Přednes a metodika přednesu 2
Předmět není vypsán Nerozvrhuje se
Kód | Zakončení | Kredity | Rozsah | Jazyk výuky | Semestr |
---|---|---|---|---|---|
205YPME2 | Z | 1 | 22S | česky | zimní |
Garant předmětu
Jméno vyučujícího (jména vyučujících)
Výsledky učení dané vzdělávací složky
- Poznat a uvědomit si v praxi zákonitosti mluveného projevu, rozvíjet schopnost vnímat a posuzovat kvalitu textů, hledat způsob jak sdělit publiku vlastní zážitek z četby, vlastní názor a postoj.
- Na základě analýzy textu účelně použít vnitřní a vnější výrazové prostředky. Využít dovednosti získané v předmětu hlasová výchova při přípravě sólového i společného vystoupení.
- Seznámit se s metodami, které mohou děti nenásilně přivést k recitaci. Probrat okruhy témat, které děti v souvislosti s jejich věkem zajímají.
Forma studia
Kontaktní výuka, diskuse, analýza ukázek přednesů sólovýh i kolektivních zaznamenaných na médiích, čtení, analýza a interpretace textů.
Předpoklady a další požadavky
Každý ze studentů, budoucích učitelů dramatické výchovy, by měl mít vlastní zkušenost s přípravou a realizací sólového přednašečského vystoupení eventuálně skupinového. Na základě poznání tohoto procesu by měl umět nabytou zkušenost převést a využít v práci s dětmi a mládeží. Pestrou a zajímavou činností vzbudit jejich zájem o literaturu, četbu a přednes. Důležitým předpokladem nabytí této zkušenosti je aktivní účast v hodinách.
Obsah kurzu
OSNOVA:
- Osobnostní rozvoj prostřednictvím činností směřujících k přednesu.
- Budování zázemí recitátorovy přípravy.
- Práce s konkrétními předlohami.
SYLABUS:
- „Trénink“ smyslové představivosti (asociace, představy, hry s metaforou, podtexty).
- Užití vlastní zkušenosti pro pochopení životní zkušenosti jiných lidí. Staré známé nahlížet nově.
- Posuzování umělecké zralosti básní.
- Pohled pod povrch textů k jejich jádru, významu, do hloubky.
- Pocitový „rozbor“ textu (intuitivní recitace, intuitivní montáž).
- Pásmo, kompozice, montáž.
- Inspirované psaní. („Pochopit básníka můžeme také tehdy, dovedeme-li se alespoň na chvílí také stát básníkem.“)
- Ego - obraz sebe sama (já materiální, já sociální, já duchovní).
- Výběr textu vzhledem k psychofyzickým předpokladům, životním a interpretačním zkušenostem.
- Dramaturgický rozbor (odhalení smyslu, vztah k životní skutečnosti, forma, jazyk, styl).
- Interpretační příprava (vytvoření představy, vnitřní organizace textu, technika mluvního projevu, nastudování, fixování tvaru).
- Komunikace. Autor, čtenář, přednašeč, posluchač - divák. Zpětná vazba.
- Mimojazykové prostředky (pohyb, postoj, gesto, tvář ; prostor, světlo, kostým, „emocionální působení na posluchače“).
- Kritéria hodnocení přednašečova výkonu. Čím se liší dětský přednes od přednesu uměleckého.
Doporučená nebo povinná literatura
BRUKNER, Josef; FILIP, Jiří. Poetický slovník. Praha: Mladá fronta, 1997. 368 s. ISBN 80-204-06506.
FIŠAR, Vlastimil. Přednes prózy. 3., upr. vyd. Praha-Prostějov: IPOS ARTAMA-Kulturní klub Duha, 1994. 48 s. ISBN 80-7068-082-2.
HÁLA, Bohuslav. Výslovnost spisovné češtiny: [Díl] 1. Zásady a pravidla. Výslovnost slov českých. 2. vyd. Praha: Academia, 1967. 100 s.
HÁLA, Bohuslav-SOVÁK, Miloš. Hlas - řeč - sluch: Základní věci z anatomie, fysiologie a hygieny hlasového, mluvícího i sluchového ústrojí, z foniatrie, fonetiky, orthoepie, orthofonie atd. Praha: Česká grafická Unie, 1941. 244 s.
HALADA, Vladimír. Technika jevištní řeči. Praha: Orbis, 1961. 124 s. Ed. Knižnice ochotnického divadla, sv. 5.
HRABÁK, Josef. Úvod do teorie verše. 4., rozš. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 260 s.
HŮRKOVÁ, Jiřina. Próza versus poezie. Praha-Prostějov: IPOS-ARTAMA ve spolupráci s kulturním klubem DUHA, 1998. 44 s. ISBN 80-7068-125-X.
HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina; MAKOVIČKOVÁ, Hana. Základy jevištní mluvy 1, 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 1986. 136, 288 s.
JUSTL, Vladimír (ed.). Ano - slyšet se navzájem. Praha: Divadelní ústav, 1985. 240 s., 112 s. obr. příl.
KUBÁLEK, Vratislav. Dětský přednes a rozvoj kulturních aktivit dítěte. Praha: Albatros, 1983. 152 s.
MISTRÍK, Jozef. Hovory s recitátorem. Přel. Vlastimil Fišar. Praha: Supraphon, 1976. 176 s. Přel. z: Hovory s recitátorom.
MUSILOVÁ, Daniela; HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina; HALADA, Vladimír; HRAŠE, Jiří; MACHKOVÁ, Eva. Slovníček uměleckého přednesu. 2., rejd. vyd. Praha: SKKS, 1981 [1976]. 174 s.
NOVOTNÁ-HŮRKOVÁ, Jiřina. O přesvědčivosti uměleckého přednesu. Praha: ÚKVČ, 1979. 64 s. Umělecký přednes, sv. 36.
---. Výslovnostní norma v uměleckém přednesu. 2., upr. vyd. Praha: AMU, 1983. 144 s.
PAVELKOVÁ, Soňa; VOBRUBOVÁ, Jana; ŠTEMBERGOVÁ, Šárka. Výchova dětského přednašeče. Praha: ÚKVČ, 1989. 104 s. Umělecký přednes, sv. 36. ISBN 80-7068-011-3.
ROMPORTL, Milan aj. Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Výslovnostní slovník. Praha: Academia, 1978. 320 s.
ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava. Mimojazykové prostředky v uměleckém přednesu. Praha: Kulturní dům hl. m. Prahy-krajské kulturní středisko, 1985. 40 s.
ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava; HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Mluvený projev a přednes. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 304 s.
ŠTEMBERGOVÁ-KRATOCHVÍLOVÁ, Šárka. Metodika mluvní výchovy dětí. 3., revid. vyd. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 1994. 178 s. ISBN 80-901660-1-6.
VŠETIČKA, František. Stavba básně. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. 160 s. ISBN 80-7067-311-7.
ZÁMEČNÍKOVÁ, Emilie. Cesta k přednesu aneb Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2009. 144 s. ISBN 978-80-7068-236-4.
Hodnoticí metody a kritéria
- Kredity jsou udělovány na základě aktivity při cvičeních a seminářích.
- Během semestru se vyžaduje samostatná četba.
- Podmínky úspěšného ukončení předmětu: aktivní účast na seminářích a cvičeních a práce na vlastním sólovém vystoupení.
Další informace
Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje
Předmět je součástí následujících studijních plánů
- Dramatická výchova - tříleté prezenční (B.A.) (povinný předmět)