Scénická hudba 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Studenti rozvíjejí své schopnosti v hledání dosažitelného adekvátního ozvučení divadelního představení či dramatické hry, které by současně bylo nejen funkční, ale i dosažitelné pro dětskou skupinu. Při ozvučení čteného textu (poezie i próza) využívají zvuků a hudby reprodukované, zvuků a hudby vytvářené hrou na tělo, rekvizitami, na hudební nástroje, vokálním projevem či syntézou zvuků a hudby reprodukované a „živě“ vytvářené. Posluchači se orientují v různých stylech hudby, hudebních formách a v možnostech jejich uplatnění v dramatickém díle, divadelním tvaru a dramatických hrách či improvizacích.

Forma studia

Dílny.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Obsah kurzu

Předmět seznamuje posluchače s možnostmi, které využívá hudba a zvuk jako jedna ze složek divadelního tvaru. Obsah předmětu je modelován také podle potřeb a zájmu posluchačů i s ohledem na jejich divadelní praxi s dětmi a mládeží. Převládá praktická činnost ve dvojicích a skupinách s možností individuálních výstupů. Předmět je koncipován jako dvousemestrální.

V případě potřeby mají studenti možnost realizovat své kolektivní práce v propojení s předmětem Divadelní projekt II. Míra propojení těchto předmětů je dána charakterem látky, typem projektu i složením skupiny a jejími potřebami.

Tématické okruhy:

• Hudební formy provozované na pódiu a jevišti. Teorie scénické hudby. Hudební ilustrace, podkres, charakteristika postavy, místa, času. Posun v čase a prostoru.
• Funkční vazby mezi audio (hudba, zvuky, text) a vizuální složkou (scéna, pohyb, rekvizita, světlo,...).
• Hudba a zvuky ve filmu a na divadle. Hudba reprodukovaná, vytvářená herci, spojení hudby reprodukované a živé, principy pro výběr hudby a zvuků.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

• DIMÉNY, Judit. Zvuk jako hra. Přel. Nadja Jasanová. Praha: Panton, 1992. 184 s. ISBN 80-7039-152-9.
• KOLAFA, Jiří. Hudební nauka pro nehudebníky. 2., rev. vyd. Praha: AMU, Divadelní fakulta / Filmová a televizní fakulta, 1999.108 s. ISBN 80-85883-47-3.
• KOLAFA, Jiří. O dětské hudbě, hudbě pro děti, divadelní a loutkové zvláště. Ostrava: Krajské kulturní středisko v Ostravě, 1989. 16 s.

Doporučená literatura:

• KOLAFA, Jiří. Zvuková složka komponovaného pořadu. Čs. loutkář. 1986, roč. XXXVI, č. 12.
• ŠTRBOVÁ, Jana. Moje cesta k tvorbě hudební složky v divadle hraném dětmi. 102 s. Praha, 1996. Diplomová práce (MgA.). Akademie múzických umění v Praze, Divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky.

Hodnoticí metody a kritéria

Kredity jsou uděleny na základě hudebně-dovednostní části (vytvoření zvukové ilustrace čteného textu) a reflexe hudebně dovednostní části, aktivního zapojení do výuky a docházky (min. 75 %).

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova bakalářské prezenční (povinný předmět s možností opakovaného zapsání)