Teorie dramatického textu

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

● Student dokáže charakterizovat klíčové osobnosti a teorie, s nimiž české myšlení o dramatu a divadle standardně pracuje (zejm. Aristoteles, Diderot, Freytag, Hostinský, Zich, Veltruský, Brecht, Szondi, postdramatická teorie ad.).

● Student dokáže na konkrétních příkladech doložit historickou, funkční a poetickou proměnlivost, variabilnost dramatických textů a způsobů jejich formální a významové výstavby, jakož i širokou škálu jejich možných vazeb na konkrétní – historicky stejně rozmanité – formy divadla.

Forma studia

seminář

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Obsah kurzu

Cílem předmětu je na počátku studia uvést studenty do základní problematiky textové složky divadelní inscenace a jejího vztahu k jiným složkám. Tématem jednotlivých setkání proto budou různé způsoby textového projektování a fixace potenciálního divadelního díla, počínaje jeho uchováním v kolektivní paměti přes různé formy divadelních scénářů a libret až po drama. To pak bude představeno jako specifický typ dramatického textu, jenž stojí na pomezí divadla a literatury tak, jak jej vymezují druhové triády poezie – próza – drama a lyrika – epika – drama. Probírána bude rovněž problematika dramatičnosti, poetiky dramatu a jejích základních pojmů a narativního konstruování dramatického času, prostoru a děje. Přednášky představí klíčové osobnosti a teorie, s nimiž české myšlení o divadle a dramatu standardně pracuje, výklad bude doplněn četbou vybraných teoretických textů spoluutvářejících v evropské kultuře obsah pojmů divadlo a divadelnost, drama a dramatičnost.

Tematické okruhy:

1. Divadlo jako sociální a umělecký fenomén
2. Rozmanitost forem projektování a fixace divadelní inscenace
3. Vliv divadla na podobu dramatického textu
4. Drama jako specifická forma literárního díla, základní pojmy a historická variabilita jeho poetiky a významové výstavby
5. Základní teoretické přístupy k divadlu a dramatu

Doporučená nebo povinná literatura

ARISTOTELES. Poetika. Praha: Oikoymenh, 2008. ISBN 978-80-7298-131-1.

BRECHT, Bertolt. Zcizující efekty v čínském hereckém umění. In: Myšlenky. Praha: Československý spisovatel, 1958, s. 39-49.

DIDEROT, Denis. Herecký paradox. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-187-7.

FISCHER-LICHTE, Erika. Dejiny drámy: epochy identity v divadle od antiky po súčasnosť. Bratislava: Divadelný ústav, 2003. ISBN 80-88987-47-4.

FREYTAG, Gustav. Technika dramatu. Praha: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1944.

HOSTINSKÝ, Otakar. Umění [heslo]. In: Ottův slovník naučný XXVI, Praha: J. Otto, 1907.

HOŘÍNEK, Zdeněk. Cesty moderního dramatu, Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1995. ISBN 80-900066-8-X.

JANOUŠEK, Pavel. Drama jako literární fakt, Interní subjekt v dramatu. In: Studie o dramatu, Praha: ÚČL AV ČR – H & H, 1993, s. 5-38. ISBN 80-85778-04-1.

JANOUŠEK, Pavel. Drama jako metodologický problém. In Kubínová, Marie (ed.). O poetice literárních druhů. Praha: ÚČL AV ČR, 1995. ISBN 80-85778-10-6.

LEHMANN, Hans-Thies. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelný ústav, 2007. ISBN 978-80-88987-81-9.

LUKEŠ, Milan. Umění dramatu. Praha: Melantrich, 1987.

PROCHÁZKA, Miroslav. O povaze dramatického textu. In: Týž. Znaky dramatu a divadla. Praha: Panorama, 1988, s. 11-30.

STRUCK, Wolfgang. Drama a divadlo. In: Pechlivanos, Miltos, ed. et al. Úvod do literární vědy. Praha: Herrmann & synové, 1999. ISBN 80-238-5329-5.

SZONDI, Peter. Teória modernej drámy. Bratislava: Tatran, 1969.

VELTRUSKÝ, Jiří. Drama jako básnické dílo. Brno: Host, 1999. ISBN 80-86055-60-4.

ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, 1986.

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška ověřující zvládnutí probírané látky (60 %), 80% docházka a aktivní účast v hodině (40%).

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Teorie a kritika divadelní tvorby (B.A.) (povinný předmět)