Nonverbální divadlo (B0215A310022)

Cíle studia ve studijním programu

Cílem studia je rozvoj všestranné kreativní osobnosti schopné sebeprosazení v umělecké tvorbě v oblasti nonverbálního divadla, kterým se rozumí všechny divadelní směry vycházející primárně z vnitřního a vnějšího pohybu těla, tedy tělesného či mimického projevu. Pojem nonverbální divadlo podtrhuje tělesný aspekt tvorby, fyzický zdroj impulsu, přičemž důraz na tělesný projev nevylučuje hlasovou expresi.

Hlavní cíl studia v bakalářském programu je řemeslné a excelentní zvládnutí interpretačních či artistních dovedností uchazeče. Řemeslná průprava je založena na výuce hlavních technik nonverbálního divadla ve třech nadřazených liniích. První je linie moderního mimu, druhá je linie klaunského a komediálního divadla a třetí je linie fyzického divadla.

Linie mimu je postavena na dokonalém ovládnutí těla skrze techniku Tělesného mimu / Mime corporel, zahrnuje imaginární a marceauovskou pantomimu až po nejnovější formy moderního mimu, jako například physical mime propojující současné tendence a vlivy v tomto oboru. Myšlenkově katedra navazuje na odkaz francouzkých průkopníků moderní pantomimy, jako jsou Etienne Decroux, Marcel Marceau a Jean-Louis Barrault.

Linie klaunského a komediálního divadla navazuje na specifickou tradici české pantomimy a komediálního divadla 20. století s významnými představiteli pedagogiky a tvorby, jako jsou Ctibor Turba, Boris Hybner a Bolek Polívka. Mezinárodní inspiraci pro pedagogiku moderní klaunérie čerpá katedra mimo jiné ze spoluprací se zahraničními tvůrci a pedagogy z École Internationale de Théâtre de Jacques Lecoq (jako např. Jos Houben, Ami Hattab a další).

Linie fyzického divadla navazuje na antropologický přístup Eugenia Barby a Odin Teatret, na myšlenky a pedagogiku Jacquese Lecoqa a Úhly pohledu / Viewpoints od Anne Bogart a Tiny Landau. V rámci výuky fyzického divadla se katedra dále zameřuje na práci s maskou a práci s objektem.

Všechny hlavní výukové linie rozvíjí předpoklady k autorské tvorbě, která se profiluje ve třetím roce studia v hlavním povinném předmětu Základy autorské tvorby. Ten se zaměřuje na tvůrčí proces přípravy autorského představení od nalezení tématu, přes hledání inspiračních zdrojů, po jejich uchopení a následné autorské ztvárnění. Principy autorské tvorby jsou nedílnou součástí absolventského uměleckého výkonu (praktická část VŠKP).

Disciplíny cirkusové artistiky, jako balanční techniky, akrobacie a žongláž / manipulace s předmětem jsou integrální součástí výuky jednak v rámci přípravy těla, jednak jako možnost hloubkového zaměření jednotlivých uchazečů na specifickou artistickou disciplínu. Přičemž důraz a zaměření výuky na katedře je vždy na pohybové herectví a propojení hereckých dovedností s artistikou.

Dalšími hlavními pilíři výuky jsou improvizace a příprava těla, při které student získává v každodenním režimu průpravu v tanečních a pohybových technikách, např. klasický tanec/balet, Laban technique, floorwork, kontaktní improvizace a movement research (laboratoř pohybu).

Schopnost improvizace jako propojující element napříč všemi žánry, které se na katedře vyučují, je základní charakteristikou herecké osobnosti v oboru nonverbálního divadla.

Muzikalita a herecké předpoklady jsou rozvíjeny od prvního do třetího ročníku v předmětu Jevištní řeč a předpoklady herecké tvorby. Studenti využívají principy ozvučení těla a získají základní znalost práce s dechem a hlasem, osvojí si základní rytmické vzorce a tvorbu melodické složky ve spojení s pohybovým vyjádřením. Prohloubí se jejich cit pro významovou i zvukovou stránku slova, schopnost slovní reflexe, sebereflexe a schopnost porozumět psanému textu.

