Přednášky hostů 6

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
307PHO6	Z	1	13S	česky	letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Seznámení se s tématy, které nejsou obsažený v běžných učebních plánech a názory výrazných osobností oboru.

Forma studia

přednášky a diskuse

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Obsah kurzu

OPEN EYE - Přednášky hostů LS 2017

Středa 15. 2., 19:00

Vojtěch Vaněk – Dark Train

Přednáška Vojtěcha Vaňka bude věnována čerstvě dokončené počítačové hře Dark Train. Ta je prvním projektem jeho domovského studia Paperash a představuje netradiční kombinaci výtvarných postupů a herních forem. Je založena na pro toto médium netypické technice papírové koláže a ruční kresby. V průběhu přednášky Vaněk představí některé z použitých výtvarných řešení, včetně ukázek vývojových fází a technologických postupů a bude se dále věnovat designu herní mechaniky na pomezí „click&point“ explorační strategie a atmosferického výtvarného světa.

Vojtěch Vaněk je absolventem FaVU – atelier Intermedia. Během studií se věnoval převážně animaci, práci s videem a objekty, vystavoval mj. v galerii Futura (2010), GVU Ostrava (2010), v galerii Pavilon (2009) a další. Na divadelních realizacích spolupracoval se skupinou Kyklos Galaktikos, v roce 2013 pak spoluzaložil brněnské herní studio Paperash (http://www.paperash.com), které po třech letech vývoje uvedlo na trh indie hru Dark Train.

Středa 22. 2. 2017, 19:00

Barbora Kleinhamplová: Úzkost

Úzkostí trpí v různé míře všichni, přesto zůstává určitým způsobem tabu, mlčíme o ní. Neuvažujeme o ní jako o symptomu doby, který neříká nic o jedinci jako takovém, ale o systému ve kterém žije. Úzkost má ambivalentní charakter. Nepředstavuje pouze paralýzu, strach vykročit z místa, může mít také opačný efekt. Pokud pochopíme, že úzkostí trpí celá společnost, může se proměnit v katalyzátor změny.

Barbora Kleinhamplová vystudovala FAMU a AVU. Dlouhodobě zkoumá spektrum symptomů, které vyjevují stav současné společnosti. Spolu s Terezou Stejskalovou vytvořila knihu rozhovorů s názvem Kdo je to umělec? Působila jako fotografka pro A2larm. Absolvovala několik rezidencí - Gasworks London, MMCA Seoul, atd. Mimo jiné vystavovala na Gwangju Biennale v Koreji, v Astrup Farnley Musset v Norsku, v New Museu v New Yorku atd.

Středa 1. 3. 2017, 19:00

Tereza Stöckelova a Pavel Sterec: Umělecký výzkum: věda a umění jako cizopasníci nebo souputníci?

Tzv. umělecký výzkum je oblíbeným sloganem současných kulturních a umělecko-školských politik. Čím ale přesně je a čím může být? Na jaké podmínky a problémy na poli umění a na poli vědy reaguje? Jak dělat umění, které jen neilustruje vědu a nevyužívá technologie, ale kriticky je přetváří? O uměleckém výzkumu a politice tvorby přijdou diskutovat Pavel Sterec a Tereza Stöckelová. Představí mj. svoji spolupráci na videoeseji Družstva života (tranzit, 2016).

Doc. Tereza Stöckelová, Ph.D. působí v Sociologickém ústavu AV ČR, v. v. i. a vyučuje na Katedře obecné antropologie Fakulty humanitních studií UK. Od roku 2013 je šéfredaktorkou anglických čísel Sociologického časopisu/Czech Sociological Review. Věnuje se studiu vědy, technologií a medicíny. V současnosti se zabývá výzkumem konfliktů, propojení a rozhraní mezi konvenční medicínou a alternativními terapeutickými postupy. Její práce vychází z teorie sítí-aktérů a navazujících materiálně-sémiotických přístupů. V češtině je autorkou či spoluautorkou knih Akademické poznávání, vykazování a podnikání: Etnografie měnící se české vědy (2009), Kritika depolitizovaného rozumu: Úvahy (nejen) o nové normalizaci (2010),//Nebezpečné známosti: O vztahu sociálních věd a společnosti (2012), Etnografie: Improvizace v teorii a terénní praxi (2013) nebo Politika a každodennost na českých vysokých školách: Etnografické pohledy na vzdělávání a výzkum (2014).

