Překladatelský seminář 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
207PKP1 Z 1 2T česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem semináře je seznámit se základními principy divadelního překladu posluchače oborů režie, dramaturgie, teorie a kritika, jejichž specializací tedy není ani filologie, ani translatologie, nicméně kteří budou ve své budoucí praxi s překladovými texty pracovat. Posluchači se mají seznámit jak s některými aspekty obecné teorie překladu, tak s významnými obdobími a osobnostmi české překladatelské tvorby; nedílnou součástí praktické části semináře je srovnávání existujících překladů a samozřejmě vlastní - společné či individuální - překladatelské pokusy.

Forma studia

Srovnávání existujících překladů, společné překládání, srovnávání a hodnocení vlastních překladů.

Předpoklady a další požadavky

Je nutná minimálně maturitní znalost cizího jazyka (angličtina, němčina, francouzština, ruština).

Obsah kurzu

Seminář uvádí posluchače do problematiky překladu dramatického textu jakožto autonomní tvůrčí činnosti; na jedné straně se snaží posilovat jejich vlastní jazykovou tvořivost a samozřejmě i cit pro potřeby jevištního provedení textu, na straně druhé je vede k úctě vůči předloze a k hledání adekvátních stylových rovin ve vztahu k originálu.

Teoretické aspekty:

  1. Teorie překladu a překladatelská praxe.
  2. Čeština jako cílový jazyk ve vztahu k jazykům výchozím.
  3. Specifičnost divadelního překladu.
  4. Slovní jednání a jazyková stylizace.
  5. Problematika překladu verše a překládání z odlišných veršových systémů.

Praktická část:

  1. Srovnávání existujících českých překladů jedné předlohy (próza, rytmizovaná próza, verš).
  2. Práce na vlastních překladech.

Doporučená nebo povinná literatura

V rámci semináře se pracuje jednak s různými českými překlady stejné předlohy, které jsou mezi sebou porovnávány, a dále s originály divadelních her (v anglickém či francouzském jazyce).

Tyto texty jsou vybírány podle jazykové vybavenosti posluchačů.

Literatura:

Jiří Levý, Umění překladu, (1963), Ivo Železný, Praha, 1998.

Jiří Levý, České teorie překladu, (1957), Ivo Železný, Praha, 1996,

I. Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře,

II. Sborník zásadních studií o překladu.

Olga Krijtová, Pozvání k překladatelské praxi (Kapitoly o překládání beletrie), FF-UK, Praha, 1996.

Zlata Kufnerová, Milena Poláčková (ed.) a kol., Překládání a čeština, H+H, Jinočany, 1994.

Georges Mounin, Teoretické problémy překladu, Karolinum - nakladatelství UK, Praha, 1992.

Jan Vilikovský, Překlad jako tvorba, Ivo Železný, Praha, 2002.

Blahoslav Hečko, Dobrodružství překladu, Ivo Železný, Praha, 2000.

Milan Hrdlička, Literární překlad a komunikace, Nakladatelství ISV, Praha, 2003.

Milan Hrala (editor), Kapitoly z dějin českého překladu, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2002.

Hodnoticí metody a kritéria

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů