Myšlení o divadle 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Semestr
205KMYS2	ZK	3	5PS+5SS

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student:

orientuje se i v představení bez dramatického textu (např. fyzické, taneční apod. divadlo);
kriticky přemýšlí o divadle v jeho různých podobách;
orientuje se v dramatickém textu i jeho inscenaci;
zformuluje a argumentačně podpořit své názory;
orientuje se v typech divadla vzniklých za posledních šedesát let a v jejich možnostech;
užívá znalosti divadla a jeho historie jako inspiraci pro vlastní tvorbu divadelní i pedagogickou.

Forma studia

přednášky, semináře

Předpoklady a další požadavky

Obsah kurzu

Předmět prohlubuje znalosti a schopnosti z předchozího kurzu (divadlo jako objevování a zkoumání otázek). Studenti se seznamují se životními příběhy reformátorů divadla, s jejich osobními i profesními inspiracemi a s hledáním zdrojů divadelnosti. Učí se o proměnách divadelního zkoušení, cvičení, o strukturování a způsobech prezentace divadla vzhledem k jeho aktérům (hercům) i adresátům (divákům), a o tom, jaké nové typy divadla vzhledem ke způsobům práce vznikly (divadla alternativní, laboratorní, studiová, autorská, sociální, dokumentární, divadlo „třetí“, „neviditelné“, postdramatické, participativní, antropologické apod.). V kurzu studenti poznají příklady konkrétních autorských přístupů k divadelní tvorbě za posledních šedesát let, pedagogické působení těchto tvůrců, a budou spojovat své zkušenosti s podrobnějším studiem odborné literatury.

Tematické okruhy:

Zdroje divadelnosti.
Příklady objevování inspirace.
Rozvíjení lidských i divadelních možností (cvičení, zkoušky, učení se učením).
Příklady samostatné divadelní práce/tvořivosti (herecké skici).
Způsoby souborové práce/tvorby.
Hledání (a fixování) struktury sdělení a způsobů prezentace.
Proměny divadelního prostoru a vliv prostoru na vnímání akce.
Příklady pedagogické práce divadelníků druhé půlky 20. století.
Typy divadla (činoherní, laboratorní, autorské, vyprávěcí, fyzické, participativní apod.).
Analýza studenty navštívených představení.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

BARBA, Eugenio a SAVARESE, Nicola. Slovník divadelní antropologie. O skrytém umění herců. Praha: Divadelní ústav, 2000. 287 s. ISBN 80-7008-190-0.

CAILLOIS, Roger. Hry a lidé. Praha: Nakl. Studia Ypsilon, 1998. 215 s. ISBN 80-902482-2-5.

GROTOWSKI, Jerzy. Divadlo a rituál. Svět a divadlo 9. 1991. s. 52-60

GROTOWSKI, Jerzy. Performer. Svět a divadlo 3. 1999. s. 101-104

GROTOWSKI, Jerzy. Od divadelního souboru k umění jako vehikulum. Svět a divadlo 6. 1996, s. 131-134 a Svět a divadlo 3, 1999, s. 92-101

PILÁTOVÁ, Jana. Hnízdo Grotowského: na prahu divadelní antropologie. Vyd. 1. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. 581 s. ISBN 978-80-7008-239-3.

ROSTAIN, Michel. Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2013. 128 s. ISBN 978-80-7331-275-6

Doporučená literatura:

BAUER, Joachim. Proč cítím to, co ty. Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů. Praha: Grada Publishing, 2016. 176 s. ISBN 978-80-247-5904-3

BUBER, Martin. Já a Ty. Praha: Mladá Fronta, 1969. 106 s.

ČECHOV, Michail Aleksandrovič. Hercova cesta/O herecké technice. Praha: Panorama, 1990. 220 s. ISBN 80-7038-154-X

GROTOWSKI, Jerzy. Texty – Teatr Laboratorium. Část 1,2,3. Pražské kulturní středisko a Městská knihovna v Praze 1990. 252 s. ISBN 80-85040-06-9

Myšlení o divadle. Díl 1. Praha: Hermann a synové, 1993. 172 s.

Myšlení o divadle. Díl 2. Praha: Hermann a synové, 1993. 131 s.

Hodnoticí metody a kritéria

Kredity jsou uděleny na základě průběžné aktivní účasti v seminářích (minimální účast 75 %) a na závěrečném kolokviu, kde student přednese vlastní přednášku na vybrané téma v rozsahu 15 min.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje