Realizační dílna 1

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Martin MAREČEK

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Rudolf ADLER, Miroslav JANEK, Martin MAREČEK, Alice RŮŽIČKOVÁ, Martin ŘEZNÍČEK, Helena TŘEŠTÍKOVÁ, Karel VACHEK

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Výsledky učení

-Studenti kultivují dialogické schopnosti a režijní dovednosti.

-Studenti získávají přehled o uměleckých oborech, ekonomickém a politickém dění a sociální problematice ve vztahu k dokumentární tvorbě.

-Studenti jsou schopni analýzy děl svých kolegů i vlastní sebereflexe.

-Studenti prohloubí svou mediální gramotnost a interpretační citlivost.

-Studenti se stávají nejenom autory/autorkami, ale i autoritami.

Forma studia

Dílna

Předpoklady a další požadavky

žádné

Obsah kurzu

Popis předmětu

Realizační dílna je hlavním profesním předmětem studentů Katedry dokumentární tvorby. Těžištěm její náplně je co nejintenzivnější dialog s vedoucím pedagogem dílny.

Realizační dílna je společenství vzniklé vzájemnou volbou studentů a učitele, v němž vznikají svobodně tvůrčí podněty a v procesu tvorby jsou dokončovány konkrétní projekty v atmosféře dělné spolupráce, pedagogicky efektivního sdílení profesních zkušeností ve všech fázích vzniku díla a také v otevřených diskusích, v nichž se tříbí a upevňují osobní stanoviska, umělecký projev a individuální rukopis.

Základem práce jsou důkladné rozbory námětů posluchačů v kolektivu dílny i individuálně, rozpravy o jejich možné společenské i umělecké účinnosti a systematický výklad, jak postupovat při jejich realizaci.

Ve fázi vytváření díla (natáčení a skladebné dokončování) pak pedagog analyzuje materiál především ve střižně.

Realizační dílna vede studenty k tomu, aby nepodléhali profesním stereotypům, ale aby se snažili vlastním ohledáváním stylů překvapovat nejen diváky, ale i sami sebe. Podněcuje je k prověřování způsobů, jak chápat aktuální dění a dobu, v níž žijeme, a ke schopnosti reflektovat ji filmem.

Tematické okruhy

-Tvůrčí dialog. Prostředí zaručuje bezpečí při hledání formulací a stavebních prvků filmového jazyka, ale také vybízí ke kritické reflexi.

-Sonda k tématu. Zrcadlení připravovaného filmu. Promýšlení důvodů a možných významů díla ve společenských souvislostech.

-Analýza detailů tvůrčí praxe. Nahlížení vrstev režijní práce. Prověrka stylů a škály jejich pravidel.

-Autorství. Průběžné ověřování motivací k tvorbě. Rozvíjení osobní filmové řeči.

Doporučená nebo povinná literatura

Barnouw, Erik: Documentary: A History of the Non-Fiction Film. 2. vyd. Oxford University Press, 1993. ISBN-10: 9780195078985

Ellis, Jack T.: New History of Documentary Film. 1. vyd. New York, Continuum, 2005. ISBN-10: 0826417515

Gauthier, Guy: Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění; Jihlava: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava, 2004. ISBN 80-7331-023-6

Nichols, Bill: Úvod do dokumentárního filmu. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze; Jihlava: JSAF, Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava, 2010. ISBN 978-80-7331-181-0

Gogola ml., Jan: Smrt dokumentárnímu filmu! Ať žije film! Od díla k dění!; Dipl. pr. FAMU; 2001

Kristin Thompsonová & David Bordwell, Dějiny filmu. AMU / NLN, Praha 2007

Štoll, Martin a kol.: Český film: režiséři-dokumentaristé. 1. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-417-3

Hodnoticí metody a kritéria

-prezence, aktivní účast v dialogu (25 %)

-aktivita při dramaturgické přípravě a realizaci literárních podkladů (25 %)

-aktivita při přípravě námětu ročníkového praktického cvičení v konzultacích s pedagogem (25 %)

-příprava námětu a scénáře společného praktického „Autorský portrét“ (25 %)

Poznámka

Rudolf Adler:

Cílem a smyslem předmětu a jeho programu je konstruktivní a pozitivní naplnění pojmu „Tvůrčí dílna“ v reminiscenci na tradici atelierů malířských a sochařských dílen vzdálenější historie a kolektivního úsilí programově definovaných uměleckých skupin různých tvůrčích oborů nedávné minulosti a současnosti.

Představuji si ji jako dobrovolné společenství, zaujatých, dělných, schopných, pevně morálně profilovaných a vzájemně odpovědných tvůrčích individualit, vyladěných umělecky, názorově i emotivně podobným směrem. Jako společenství, kde vznikají svobodně tvůrčí podněty a v procesu tvorby jsou dokončovány konkrétní výsledky v atmosféře dělné spolupráce, pedagogicky efektivního sdílení profesních zkušeností a znalostí ve všech fázích vzniku projektu a také v otevřených diskusích, v nichž se tříbí a upevňují osobní stanoviska, umělecký projev a individuální rukopis.

Helena Třeštíková:

Základem mé koncepce vedení studentů v dílně dokumentárního filmu jsou dvě základní východiska:

1. Doba studia je pro studenty jedinečnou dobou zrání, profilace jejich osobnosti, dobou, ze které budou do jisté míry čerpat svůj celý další profesní i soukromý život. Proto je mým pedagogickým cílem dovést dílnu k tomu, aby se stala skutečně profesně i lidsky obohacujícím setkáním, aby v ní vládla nepředstíraná opravdovost, zodpovědnost k sobě samému, ke své práci, ke svému talentu, ale i ke svému času a k času ostatních.
2. Dokumentární film je nejenom dobrou možností pro formální experiment nebo pro osobní tvůrčí sebevyjádření, ale je zejména nejlepším možným prostředkem pro zaznamenávání autentické skutečnosti, reálné současnosti a jejího ducha. Žádný jiný druh zobrazování nemá takové schopnosti zachytit jak vizuální svět kolem nás, tak myšlení a trendy specifické pro dobu, ve které vzniká. Chci proto vést studenty ke hledání způsobů, jak hlouběji chápat aktuální dění a vůbec dobu, ve které žijeme, její znaky, ideje a specifičnosti a ty dokumentárním způsobem zachycovat a zpracovávat.

Karel Vachek:

Základem naší práce jsou důkladné rozbory přinesených námětů (rozpravy o jejich možné společenské i umělecké účinnosti a systematický výklad - jak postupovat při jejich realizaci). Ve fázi vytváření díla dáváme přednost rozhovorům nad přineseným materiálem ve střižně, před přímou účastí na natáčení. Možné jsou i individuální konsultace mimo společné vyučování, i když přednost je dávána výkladům pro celou dílnu: více hlav víc ví, a hlavně, současný filmový jazyk vzniká mezi studenty, profesoři jen vykládají minulost. Anebo jinak: to nejpodstatnější, jak být umělcem, vás nikdo nemůže naučit.

Míra Janek:

Podstata naší spolupráce by měla být vzájemně lidská, umělecká a profesionální inspirace. Snažím se vést své studenty k tomu, aby netočili filmy jako Vachek, Janek, Třeštíková, Špáta, Febio, Česká televize atd., ale aby věřili ve své téma a svému způsobu filmového projevu. Stejně tak ale nepodceňujte nutnost zvládnutí základů filmového řemesla. Vaše malé filmy ať se nesnaží vyřešit velké a důležité společenské problémy, ale spíše ať nahlížejí do osudů jednotlivých lidí. Nenatáčejte filmy, v nichž někdo od začátku až do konce jen mluví, ale snažte se pracovat s obrazovým výrazem a filmovým tichem. Pokud je to možné, nevytvářejte filmy o umělcích, ale snažte se sami sdílet umění. Nebuďte náchylní k formálním trendům, televiznímu obtěžování a žánrovým příkladům. Podněcujte pohyb a neupadejte do beznaděje. Buďte spokojeni s výsledky své práce, ale nebuďte pompézní. Choďte často do školy a předkládejte svou práci včas.

Alice Růžičková:

Osobně se přimlouvám za větší posun zpátky k původnímu významu slova „dílna“, tedy k dělnému tvůrčímu prostoru (laboratoři či ateliéru), kde jde především o rozvíjení kreativity a uvolňování autorské spontaneity. Dílna podle mého názoru je prostor pro důvěryplný brainstorming, místo možných pokusů a omylů, právo na hledání a tvořivou chybu. Měla by obsahovat i různé metody vyučovacího procesu (nejen dialogickou formu, ale i tvůrčí laboratoř – např. výtvarné a fotografické experimenty s barvami a matérií, společná výroba instalací či objektů, které by se vztahovaly k filmu, návštěvy a diskuse se zajímavými hosty, vycházky do galerií, divadel či terénu, exkurze k spřáteleným školám a ateliérům na přednášky, které mohou doplnit výuku FAMU). Bez zajímavosti není ani souběžná forma arteterapie, kdy během vlastního rozvíjení tvořivosti a fantazie dochází též samovolnému uvolňování psychiky a vytváření lepších a hodnotnějších vztahů s kolegy v dílně. Je zde i prostor k dlouhodobějším domácím zadáním (např. připravit zpětný scénář scény z oblíbeného filmu a zakreslení poloh, kde stála kamera), kdy jde o motivaci najít vlastní originální řešení, o zainteresování do procesu sebevzdělávání, v němž si student sám nastavuje míru obtížnosti úkolu. Myslím také, že podstatné není ani tak množství cvičení, jako jejich pravý účel, za jakým jsou zadávána - jako cvičení žánrová (např. anketa, fejeton, gag), jako cvičení stylu a vyjadřovacích prostředků (např. a lá Vertov, Hackenschmied, Lehovec) nebo jako cvičení tematická (např. o slunci, o druhé odmocnině, jak se vidím). Školní film by měl být každým rokem jen jeden, pokud možno dobře řemeslně zpracovaný a autorsky objevný.

Rozvrh na zimní semestr 2019/2020:

• Týdenní přehled
• Seznam

Rozvrh na letní semestr 2019/2020:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dokumentární tvorba - bakalář-1920-1ročník (povinný předmět)
• Dokumentární tvorba - bakalář-1920-2ročník (povinný předmět)
• Dokumentární tvorba - bakalář-1920-3ročník (povinný předmět)
• Dokumentární tvorba - bakalář_2020 (povinný předmět)