Pavel Sterec studoval v několika ateliérech na Akademii výtvarných umění v Praze, v současnosti dokončuje doktorandské studium v Ateliéru fotografie na pražské UMPRUM. Jeho práce je založena na osobních či sociálních setkáních a situacích, které autor přetváří do konceptuálních instalací. Potkává se v nich zájem o reinterpretaci mýtických, transcendentních a kulturních odkazů a přírodních úkazů v kontextu současného uvažování, stejně jako angažovaná kritika společenského a politického statu quo. Své dílo Sterec představil na řadě výstav zejména ve středoevropském a východoevropském kontextu, účastnil se také několika prestižních rezidenčních pobytů. Je autorem publikací Nehybná směna, Brno 2012 a Druhá příroda, Praha 2014.

3. 2017, 19:00

Filip Cenek: Artist Talk

Otázky po možnosti zachycení skutečnosti, po subjektivitě prožívání reality, hledání vlastního odrazu v ní, nebo uvažování o paměti jako neovladatelně transformujícím, falzifikujícím archivu našeho života, může připomenout projekce Filipa Cenka, v nichž jedna textová informace náhodně ilustruje různé obrazové informace, čímž neustále mění naše chápání situací, reinterpretuje skutečnost. Autobiografičnost a deníkový záznam života pak evokuje dílo Jonase Mekase, avantgardního filmaře, fotografa a performera, který s neuvěřitelnou usilovností a současně lehkostí pronásleduje zachycování reality pohyblivým obrazem až za „událost záznamu“. Ta je totiž vždy do jisté míry aranžovaná a tím odchýlená od skutečného života.

Filip Cenek působí jako vedoucí Kabinetu audiovizuálních technologií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde od roku 2003 vyučuje předměty spojené s produkcí a recepcí pohyblivých obrazů. Několik posledních projektů z rezidencí v Rijece, New Yorku a Vilniusu, kde se věnoval převážně zvukovým intervencím, doplní reflexe starších prací, které směřovaly ke specifické audiovizuální revizi vzpomínání a imaginarity.

3. 2017, 19:00

Michal Janata: Fotografie mezi obrazem a textem

Privilegovanost zraku před ostatními smyslovými modalitami v evropské kultuře měla a má své důsledky v podobě hegemonie vizuální kultury, která postupně vytlačuje na okraj základní lidskou potřebu pojmového osvojování si světa. V této souvislosti je třeba si klást otázku, v jakém smyslu je fotografie obrazem a nakolik můžeme přijmout tvrzení, že fotografie jako produkt teoretického myšlení se od ostatních typů obrazu liší tím, že v sobě latentně obsahuje pojmovou stopu svého vzniku. Text na rozdíl od obrazu rozvíjí schopnost abstrakce a pojmového myšlení, avšak přisoudíme-li fotografii pozici mezi obrazem a textem, můžeme jí chápat jako prostředek osvobození od jednostrannosti obrazů.

PhDr. Michal Janata studoval historii na FF UK. Je autorem knih Nesamozřejmost vědy a techniky (2013), Ustavující průběžnost čar (2014), Vědět viděním. Fotografie jako rozhodnutí (2015), Velkoměsta v 19. a 20. století. Urbanistické strategie v komparativní perspektivě (2016) a Léthé a Mnémosyné. Budoucnost paměti a minulost zapomnění (2017).