Bakalářský studijní program Nonverbální divadlo se zaměřuje na kreativní spojení praxe s teorií. Praktická část je postavená na výuce výše zmíněných základních pilířů směřující k ovládnutí základních technik nonverbálního divadla, dále k profesionální interpretaci a komplexně k autorské tvorbě v této umělecké oblasti. Studenti jsou vedeni k tomu konzultovat vlastní projektovou tvorbu jak s pedagogy, tak s ostatními studenty bakalářského studia. Teoretická část je založena na hloubkovém studiu reformních divadelních proudů, s drobnohledem na pantomimu, pohybové divadlo a cirkus a jejich souvislostí a propojením se současnou divadelní scénou. Dále se teorie soustředí na studium základů divadelní dramaturgie autorské tvorby. Nezbytným předpokladem je rozvoj osobitého kritického myšlení, které je založeno nejen na znalosti divadelní historie a teorie, ale především na vnímání souvislostí s ostatními druhy umění a vědami v celkovém společenském a kulturním kontextu.

Cílem je rozvoj osobnosti jak v interpretační, tak v autorské oblasti nonverbálního divadla, ale především pak tvorba živého divadelního jazyka, který je pro současnou společnost nezbytným komunikačním nástrojem. Nonverbální divadlo je v tomto smyslu nutné chápat v neustálém procesu, ve vývoji, se sociálním přesahem a v jeho společenském smyslu.

Kolektivní charakter tvorby je během studia samozřejmostí, stejně tak jako intermediální a interaktivní aspekty divadelní syntézy. Absolventi bakalářského programu Nonverbální divadlo jsou všestrannými tvůrčími osobnostmi, schopnými integrovat osobité divadelní myšlení specifické pro nonverbální divadlo a kombinovat koncepční a performační dovednosti a aplikovat je v širším společenském kontextu.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského studijního programu Nonverbální divadlo ovládá odborně techniky a řemeslo nonverbálního divadla s důrazem na excelentní zvládnutí interpretačních či artistních dovedností v oboru. Je schopný samostatné práce v autorském procesu, chápe a je schopen zajistit všechny jevištní složky, funkční tým a vše potřebné pro vytvoření autorského projektu nonverbálního divadla. Jako autor nebo člen tvůrčího týmu je schopen pracovat se společenským kontextem a umí reflektovat dopad své tvorby. Orientuje se v rozmanitých směrech nonverbálního divadla a chápe společenské a historické spojitosti ve vztahu k současnosti, což vytváří základ pro jeho kreativní činnost. Absolventovi jsou blízké nejen estetické aspekty jeho tvorby, ale také etické a chápe divadlo jako reflexi společnosti, jako výměnu a dialog, jako výzvu a apel.

Odborné znalosti

Absolvent studijního programu Nonverbální divadlo:

• se orientuje nejen v současném pohybovém divadle, ale i v širším kontextu divadelní tvorby, dokáže jednotlivé tendence nonverbálního divadla zařadit do širších společenských a filozofických souvislostí a zformulovat vlastní postoj k dané problematice.
• má znalosti odborné literatury v oblasti nonverbálního divadla a v širším kontextu divadelní tvorby v souvislosti se zaměřením studovaného programu.
• má přehled o dostupných metodách tvorby v oboru, zná také současné tendence a přístupy k materiálu, tématu a divákům.
• ovládá základní principy dramaturgie nonverbálního divadla.
• ovládá základní principy a metody uměleckého výzkumu.
• má základní znalosti o strukturaci odborného textu.

Odborné dovednosti

Absolvent studijního programu Nonverbální divadlo:

• dokáže pracovat herecky s jakýmkoli žánrem nonverbálního divadla a zvolit odpovídající inscenační/performační postup pro realizaci vlastní umělecké koncepce.
• dokáže formulovat téma, uplatnit metodu uměleckého výzkumu, sbírat materiály v digitálním i skutečném světě, vytvářet strukturu a kompozice, ovládá základy konstrukčních i dekonstrukčních technik.
• je schopen kritického myšlení a aplikace získaných znalostí teoretických poznatků v divadelní praxi.
• dokáže tvořivým způsobem rozvíjet pohybové a autorské performační postupy na základě experimentu / zkoušky a následného zpracování získaných informací.
• je schopný písemné reflexe na vlastní uměleckou tvorbu v širším kontextu společnosti.

Obecné způsobilosti

Absolvent studijního programu Nonverbální divadlo:

• umí věcně argumentovat a svoje názory doložit adekvátními příklady, stejně tak jako naslouchat partnerovi v tvůrčím procesu.
• má společenský a profesní přesah a dokáže svůj kreativní přístup a kritické myšlení uplatnit nejen v umění, ale i v dalších oblastech občanského konání.
• dokáže uplatnit své dovednosti v různých kulturních a uměleckých oblastech, stejně tak jako na akademické půdě.
• s přihlédnutím k individuálnímu zaměření disponuje předpoklady k samostatnému pedagogickému působení nebo teoretickému výzkumu.
• se orientuje v mezinárodním uměleckém kontextu a je schopen svou praxi do tohoto rámce začlenit.

Studenti mají také možnost vykonat kdykoli během studia státní zkoušku z pedagogické způsobilosti. Podmínkou k přihlášení k této státní zkoušce je absolvování volitelných předmětů Pedagogika, Psychologie a Didaktika / Vyučovatelská praxe nonverbálního divadla.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty.

Studijní plán obsahuje volitelné předměty: Didaktika / Vyučovatelská praxe nonverbálního divadla, Pedagogika, Psychologie, Přípravný kurz, Hudební nástroj pro obor Nonverbální divadlo a další volitelné předměty z nabídky AMU. Student musí získat z volitelných předmětů minimálně 8 kreditů.

Obecné informace o přijímacím řízení

Pro bakalářský studijní program Nonverbální divadlo je organizováno přijímací řízení, které se skládá ze tří kol. Všechna kola probíhají prezenční formou.

1. kolo – písemný test z obecného kulturního rozhledu s důrazem na historii a současnost oboru pantomimy, pohybového divadla a nového cirkusu

Uchazeč/ka zodpoví vybrané otázky s možností 3 odpovědí, z nichž jedna je správná. Pokud uchazeč/ka nesplní předem stanovenou minimální bodovou hranici pro postup do 2. kola, bude přijímací řízení ukončeno. V případě postupu do 2. kola se body z 1. kola nezapočítávají.

1. a 3. kolo - talentová zkouška

Pro studijní program Nonverbální divadlo jsou pro každý akademický rok vypisovány přesné podmínky talentových zkoušek. Tyto požadavky jsou každoročně aktualizovány a umísťovány na odpovídající místa studijní části fakultního webu. Takto jsou zároveň k dispozici uchazečům o studiu na HAMU.

Obě talentové zkoušky probíhají prezenční formou před zkušební komisí. Zkušební komise má právo průběh přijímací zkoušky kdykoliv přerušit.

Průběh 2 kola:

1. Zkouška z techniky pohybu: pantomima, moderní tanec, klaunérie a improvizace, základy artistiky, akrobacie
2. Prověrka talentu – pohovor, předvedení vlastní pohybové etudy v rozsahu cca 5 minut, případně improvizace na další zadané téma.

Pokud uchazeč/ka nesplní předem stanovenou minimální bodovou hranici pro postup do 3. kola, bude přijímací řízení ukončeno. V případě postupu do 3. kola se body z 2. kola nezapočítávají.

Průběh 3. kola:

V případě třetího kola jde o zadání autorského zpracování úkolů v sólových, párových a skupinových pohybových etudách.

Hodnocení

Přijímací komise hodnotí uchazeče/čku souhrnným bodovým ohodnocením, které obsahuje nadprůměrné pohybové schopnosti, tvůrčí potenciál a originalitu, předpoklady pro herecký rozvoj, schopnost improvizace a umělecké reflexe, předpoklady pro vzdělávání na vysoké škole.

Po ukončení 3. kola vytvoří přijímací komise pořadí dle průměru bodových hodnot jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro studijní program Nonverbální divadlo.

Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Návaznost na další typy studijních programů

Absolventi bakalářského programu mohou pokračovat v navazujícím magisterském studiu programu Nonverbální divadlo na HAMU. Dále mohou pokračovat ve studiu na jiných vysokých uměleckých školách v České republice a v zahraničí (například JAMU Brno – Ateliér fyzického divadla a multimédií, DAMU Praha – Katedra alternativního a loutkového divadla, Katedra autorské tvorby a pedagogiky, Institut del Teatre de Barcelona, RESAD Madrid a další).

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP se skládá ze dvou částí:

1) Absolventský umělecký výkon – Autorské bakalářské představení (1 interpret – délka 20 minut, 2 interpreti – délka 40 minut)

2) Písemná práce – Bakalářská teoretická práce (v rozsahu minimálně 20 normostran)

Státní závěrečná zkouška

1) Obhajoba absolventského uměleckého výkonu autorského bakalářského představení; příprava probíhá v těchto předmětech profilujícího základu:

a. Pantomima a tělesný mimus 1

b. Pantomima a tělesný mimus 2

c. Klaunérie 1

d. Klaunérie 2

e. Základy autorské tvorby 1

f. Základy autorské tvorby 2

2) Obhajoba písemné práce – Bakalářské teoretické práce; příprava probíhá v tomto předmětu profilujícího základu ZT: Proseminář tvorby kvalifikační práce

3) Teoretická ústní zkouška z dějin nonverbálního divadla; příprava probíhá v tomto předmětu ZT: Kapitoly z dějin nonverbálního divadla 1, 2, 3, 4

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky z dějin nonverbálního divadla:

1. Původ divadla a teorie rituálního původu, performační prvky a funkce, základní pojmy mimického divadla – mimese, pohyb, gesto, maska

2. Prvky mimického divadla v umění starověku

3. Řecký mimos, tanec a pantomima

4. Římské umění pantomimy

5. Jevištní prostor středověkého divadla, jokulátoři, klauni a blázni středověkého divadla

6. Commedia dell´arte

7. Klasicistní poetika dějového baletu (od Komického baletu královny po J. G. Noverre: Listy o tanci a baletech)

8. Anglická pantomima a počátky klaunérie

9. Počátky profesionální pantomimy na českém území

10. Romantická pantomima ve Francii – J. G. Deburau

11. Renesance evropského cirkusu (počátek – 18. – 19. století)

12. Úloha pantomimy v reformních procesech počátku 20. století

13. Nové umění tělesného pohybu – E. Decroux, J. L. Barrault

14. Imaginární pantomima M. Marceaua

15. Němá groteska – inspirace (Ch.Chaplin, H. Lloyd, B. Keaton ad.)

16. Novodobá česká pantomima po roce 1945 – Praha a Brno (první vlna), inspirační zdroje

17. Tvorba L. Fialky a M. Sládka

18. Druhá vlna české pantomimy

19. B. Hybner, C. Turba, B. Polívka

20. Současný stav mimického divadla a nejnovější trendy

Další studijní povinnosti

Návštěva workshopů pořádaných katedrou nonverbálního divadla. Sledování současné scény nonverbálního a tanečního divadla a nového cirkusu. Studentům je doporučeno v průběhu studia bakalářského programu Nonverbální divadlo samostatně prostudovat níže uvedenou literaturu:

BARBA, Eugenio. Slovník divadelní antropologie: o skrytém umění herců. Praha: Nakladatelství Lidové noviny Institut umění - Divadelní ústav, 2000. 285 s. ISBN 80-7008-109-0.

BARRAULT, Jean-Louis. Som divadelník. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1961. Divadelná knižnica.

BROCKETT, Oscar Gross. Dějiny divadla. Praha: Rybka Publishers, 2019. 1142 stran. ISBN 9788087950661.

BROOK, Peter. Pohyblivý bod: čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996. 246 s. ISBN 80-238-0632-7.

CIHLÁŘ, Ondřej. Nový cirkus: s doslovem O atribuci divadlu od Jana Dvořáka. Praha: Pražská scéna, 2006. Panorama českého alternativního divadla. ISBN 8086102556.

DECROUX, Etienne-Marcel. Slova o mimu. Přeložil Míša ŠMAKALOVÁ, přeložil Lenka BLANDIN, přeložil Pierre NADAUD, přeložil Nora OBRTELOVÁ. V Brně: Janáčkova akademie múzických umění, 2018. ISBN 9788074601446.

JORDAN, Hanuš. Orbis cirkus: příběh českého cirkusu. V Praze: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2014. ISBN 978-80-7331-280-0.

KRÁTKÁ, Martina. Ctibor Turba: pedagogika v mimickém a komediálním divadle. V Brně: JAMU, 2018. 239 stran. ISBN 978-80-7460-142-2.

LECOQ, Jacques. The moving body: teaching creative theatre. New York: Routledge, 2002. 169 s. ISBN 0-878-30141-0.

PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Vyd. 1. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2003. 493 s. ISBN 80-7008-157-0.

RÉMY, Tristan. Jan Kašpar Deburau. 1. vyd. Praha: Orbis, 1960.

RÉMY, Tristan. Klauniády. Praha: Orbis, 1968.

ŠVEHLA, Jaroslav. Tisícileté umění pantomimy: ukázky z dějin pantomimy. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1989. 216 s. ISBN 80-7023-024-X.

VEBER, Václav. Příběh pantomimy. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2006. 421 s. ISBN 80-7331-054-6.

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Interpret nonverbálního, tanečního divadla a nového cirkusu.

Zdravotní klaun, sociální cirkus a uplatnění v pedagogické činnosti v rámci múzických a tělovýchovných oborů.

Odborný lektor pantomimy, klaunérie a pohybového divadla.

Pohybové a choreografické spolupráce v širokém spektru divadelní tvorby.