Hudební teorie (B0215A310017)

Cíle studia ve studijním programu

Cílem programu Hudební teorie je připravit v základním vědeckém kurzu hudební teoretiky, vědce a publicisty, kteří se zabývají otázkami hudebního jazyka a jeho strukturací. Obsahem vzdělávání je vytvoření pevné, vědecky cílené znalostní základny nejen v tradičních hudebně teoretických disciplínách jako je harmonie, kontrapunkt či hudební formy, ale také v jejich mladších derivátech - kinetice, melodice, tektonice či teorii interpretace. Vše je pojato jak po stránce historického vývoje a systematiky, tak ve smyslu moderních interdisciplinárních vztahů. Pozornost je také věnována systematickému studiu dějin hudby a problematice spojení hudby a slova. V neposlední řadě je cílem programu studenty seznámit se základy notografie, etnomuzikologie a dalších hudebněvědních disciplín.

Profil absolventa studijního programu

U absolventů bakalářského programu Hudební teorie se předpokládá ovládnutí základů metod vědecké práce v oboru ve všech jejích klasických disciplinách a získání široké vědomostní báze pro samostatnou aplikaci, popularizátorskou, organizační apod. Kvalifikace bakaláře je garancí jeho schopnosti samostatné aktivní orientace v problematice oboru a jeho disciplín a způsobilost získané znalosti a schopnosti tvůrčím způsobem předávat.

Odborné znalosti

• Absolvent teoreticky reflektuje zásadní hudební projevy na základě znalostí domácí i zahraniční literatury, analyzuje je pomocí základních metod moderní vědy a staví do systematiky hudebního vyjadřování jak ve smyslu souzvukovém, tak časoprostorovém. Na základě samostatného studia odborné literatury pak dospívá k novým rozhledům v hudebně teoretické sféře, které staví do souvislostí se stávajícím systémem hudební teorie.

Odborné dovednosti

• Absolvent aplikuje základní analytické metody na hudební projevy a sumarizuje výsledky do systematik různých typů. Tvoří logické vazby teoretických principů pro aplikaci v nejrůznějších sférách praktických hudebních aktivit. Formuluje výsledky své hudebněvědné práce a referuje na vědeckých konferencích.

Obecné způsobilosti

• Absolvent využívá kritického myšlení a dokáže srozumitelně a přesvědčivě artikulovat vlastní názory. Prokazuje silnou schopnost sebemotivace a sebekázně, včetně schopnosti samostudia při přípravě na soustavné budoucí vzdělávání s ohledem na udržitelnou profesní dráhu.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty.

Studijní plán obsahuje jednu skupinu povinně volitelných předmětů: Student musí během celého bakalářského studia získat z této skupiny minimálně 7 kreditů.

Studijní plán obsahuje volitelné předměty: Pedagogika, Psychologie, Didaktika/Vyučovatelská praxe hudební teorie, Teorie interpretace, Pohybová a relaxační výchova, Tělesná výchova a další volitelné předměty z nabídky AMU. Z volitelných předmětů musí student získat minimálně 5 kreditů.

Obecné informace o přijímacím řízení

1. kolo – elektronický test z dějin hudby a dalších hudebně – teoretických disciplín.

Uchazeč/ka zodpoví soubor náhodně vybraných otázek s možností 3 odpovědí, z nichž jedna je správná. Pokud uchazeč/ka nesplní předem stanovenou minimální bodovou hranici pro postup do 2. kola, bude přijímací řízení ukončeno. V případě postupu do 2. kola se body z 1. kola nezapočítávají.

1. kolo – ústní talentová zkouška

Talentová ústní zkouška se skládá z odborného pohovoru, v nichž uchazeč/ka prokáže znalosti a schopnosti v těchto oblastech:

1. zevrubná znalost dějin hudby a hudebně teoretických disciplín: harmonie, kontrapunktu, hudebních forem, nauky o hudebních nástrojích a intonace na úrovni absolutoria konzervatoře.
2. bezpečná orientace v systematice a terminologii klasické harmonie, schopnost harmonické analýzy zadaného příkladu ze slohové oblasti tonální až rozšířené harmonie, schopnost praktické harmonizace zadané melodie, dovednost ve vypracování číslovaného basu, schopnost kompozice modulující harmonické věty na základě zadání tónin.
3. praktická znalost kontrapunktických technik polyfonie vokální i instrumentální, schopnost analýzy kontrapunktické věty z hlediska užité kompoziční techniky.
4. bezpečná orientace v systematice a v terminologii hudebních forem, znalost hudebních forem a žánrů baroka, klasicismu a 19. století, schopnost formové analýzy klasické sonáty
5. schopnost samostatného tvůrčího myšlení v oboru hudební teorie
6. orientace v základních dílech české hudební teorie

Přijímací komise hodnotí uchazeče/čku souhrnným bodovým hodnocením. Hodnocení zohledňuje např. zevrubné znalosti dějin hudby a hudebně teoretických disciplín - harmonie, kontrapunktu, hudebních forem, nauky o hudebních nástrojích a intonace, bezpečné orientace v systematice a terminologii klasické harmonie, schopnosti harmonické analýzy zadaného příkladu ze slohové oblasti tonální až rozšířené harmonie, schopnosti praktické harmonizace zadané melodie, praktické znalosti kontrapunktických technik polyfonie vokální i instrumentální, schopnost analýzy kontrapunktické věty z hlediska užité kompoziční techniky, znalost hudebních forem a žánrů baroka, klasicismu a 19. století, schopnost formové analýzy klasické sonáty, schopnost samostatného tvůrčího myšlení v oboru hudební teorie a orientace především v základních dílech české hudební teorie z oblasti hudebních forem, klasické harmonie, vokálního a instrumentálního kontrapunktu od Karla Janečka, Karla Risingera a Zdeňka Hůly.

Po ukončení 2. kola vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro studijní program Hudební teorie.

Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Návaznost na další typy studijních programů

Po úspěšném absolvování bakalářského studia v programu Hudební teorie lze pokračovat ve studiu magisterském na stejné katedře HAMU v Praze. To nabízí specializace Hudební teorie a Hudebně-vydavatelská činnost. Pro obě specializace je uvedený bakalářský stupeň ideální přípravou. Dále lze navazovat v magisterském studiu hudební výchovy na pedagogických fakultách, hudební vědy na fakultách filozofických i dalších k hudební teorii relevantních programů vysokých škol v České republice i v zahraničí.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Vysokoškolská kvalifikační práce (dále jen VŠKP) se skládá z:

1. Písemné práce v rozsahu min. 40 NS

Státní závěrečná zkouška

1) Obhajoba písemné práce

2) Teoretická ústní zkouška

a. Hudební teorie (předměty profilující základu: Hudební teorie – systematika, Teorie skladby, Hudba a slovo)

b. Dějiny hudby (předměty profilující základu: Dějiny hudby, Česká hudba 1918 - 1989)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

a) Hudební teorie

Klasická hudební teorie; Tónové soustavy, systémy a ladění; Konsonance a disonance; Hudební forma a tektonika; Pojem hudební kinetiky; Hudebně - teoretický přínos Karla Janečka; Řeč zpívaná, mluvená, myšlená; Literární dílo versus jeho zhudebněná podoba; Žánrové rozrůznění melodramu v jednotlivých historických etapách vývoje (18. – 21. století)

b) Dějiny hudby

Pozdní romantismus; Pozdní romantismus český; Hudební impresionismus; Hudební expresionismus; Neofolklorismus; Neoklasicismus; Druhá vídeňská škola a její hlavní představitelé; Hudba v 1. československé republice (1918-1939); Pronikání jazzu do evropské klasické hudby v meziválečném období; Alois Hába; Bohuslav Martinů

Studenti mají také možnost vykonat kdykoli během studia Státní zkoušku z pedagogické způsobilosti. Podmínkou k přihlášení k této státní zkoušce je absolvování volitelných předmětů Psychologie, Pedagogika a Didaktika/Vyučovatelská praxe hudební teorie.

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolventi programu Hudební teorie jsou schopni spolupracovat v hudebně teoretických a muzikologických týmech na pozicích odborných asistentů, pracovat ve sféře hudební publicistiky, managementech orchestrů či hudebních divadel. Absolventi jsou uplatnitelní též v interdisciplinárních týmech ve státním sektoru (např. ve státní správě) a v přímo řízených organizacích kulturního charakteru. Po vykonání Státní zkoušky z pedagogické způsobilosti získávají oprávnění vykonávat profesi učitele hudební teorie na základních uměleckých školách a konzervatořích. Podmínkou k přihlášení k této státní zkoušce je kdykoli během studia absolvování volitelných předmětů Psychologie, Pedagogika a Didaktika/Vyučovatelská praxe hudební teorie.