Středa 22. 3. 2017

Martin Čihák: Kinogeometrie filmové avantgardy

Kinogeometrie je filmozpytnou teorií, která vyvěrá ze souběžnosti filmového a geometrického vidění, které nám umožňuje nahlížet tvar filmového díla jako výsledek tvořivé operace, která je ekvivalentní řezu pláště rotačního kužele rovinnou plochou. Obdobně jako má hudba v základu harmonie vyjádřitelné matematicky tak lze za přepestrým světem filmové avantgardy nahlížet vztahy mezi kuželosečkami. Skrze náhled do světa kinogeometrického můžeme zpětně porozumět jevům světa kinematografického a dospět až k zodpovězení takových otázek, které jsme předtím nebyli schopni si nejen položit, ale dokonce ani pomyslet.

Vzhledem k vymezenému času, který nám nedovolí se věnovat ukázkám, doporučuji aby se posluchači, samostatně seznámili alespoň s následujícími díly filmy, které nám poslouží jako zástupné pro snadné utřídění jednotlivých oborů filmové avantgardy:

absolutní film – Hans Richter Rhythmus 21 (1921)

čistý film – Fernand Léger Le Ballet Mécanique (1924)

avantgardní film – Alex Hammid a Maya Deren Meshes of the Afternoon (1943)

sklížený film – Bruce Conner A Movie (1957), Robert Breer Eyewash (1959)

strukturální film – Peter Kubelka Adebar (1957), Kurt Kren 15/67 tv (1967)

spontánní film – Jonas Mekas Walden: Diaries, Notes And Sketches (1969)

Martin Čihák (*1964, Hradec Králové) vystudoval obor učitelství na Matematicko-fyzikální fakultě UK, posléze střihovou skladbu na FAMU a postgraduální studium na katedře filmové vědy FF UK. V roce 2013 vydal v NAMU rozšířenou verzi své disertační práce Skladebné postupy filmových avantgard pod názvem Ponorná řeka kinematografie. Jako spoluautor a editor se podílel na vzniku publikace K tvarozpytu montážních struktur (PAF, 2016) a Distanční montáž Artavazda Pelešjana (NAMU, 2017). V současné době je pedagogem katedry střihové skladby FAMU. Od poloviny osmdesátých let je příležitostně činný coby nezávislý filmař, případně jako nájemný kameraman, střihač či dramaturg.

Středa 29. 3. 2017, 19:00

Svätopluk Mikyta

Mikyta vášnivě kumuluje knihy a jiné artefakty, které pro něho představují intenzívní zdroj inspirace. Pracuje v klaických technikách (kresba, grafika, keramika), které kombinuje, aktualizuje, defetišizuje a posouvá. Slovy Fedora Blaščáka je Mikyta “dělníkem” umění, který si tvorbu neplete s výrobou.

Absolvoval Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě, ateliér volné grafiky (1992-1999). Od roku 2004 tu působil ako odborný asistent na Katedře vizuální komunikáce, od roku 2008 v Kabinetu kresby. Absolvoval několik rezidencí: Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart (1992 -1996), DAAD stipendium na HDK Berlin (2001 -2002), PROGR – Artist in residence program v Bernu (2004), International Studio & Curatorial Program – ISCP, New York (2009). Je držitelem Ceny Oskára Čepana za rok 2008 a undergroundové ceny Tatranský tiger (2008). V roce 2011 získal středoevropské ocenení Strabag Art Award. V roce 2008 založil ummělecké centrum Banská St a nica Contemporary v Banské Štiavnici, které funguje jako rezidenční platforma podporující vznik nových děl, vydávání autorských knih, produkci edící. Od roku 2012 vede Ateliér kresby a grafiky na FaVU v Brne. Žije v Iliji.

Středa 5. 4. 2017, 19:00,

Lea Petříková: Pharm’n'Film

Přednáška Pharm’n’Film mapuje unikátní téma filmové historie - komplex uměleckých filmů produkovaných farmaceutickou společností Sandoz. V rámci této společnosti fungovala od konce padesátých let specializovaná instituce, Cinémathèque Sandoz, která měla na starost nejen výrobu propagačních a edukativních filmů, ale také produkci specifických uměleckých děl s výtvarnými kvalitami. Přednáška představuje interdisciplinární ponor do překvapivého, dosud málo zkoumaného jevu dějin filmu, který v sobě spojuje zdánlivě nesouvislé oblasti jako surrealistický film, farmaceutický průmysl, tvorbu Henri Michauxa nebo výrobu LSD.

Lea Petříková v roce 2016 absolvovala v Centru audiovizuálních studií na FAMU. Studovala také na Malmö Art Academy ve Švédsku, v současné době pokračuje ve studiu v magisterském programu Ateliéru supermédií na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Působí jako vizuální umělkyně, účastnila se řady festivalů a výstav. V roce 2015 byla finalistkou ESSL ART AWARD, v roce 2016 jí byla udělena Cena poroty na festivalu Madatac v Madridu. Ve svém teoretickém výzkumu se soustředí na okrajová témata filmové historie, hledá průsečíky výtvarného umění a filmu.

Středa 12. 4., 19:00

Petr Šprincl – Morava, krásná zem

V rámci autorské přednášky Petr Šprincl představí loni dokončený druhý díl středometrážního filmu Morava, krásná zem, experimentálního westernového hororu z prostředí moravského Slovácka. V této netradiční filmové eseji o mýtech českého a moravského nacionalismu Šprincl sarkasticky předkládá obrazy vyprázdněných rituálů, které stvrzují národní identitu a ostře se vymezují vůči jinakosti.

Petr Šprincl studoval pod vedením Václava Stratila v ateliéru intermédií na brněnské FaVU. Je spoluzakladatelem uměleckého studia Flesh&Brain a hudební skupiny Piča z hoven, kde figuroval výtvarník a koncertní VJ. Ve své tvorbě pracuje především s vyhrocenými žánrovými stereotypy založnenými na extrémních společenských postojích. Jeho práce často reflektuje témata nacionalismu, rasismu, reaguje na nové definice národní, či skupinové identity. S oblibou využívá archaická média, jako je 8mm film, nebo NTSC video. Je autorem, či spoluautorem filmů Ďábel (2013), Blue box (2013), Čapatý Ján (2014), Vlci v hořáku (2014) a Morava, krásná zem (2015–16) a řady videoklipů.

Středa 19. 4., 19:00

Mercedes Bunz – Look there is a baby with a baseball bat! How computers have learned to see our world (through which they soon will start driving)

Počítače vybavené senzory, radary a kamerami začali vidět svět kolem sebe a dokáží se v něm pohybovat. Díky strojovému učení mohou rozpoznávat předměty, najít cestu k cíli, nebo zpozorovat, že jim překážíme v pohybu. Rozpoznají nebezpečné situace, ví, kdy je připravena káva, nebo zda-li se někdo zrovna nevloupal do našeho domu. Jsou ale věci, které vidět nedokáží: dítě se zubním kartáčkem zamění za mladíka z bassebalovou pálkou, neumí rozeznávat černou barvu kůže, přehlédli auto v protisměru a připravili o život jeho řidiče. Nevidí stejným způsobem, jako my. Co ale ve skutečnosti vidí? Krom často diskutovaného tématu digitální kontroly tak naléhavě vyvstává nová otázka: co považujeme za reálné, co považují za reálné naše digitální přístroje a která z těchto realit je důležitější? Mercedes Bunz se ve své přednášce zaměří na fenomén digitálního vidění – od primitivního zaostřování přes schopnost rozpoznávání věci po autonomně řízená auta a poukáže na některé politické implikace tohoto vývoje.

Mercedes Bunz se věnuje výzkumu digitálního žurnalismu, politické ekonomie a teorie komunikace v souvislostech sociálních médií a internetu věcí. Její poslední publikace The Silent Revolution (2014) popisuje způsoby, kterými algoritmy bez většího povšimnutí proměnily vzdělávání, práci, žurnalismus i politiku. V minulosti Bunz pracovala jako reportér Guardianu pro oblast technologie, on-line editor Der Tagesspiegel, spoluzaložila berlínský časopis DE:BUG o elektronických aspektech kažodenního života a nezávislou publikační platformu meson.press. V současnosti žije v Londýne, společně s Grahamem Meiklem připravuje novou knihu o internetu věcí. Přednáší na University of Westminster. https://mercedesbunz.net

Středa 26. 4.2017, 19:00

Kateřina Svatoňová, Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery

Přednáška představí právě vydanou monografii Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery, která je kritickým zpracování zcela neznámé pozůstalosti jednoho z předních českých kameramanů Jaroslava Kučery, dlouholetého pedagoga FAMU, spolupracovníka Věry Chytilové, Vojtěcha Jasného, Karla Kachyni, Zdeňka Podskalského, Oldřicha Lipského či Petra Weigla. Přednáška, doprovázená materiály z této pozůstalosti, se pokusí o teoretické uchopení práce kameramana a jeho základních mediálních praktik v jejich obecnosti, jednak o postižení specifických postupů Jaroslava Kučery. Skrze tento vizuální archiv dovolí přiblížit se Kučerovu pohledu a zkoumat vazby mezi jeho vlastní fotografickou a soukromou filmovou tvorbou a profesionálním natáčením.

Kateřina Svatoňová je vedoucí Katedry filmových studií FF UK v Praze. Dlouhodobě se věnuje teorii, historii a filosofii médií, mediálně-archeologickému výzkumu (české) modernity, proměnám (vnímání) prostoru a času ve vizuální kultuře a vztahu filmu a jiných médií. Je kurátorkou výstav z dějin filmu a médií, editorkou několika publikací a monotematických periodik a autorkou knih 2 ½ D: Prostor (ve) filmu v kontextu literatury a výtvarných umění (2008), Odpoutané obrazy: Archeologie českého virtuálního prostoru (2013) a Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery (2016).

Středa 3. 5., 19:00

Lukáš Likavčan – Digitální platformy jako post-kapitalistické infrastruktury

Co je platforma? Jak se liší od jiných organizačních struktur, jako stát a trh? Jde nutně o kapitalistické útvary, nebo mají svůj emancipační potenciál? Dle autorů a autorek jako Nick Srnicek, Tiziana Terranova nebo Yann Moulier-Boutang dnes díky rozvoji digitálních technologií kapitalismus mutuje do nové podoby kapitalismu platforem, resp. kognitivního kapitalismu. Za využití pojmového aparátu Bruna Latoura, Anny Tsing, Donny Haraway, Benjamina Brattona, Kathi Weeks a dalších se v přednášce pokusím o prozkoumání možností ideologického (pře)rámování platforem. Na tomto půdorysu pak budeme moci společně promyslet post-kapitalistické trajektorie feminismu, post-pracovní společnosti, environmentální spravedlnosti a radikálního post-humanismu.

Lukáš Likavčan působí jako doktorand na Katedře environmentálních studií FSS MU v Brně a jako environmentální editor on-line komentátorského deníku A2LARM. Vystudoval filosofii na Katedře filosofie FFMU, působil také na Boğaziçi University v Istanbulu a na vídeňské Wirtschaftsuniversität. Zabývá se soudobou materialistickou, post-marxistickou a post-strukturalistickou filosofií, mezi jeho hlavní témata patří filosofie a sociologie vědy, filosofie technologií, politická ekonomie a ekologie, rovněž jako obecná politická a sociální teorie.

materialistic, post-Marxist and post-structuralist philosophy, his main topics include philosophy and sociology of science, philosophy of technologies, political economy and ecology, as well as general political and social theory.

Wednesday 10. 5. 2017, 7 pm

Jussi Parikka: A Laboratory Fever

A lab after another, the landscape of creative contemporary industry and academia seems to be a hyperbolic imitation of the science-model: an experimental set up of specialised spaces of making; in the case of media and humanities labs, less making science but making things. This trend that penetrates Digital Humanities, design and media fields is one where the emergence of labs in the humanities needs however to be read against some historical considerations as well as critical evaluations.

This talk will discuss the laboratory fever: the fever that penetrates the changing university landscape as much as it has forced a rethinking of some particular details concerning humanities too. It is perhaps a maker turn for some, but it is also something that seems to characterise a wider interest in the idea of a laboratory as a specialised space of expertise. What are those sites that have since the 1980s been branded as places of invention of future (like the MIT Media Lab had it) but might also be fruitfully places of inventions of the past (media archaeology labs) as well as places of invention of other realities – like some critical and speculative design labs? What makes the lab so desirable?

Dr Jussi Parikka is Professor at the Winchester School of Art (University of Southampton) and Docent at University of Turku. His various books have addressed a wide range of topics relevant to a critical understanding of network culture, aesthetics and media archaeology of contemporary technologies. The books include the media ecology-trilogy Digital Contagions (2007, 2nd. ed 2016), the award-winning Insect Media (2010) and most recently, A Geology of Media (2015), which addresses the environmental contexts of technical media culture. In addition, Parikka has published such books as What is Media Archaeology (2012) and edited various books, recently Writing and Unwriting (Media) Art History (2015, with Joasia Krysa) on the Finnish media art pioneer Erkki Kurenniemi. He is also the co-editor of Across and Beyond: – A transmediale Reader on Post-digital Practices, Concepts, and Institutions (Sternberg Press, 2016, co-edited with Ryan Bishop, Kristoffer Gansing and Elvia Wilk).Parikka's website/blog is at http://jussiparikka.net and you can find him on Twitter as @juspar.

Wednesday 17. 5. 2017, 7 pm,

Bernd Herzogenrath

Decasia: Matter that ‘Images’

The medium of film has entertained a most complex relation to time from its early beginnings onward: film promised to [re]present temporal dynamics – and the temporality of things – directly, unmediated, a paradox that gives rise to the different strategies of what Gilles Deleuze calls the movement-image and the time-image respectively. Such a representation, however, is not only an effect of a perceptive illusion, but also of the repression of the very materiality of film itself. If such an interest in the possibilities of the celluloid had already driven much of the 60s avant-garde [Brakhage, Jacobs, etc.], Bill Morrison’s Decasia in addition does not only focus on film’s ‘thingness,’ but also its own, particular ‘temporality.’ Put together from found footage and archive material in various states of ‘dying,’ this film reveals the ‘collaboration’ of time and matter as in itself ‘creative’: here, time and matter produce their own filmic image.

Bernd Herzogenrath is professor of American literature and culture at Goethe University of Frankfurt/Main, Germany. He is the author of An Art of Desire. Reading Paul Auster (Rodopi 2001), An American Body|Politic: A Deleuzian Approach (Dartmouth College Press 2010) and editor of two books on Tod Browning, two books on Edgar G. Ulmer, two books on Deleuze and Ec

ology, The Farthest Place: The Music of John Luther Adams (Northeastern UP 2012), Time and History in Deleuze and Serres (Continuum 2012), media|matter (Bloomsbury 2014) and, most recently, Film as Philosophy (U of Minnesota P) and sonic thinking (Bloomsbury). At the moment, he is planning a project, cinapses: thinking|film that brings together scholars from film studies, philosophy, and the neurosciences (members include Alva Noë and Antonio Damasio).

Doporučená nebo povinná literatura

Dle pozvaných hostů.

Hodnoticí metody a kritéria

K získání zápočtu z Přednášek hostů musí všichni studenti (1) splnit požadovanou docházku - tolerovány jsou maximálně 2 absence za semestr; (2) odevzdat písemné hodnocení kurzu: v rozsahu min. 1 strany (1800 znaků): uveďte, které z přednášek tohoto semestru pro vás byly důležité, relevantní či zajímavé, které nikoli a proč, případně navrhněte, jaké hosty (typově i jmenovitě) byste v příštích semestrech uvítali. Hodnocení posílejte nejpozději do 31.05.2018 jako přílohu ve formátu pdf současně na tomdvorak@famu.cz, stepanka.simlova@famu.cz a hynek.alt@famu.cz.

Kdo neodevzdá práci v zadaném termínu, musí k hodnocení semestru připojit 1-stránkovou kritickou reflexi jedné vybrané přednášky.