festivalová kritika, publicistika).
Předložení projektu magisterské diplomové práce včetně odborné literatury a návrhu harmonogramu práce na tématu, obhájení projektu.
Požadavky na uznání předchozího vzdělání
Obor nemá žádné specifické požadavky pro uznávání předchozího vzdělání.
Postup uznávání se na AMU řídí články č. 89 a č. 90 Zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb. v platném znění a Studijním a zkušebním řádem AMU (články 8, 14, 18).
Kvalifikační požadavky a předpisy
Bakalářské vzdělání v oboru teorie a kritika či oboru příbuzném (divadelní věda, estetika, moderní filologie atd.).
Úplné střední nebo úplné střední odborné vzdělání.
Předpisy: Český vzdělávací systém je upraven Zákonem o vysokých školách v platném znění (zákon č. 111/1998 Sb.) a vnitřními předpisy Akademie múzických umění v Praze.
Profil oboru
Magisterské studium oboru teorie a kritika - v návaznosti na studium bakalářské - se zabývá především: 1. současným stavem umění, jeho tendencemi a proměnami spíše než jeho historií; 2. tvůrčími postupy a procesy spíše než výsledky. V tomto ohledu je ukotvení oboru na Divadelní fakultě zásadní, neboť metodika je mimo jiné založena na setkávání s praktikujícími uměleckými osobnostmi po celou dobu studia.
Magisterské studium oboru teorie a kritika je zaměřeno na rozvíjení a prohlubování znalostí, dovedností a kompetencí absolventů bakalářského oboru teorie a kritika či oborů příbuzných, jako například dramaturgie, divadelní věda, estetika, moderní filologie atd. V prvé řadě jde samozřejmě o návaznost na předchozí studium divadla jako specifického uměleckého druhu (a to zejména v jeho současných podobách a proměnách), ale také o jeho zasazování do širších uměleckých a společenských kontextů, tedy s jistými přesahy zejména k literatuře, filmu, médiím, dále rovněž filozofii, antropologii a obecné teorii umění. Povinné studijní penzum tvoří předměty realizující základní vymezení oboru na teorii a kritiku. K páteřním předmětům patří zejména čtyřsemestrální kurz Současné teorie divadla, doplněný obecnějším kurzem Umělecká kritika a její teorie a kurzem dějin světové divadelní kritiky nazvaným Vývoj a proměny divadelní kritiky. Vedle těchto předmětů klade magisterské studium ve své povinné části důraz i na samostatnou práci studentů spojenou s tematicky zacílenou rešerší a poučenou prací s odbornými texty - vlastními i existujícími (zejména jde o předměty Principy a postupy teatrologického výzkumu a Analýza a překlad odborného textu). Významnou součástí studijního plánu a zároveň tvůrčím výstupem je koncepce a realizace odborného divadelního časopisu v rámci čtyřsemestrálního předmětu Kritické praktikum I., II. Časopis má vyjadřovat argumentované generační názory a postoje a esejistickou formou se zabývat i širšími otázkami přesahujícími hranice divadelního umění a dotýkajícími se obecnějších problémů dnešní kultury i společnosti. V rámci povinně-volitelných předmětů, vypisovaných s periodicitou 2-3 roky, se studenti kromě kmenových pedagogů katedry setkávají s dalšími osobnostmi z oblasti publicistiky, kulturologie, dramaturgie, filozofie, které je vedou k přemýšlení o divadle v širších souvislostech; působení odborníků z praxe je pro obor zcela zásadní, neboť podporuje průběžnou inovaci výuky vycházející z vývoje a proměn profesního prostředí.
Hlavní výsledky učení
Absolvent magisterského studia oboru teorie a kritika:
dokáže analyzovat a kriticky reflektovat konkrétní artefakt, zasadit ho do širších uměleckých souvislostí, posoudit jeho originalitu a přínos;
orientuje se v současném performančním umění, dokáže spatřovat souvislosti, pojmenovávat trendy, vztahovat vývoj divadelního umění k ostatním uměleckým druhům;
rozumí fungování divadelní instituce, a to jak v oblasti kamenných, institucionálních scén, tak v oblasti nezávislé, projektově vznikající a řízené tvorby;
orientuje se v médiích, rozumí jejich specifičnosti dané formou, čtenářskou/diváckou obcí, technickými parametry; chápe média jako zprostředkovatele myšlení o kultuře, jejichž prostřednictvím sám dokáže ovlivňovat veřejný prostor;
praktikuje uměleckou kritiku jako součást společenských procesů (mimo jiné i formou diskuse, moderování atd.);
veškerým činnostem se věnuje na příslušné odborné i vyjadřovací úrovni, a to v ústním i písemném projevu;
ovládá základy badatelské a vědecké práce, dokáže pracovat s prameny, vyhledat, zpracovat, analyzovat materiály, formulovat argumentovaný odborný názor;
má solidní základy redakční práce, dokáže koncepčně a týmově pracovat, má zkušenost s různými odbornými i publicistickými žánry (recenze, esej, interview, studie);
orientuje se v oborové literatuře - odborné i umělecké, české i cizojazyčné (v angličtině, event. v dalším jazyce), dokáže ji analyzovat (včetně recenzování);
má zkušenost s literární/dramatickou tvorbou, dokáže realizovat zadaný žánr či tvůrčím způsobem zpracovat zadané téma s ohledem na specifičnost cílového média.
Profesní profil absolventů s příklady
Obor vychovává tvořivé odborníky schopné reflektovat současné divadelní umění v širších kulturních a společenských souvislostech. Absolventi se uplatní jak v profesích bezprostředně spjatých s divadelní tvorbou a její kritickou reflexí, tak v kulturní administrativě, v institucích kulturní politiky, v médiích, v publicistice, v redakční a agenturní činnosti, ve školství (příklady povolání: umělecký kritik, odborný redaktor, dramaturg, lektor dramaturgie, badatel, pedagog, zaměstnanec v oblasti kulturní politiky atd.).
Přístup k dalšímu vzdělávání
Studium doktorského programu oboru Teorie a praxe divadelní tvorby a Scénická tvorba a teorie scénické tvorby na DAMU, studium doktorských oborů na katedrách divadelní vědy příbuzných VŠ.
Organizace a pravidla zkoušek, hodnocení a hodnocení (známkování)
Formami kontroly studia jsou zápočet a zkouška, stanovené studijními plány. Student je o nich informován prostřednictvím informačního systému.
Student se přihlašuje ke zkoušce v informačním systému.
Student má právo na dva opravné termíny. Neuspěje-li ani v těchto případech, může mu výjimečně děkan povolit třetí opravný, tzv. děkanský termín. Děkanský termín je zkouška komisionální, které se zúčastní děkan nebo jím pověřený proděkan. U hlavních předmětů a u klauzurních zkoušek není přípustný opravný termín.
Zápočet je neklasifikovaná forma kontroly studia. Uděluje se za splnění povinností stanovených pro jednotlivé předměty a zapisuje do informačního systému slovem Započteno (Z). Zkouška je klasifikovaná forma kontroly studia, jíž se prověřují vědomosti i míra tvořivosti v příslušném předmětu. V hlavních oborech jsou zkoušky komisionální. Zkouška může být praktická, písemná, ústní, nebo kombinovaná. V případě hlavních předmětu probíhají zkoušky obvykle před komisí.
Zkoušky jsou klasifikovány podle stupnice A, B, C, D, E, F.
Požadavky pro úspěšné absolvování
např.
Student splní požadavky odpovídající studijnímu plánu.
Státní magisterská zkouška z oboru Teorie a kritika má tyto části:
Diplomová práce a její obhajoba.
Vývoj myšlení o divadle a jeho současné směry.
Vývoj divadelního umění a jeho současné podoby.
Forma studia
prezenční
Garant oboru
Obor je součástí studijního programu
- Dramatická umění – (N8203)