Zpěv a operní režie (B0215A310030)

Cíle studia ve studijním programu

Studium v bakalářském programu Zpěv a operní režie je zaměřeno na komplexní rozvoj studentů v oboru operního divadla. Nedílnou součástí společného základu dvou specializací, Zpěv a Operní režie, je společná inscenační praxe, získání znalostí o dějinách hudby s ohledem na zpěv a operní divadlo, uměnovědných kontextech a problémech provozovací praxe hudebního umění.

Cílem studia ve specializaci Zpěv je zdokonalování pěvecké techniky získané studiem na konzervatořích, zvládnutí hlasové hygieny, hlasové odolnosti, kultivování individuálního hudebního projevu studenta, budování repertoáru odpovídajícího hlasovému oboru studenta, práce na ztvárnění jevištní postavy a získávání praktických zkušeností z přípravy pěveckých koncertů, operních výstupů a inscenací. Rozvíjeny jsou zdravé fyziologické a psychologické návyky spojené s nácvikem a veřejným provozováním hudby. Prostřednictvím vlastní interpretace sólové, komorní a sborové vokální hudby se studenti seznamují se širokou škálou interpretačních přístupů a vokálních technik spojených s různými typy repertoáru.

Studium ve specializaci Operní režie poskytuje studentům obsáhlý vhled do problematiky operní režie, přehled o podobách a konceptech práce operního režiséra, zkušenost z praxe operního provozu a přípravy menších inscenací a komponovaných pořadů. Součástí studia je historický a teoretický přehled o oboru a všech souvisejících disciplínách. Student získává přehled o současné podobě oboru a tendencích při inscenování operních děl, seznamuje se moderními jevištními technologiemi a novými postupy v divadelním provozu. Uplatňuje teoretické vědomosti při samostatné reflexi oboru.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent specializace Zpěv ovládá rozsáhlou sumu repertoáru a je vybaven teoretickými vědomostmi i praktickými zkušenostmi, které mu umožňují samostatné a stylově vhodné interpretační pojetí děl. Orientuje se v zásadách práce v operním provozu a technikách hereckého ztvárnění postav. Chápe svůj obor v širších souvislostech hudebního umění a umění obecně, je obeznámen s historií a současností oboru a tyto vědomosti uplatňuje ve vlastní umělecké činnosti. Je schopen teoretické reflexe oboru, orientuje se v provozní praxi a mechanismech podpory umělecké činnosti. Disponuje technickou zdatností a interpretační vyspělostí, která podmiňuje zvládnutí náročného, rozsáhlého a stylově různorodého repertoáru a která umožňuje vstup do hudební profese nebo do navazujícího magisterského studia.

Absolvent specializace Operní režie všestranně zvládá profesi režie opery, zahrnující všechny aspekty hudební, dramaturgické i dramatické. Jeho zkušenost se vztahuje zejména na inscenování komorních děl, menších hudebních celků a televizních zpracování. Je vybaven praktickými dovednostmi a teoretickými znalostmi, které mu dávají přehled tradičních i současných režijních tendencí v oboru. Orientuje se v zásadách práce v operním provozu i ostatních hudebně-dramatických celcích.

1. Odborné znalosti

Absolvent specializace Zpěv

• je seznámen s běžnými i specializovanými vokálními technikami
• má přehled o interpretačních stylech a tradicích spojených s různými typy vokálního repertoáru a

o autentické interpretaci hudby různých stylových období

• má obsáhlé znalosti sólové, komorní i sborové vokální hudby
• se bezpečně orientuje v dějinách a literatuře operního zpěvu

Absolvent specializace Operní režie

• je seznámen s různými koncepty režijní práce
• má přehled o režijních koncepcích spojených s různými typy vokálního repertoáru a o autentické režijní a vokální interpretaci hudby různých stylových období
• má obsáhlé znalosti o principech operní režie, televizní a filmové režie opery a dramaturgie opery
• se bezpečně orientuje v dějinách hudby a operní tvorby

1. Odborné dovednosti

Absolvent specializace Zpěv

• provozuje hudbu na takové technické a interpretační úrovni, která umožňuje vstup do hudební profese nebo do navazujícího magisterského studia
• ovládá na vysoké úrovni vokální techniky spojené s různými typy repertoáru
• zvládá zdravé fyziologické a psychologické návyky spojené se studiem a veřejným provozováním hudby
• samostatně a efektivně pracuje při studiu skladeb
• veřejně prezentuje kvalitní umělecký výkon v roli sólového, komorního a sborového pěvce
• dokáže přesvědčivě herecky ztvárnit jevištní postavu
• je schopen precizní souhry v rámci ansámblu na základě vizuálních a sluchových podnětů

Absolvent specializace Operní režie

• zkoumá, vyhodnocuje, aplikuje a kriticky nahlíží na již existující režijní praxi
• dokáže adekvátně aplikovat různé režijní koncepce ve vlastní inscenační tvorbě
• identifikuje klíčové otázky své umělecké praxe a provádí uměleckou sebereflexi
• samostatně a efektivně pracuje při dramaturgickém výběru operního repertoáru
• ovládá řadu komunikačních, prezentačních a organizačních dovedností spojených s přípravou a s výsledným veřejným vystoupením (premiéra).
• rozvíjí umělecké koncepty a projekty a je schopen je profesionálně prezentovat umělcům i divákům

1. Obecné způsobilosti

Absolvent programu Zpěv a operní režie

• prokazuje silnou schopnost sebemotivace a sebekázně, včetně schopnosti samostudia při přípravě na soustavné budoucí vzdělávání (povolání) s ohledem na udržitelnou profesní dráhu
• je flexibilní a schopný rychle si v reálném čase osvojovat znalosti a navrhovat alternativní řešení
• reaguje tvořivým a vhodným způsobem na nápady a podněty ostatních, pracuje konzistentně a pozitivně s verbální a/nebo písemnou zpětnou vazbou
• má schopnost naslouchat, spolupracovat, konstruktivně vyjadřovat názory a upřednostňuje společný zájem na vytváření jednotné interpretace díla
• má dlouhodobou (celoživotní) perspektivu individuálního uměleckého rozvoje, otevřený postoj vůči novému. Pravidelně vyhodnocuje a rozvíjí umělecké a osobní dovednosti a kompetence ve vztahu k osobním cílům.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty.

Studijní plán obsahuje tyto předměty společného základu: Seminář zpěvu a operní režie 1-6, Jevištní řeč 1 a 2, Praxe v operním studiu 1 - 6, Anglický jazyk pro odborné účely 1 a 2, Dějiny hudby 1 - 5, Hudební estetika 1 a 2, Proseminář kvalifikační práce 1 a 2 (v přehledu studijního plánu označeny *)

Studijní plán obsahuje jednu skupinu povinně volitelných předmětů „Teoretický základ pro 3. ročník“ s předměty: Historicky poučená interpretace 1 a 2, Hudební dramaturgie 1 a 2, Hudební kritika a popularizace hudby 1 a 2. Student musí z této skupiny získat minimálně 2 kredity.

Studijní plán obsahuje volitelné předměty: Pedagogika, Psychologie, Didaktika/ Vyučovatelská praxe zpěvu, Didaktika/Vyučovatelská praxe operní režie, Pohybová a relaxační výchova a další volitelné předměty z nabídky AMU.

Specializace: Studijní plán obsahuje dvě specializace Zpěv a Operní režie. Student se do specializace přímo hlásí.

Obecné informace o přijímacím řízení

Pro obě specializace bakalářského studijního programu Zpěv a operní režie (Zpěv, Operní režie) je organizováno přijímací řízení, které se skládá ze dvou kol, která obě probíhají prezenční formou.

1. kolo – elektronický test z dějin hudby a dalších hudebně – teoretických disciplín. Uchazeč/ka zodpoví soubor náhodně vybraných otázek s možností 3 odpovědí, z nichž jedna je správná. Pokud uchazeč/ka nesplní předem stanovenou minimální bodovou hranici pro postup do 2. kola, bude přijímací řízení ukončeno. V případě postupu do 2. kola se body z 1. kola nezapočítávají.
2. kolo - talentová zkouška

Pro každou specializaci jsou pro každý akademický rok vypisovány přesné podmínky talentových zkoušek – konkrétní program. V případě specializace Zpěv jde o určení povinných skladeb a skladeb dle vlastního výběru, zda je povinností zpívat tyto skladby zpaměti atd. V případě specializace Operní režie jde např. o určení oper k hudebnímu a dramaturgickému rozboru, o předvedení výstupu s určeným modelem z jedné vybrané opery, prezentaci práce s jevištním prostorem atd.

Tyto požadavky jsou každoročně aktualizovány a umísťovány na odpovídající místa studijní části fakultního webu. Jsou zde k dispozici všem uchazečům o studium na HAMU.

Talentová zkouška probíhá prezenční formou před zkušební komisí. V případě specializace Zpěv uchazeč přednese stanovený program, v případě specializace Operní režie je s uchazečem veden pohovor.

Zkušební komise má právo určit, které z požadovaných skladeb/oper uchazeč přednese/provede rozbor. Zkušební komise má právo jednotlivé skladby/pohovor kdykoliv přerušit.

Přijímací komise hodnotí uchazeče/ku souhrnným bodovým ohodnocením, které obsahuje

• v případě specializace Zpěv posouzení talentových a pěveckých dispozic, zejména pak technického zvládnutí, fyziologických předpokladů pro zdravý hlasový rozvoj, zvukové představivosti, pamětních dispozic, jevištních dispozic a individuálního interpretačního přínosu.

• v případě Operní režie posouzení režisérského talentu, interpretační, scénografické a sluchové představivosti, orientace v symfonických a operních partiturách, základních znalostí vývoje divadla a opery, všeobecný kulturní přehled, organizační předpoklady a schopnost týmové práce.

Po ukončení 2. kola vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro jednotlivé specializace studijního programu Zpěv a operní režie.

Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Návaznost na další typy studijních programů

Absolventi bakalářského programu Zpěv a operní režie mají možnost se přihlásit do navazujícího magisterského programu Zpěv a operní režie na HAMU v Praze, či v samostatných navazujících magisterských programech/specializacích Zpěv nebo Operní režie na jiných uměleckých školách v České republice i zahraničí.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Liší se podle specializace.

OPERNÍ REŽIE

VŠKP se zpravidla skládá ze dvou částí:

1) Absolventský umělecký výkon – režie operního představení na dané téma na půdě Akademie múzických umění nebo na profesionální scéně

2) Písemná práce – minimálně v rozsahu 20 normostran na dané téma.

Státní závěrečná zkouška

1) Obhajoba absolventského uměleckého výkonu – zadané režijní práce (Režie opery, Praxe v operním studiu)

2) Obhajoba zadané písemné práce

3) Teoretická ústní zkouška – Analýza oper (Analýza oper)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

• Vrcholní belcantisté – G. Rossini – srovnání beaumarchaisovské předlohy Lazebníka sevillského v díle G. Paisiella s Rossinim; V. Bellini – rozbory Puritánů a Normy; analýzy G. Donizetti: Lucie z Lammermooru (scény šílenství v dalších operách), Don Pasquale, Nápoj lásky, Dcera pluku, tudorovská trilogie – rozbor Roberto Devereux.
• Velká francouzská opera (Meyerbeer: Hugenoti, Prorok, Halévy: Židovka, Auber: Němá z Portici, Berlioz: Trojané)
• Německá romantická opera – C. M. Weber: Čarostřelec, H. Marschner: Hans Heiling
• Operní tvorba G. Verdiho – analýza oper Trubadúr, Traviata, Rigoletto, Don Carlos, Falstaff
• Hudebně dramatická tvorba R. Wagnera – rozbor Prstenu Nibelugova, Tristana a Isoldy
• Operní tvorba Julese Masseneta (Werther, Manon), antiwagneriánství Clauda Debussyho (Pelléas a Mélisanda), hispánské inspirace M. Ravela (Španělská hodinka)
• Veristé – Puccini: Bohéma, Leoncavallo: Komedianti, Mascagni: Sedlák kavalír
• Opery Albana Berga – Vojcek, Lulu (Wedekind, Freudova psychoanalýza)
• Opery I. Stravinského – Oidipus rex, Život prostopášníka
• R. Strauss: Salome, Elektra, Žena beze stínu
• Ph. Glass: Einstein na pláži, minimalismus
• Začátky opery první polovina 17. století, Benátská škola - Monteverdi: Orfeo a Korunovace Poppey, pokračovatelé Francesco Cavalli, Antonio Vivadli
• Opera seria – neapolská operní škola: A. Scarlatti, N. Porpora
• Londýnský operní boom první poloviny 18. století - G. F. Händel, rozbor oper Rinaldo, Alcina, mezityp opera - oratorio: Semele (1744 podle Ovidia), válka primadon, rozkvět umění kastrátů
• Antické motivy v operách 17. a 18. století, návrat k antickým tématům v 20. století – I. Stravinskij: Oidipus rex, R. Strauss: Elektra, B. Martinů: Ariadna, querelle des bouffons – Rousseauova kritika francouzské zpěvoherní deklamace
• Operní reforma Ch. F. Glucka, její principy – rozbor Orfeo a Eurydika, Alceste (Alkestis), Ifigenie na Tauridě
• Vliv Gluckovy reformy na Mozartovy současníky – A. Salieri, D. Cimarosa, Vicente Martín y Soler, Lorenzo da Ponte, Giovanni Paisielo, Baldassare Galuppi, Giuseppe Sarti.
• Rozbor Mozartových oper: Idomeneo, Únos ze serailu (rozvoj singspielu), Figarova svatba, Don Giovanni (pražská a vídeňská verze), typ opery semi seria, Kouzelná flétna
• Záchranné opery a Francouzská revoluce, Lesueur, Pierre Gaveaux, Bouillyho libreto Leonory.
• První česká intermezza v rámci italských barokních oper – F. A. Míča: O původu Jaroměřic 1730, K. Loos: O komínku nakřivo postaveném, hanácké opery, korunovační opery J. Fux: Costanza e Fortezza, J. D. Zelenka: Sub olea pacis, F. X. Brixi: Byl jest jednou kantor dobrý
• působení Jiřího Antonína Bendy v Gothě – singspiel Vesnický jarmark
• vznik samostatné opery v národním jazyce – F. Škroup: Dráteník (1826), literárně hudební rozbor díla se sledováním partitury
• B. Smetana: Prodaná nevěsta – 4 vrstvy díla od dvouaktové operety s mluvenými dialogy po plně prokomponovanou operu o třech dějstvích
• B. Smetana: Dalibor – boj o operu wagnerovského typu
• B. Smetana: Čertova stěna, A. Dvořák: Dimitrij – meyerbeerismus v české opeře
• A. Dvořák: Jakobín – typ záchranné opery (Rettungsoper, opera a sauvetage, vliv Francouzské revoluce na smýšlení romantiků
• Z. Fibich: Nevěsta messinská – světová témata v českých operách (předloha F. Schiller)
• A. Dvořák: Rusalka (H. Ch. Andersen) a Armida (Torquato Tasso: Osvobozený Jeruzalém), kosmopolitismus J. Vrchlického v Dvořákově hudebně dramatické tvorbě
• zmanipulovaný konkurz Národního divadla na nejlepší českou operu na přelomu století, rozbor Karel Kovařovic: Psohlavci, J. B. Foerster: Eva, Jessika
• Nové německé divadlo v Praze – rozbor A. Zemlinsky: Bylo nebylo (Es war einmal), Karel Weis: Polský žid (Der polnische Jude)
• rozbory oper Leoše Janáčka: Její pastorkyňa, Osud, Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová, Výlety pana Broučka, Z mrtvého domu
• rozbor oper Bohuslava Martinů: Hlas lesa, Juliette, Hry o Marii, Ariadna, Mirandolina, Řecké pašije, Veselohra na mostě, Ženitba
• Ostrčilovská éra v pražském Národním divadle, světově oceňované dílo Jaromíra Weinberger: Švanda dudák (1927), Otakar Jeremiáš: Bratři Karamazovi (1928), O. Ostrčil: Honzovo království (1934)
• Dvořákova škola V. Novák: Zvíkovský rarášek, Rudolf Karel: Smrt kmotřička
• Terezínští autoři – V. Ulmann: Císař Atlantidy, Hans Krása: Brundibár, Pavel Haas: Šarlatán
• český neoklasicismus Iša Krejčí: Pozdvižení v Efesu, Antigona
• česká avantgarda E. F. Burian: Bubu z Montparnassu
• Epocha po roce 1945 - Luboš Fišer: Lancelot, Věčný Faust; Jiří Pauer: Manželské kontrapunkty, Zuzana Vojířová

ZPĚV

VŠKP se zpravidla skládá ze dvou částí:

1) Absolventský umělecký výkon – koncert, skládající se z písní, písňových cyklů, operních árií, operních duetů a případně operních tercetů. Dále je možné předvést i árie z klasických operet.

2) Písemná práce – v rozsahu minimálně 20 normostran na dané téma.

Státní závěrečná zkouška

1) Obhajoba absolventského uměleckého výkonu – koncertu (Zpěv, Praxe v operním studiu)

2) Obhajoba písemné práce

3) Teoretická ústní zkouška – Dějiny a literatura zpěvu (Dějiny a literatura zpěvu)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

• Opera comique, opera buffa, scény šílenství v romantických operách, opereta, zarzuela, kastráti, slavné primadony, vývoj tenorového, basového a barytonového oboru, písňová literatura typu Liederabend, základní kantátová díla, např. Carl Orff: Carmina burana, Bohuslav Martinů: Gilgameš, Antonín Dvořák: Svatební košile apod., ruská operní tvorba (Mocná hrstka - M. P. Musorgskij, N. Rimskij -Korsakov, A. P. Borodin a P. I. Čajkovskij), opery 20. století – Benjamin Britten: Peter Grimes, Alban Berg: Vojcek, Lulu, Igor Stravinskij: Život prostopášníka, Oidipus rex, Nové německé divadlo a Alexander Zemlinsky – hudební kultura pražských Němců, Terezínští skladatelé, Die Entartete Kunst.
• Periodizace dějin vokální hudby, opakování dějin hudby od 1600 - 2000 s přihlédnutím k vokální literatuře: vznik opery ve Florencii, Claudio Monteverdi, Georg Friedrich Händel, opera seria (Alessandro Scarlatti), Gluckova reforma, operní a kantátové dílo W. A. Mozarta, záchranné opery (Luigi Cherubini: Vodař, L. v. Beethoven: Fidelio), romantismus – Franz Schubert, C. M. Weber, Heinrich Marschner, vrcholní belcantisté: Gioacchino Rossini, Gaetano Donizetti, Vincenzo Bellini, dva základní pilíře operní literatury: Giuseppe Verdi a Richard Wagner, Gesamtkunstwerk, druhá vídeňská škola, novoklasicismus, aleatorika (K. Penderecki: Die schwarze Maske), minimalismus (Ph. Glass: Einstein na pláži)
• Opery a písně Zdeňka Fibicha (Nevěsta messinská, Šárka) rozbor oper Antonína Dvořáka: Alfréd, Král a uhlíř, Vanda, Šelma sedlák, Tvrdé palice, Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Rusalka, Armida (vliv eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém na poetické dílo Jaroslava Vrchlického a další operní zpracování v minulosti), operní tvorba Viléma Blodka, J. R. Rozkošného, Karla Šebora, Karla Bendla a Josefa Bohuslava Foerstra, rozbor hudebních dramat Leoše Janáčka: Její pastorkyňa, Osud, Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu, operní tvorba Vítězslava Nováka, Rudolfa Karla (Smrt kmotřička), Otakara Ostrčila (Honzovo království), Jaroslava Křičky a Otakara Jeremiáše (Bratři Karamazovi), hlavní opery Bohuslava Martinů a jejich rozbor.
• Operní představení na území českého království: J. J. Fux: Costanza e fortezza, J. D. Zelenka: Sub olea pacis et palma virtutis, F. A. Míča: O původu Jaroměřic, působení J. A. Bendy v Gothě (melodramy Ariadna na Naxu, Medea, singspiely Vesnický trh aj.), vznik opery v české řeči – F. Škroup: Dráteník, další Škroupova jevištní díla, včetně melodramu Bratrovrah, podrobný rozbor jednotlivých oper Bedřicha Smetany: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta (geneze díla, vliv francouzské opéra comique a operety), Dalibor (Pivodova kritika Smetany, obvinění z wagneriánství), Libuše (Boj o rukopisy v české společnosti 19. století – zastánci a odpůrci), Dvě vdovy, Hubička (spolupráce s Eliškou Krásnohorskou, spor o českou deklamaci), Tajemství, Čertova stěna (vliv G. Meyerbeera na českou operu 19. století).

Další studijní povinnosti

Liší se podle specializace.

OPERNÍ REŽIE

V rámci operní praxe povinnost podílet se na režijních pracích svých starších spolužáků, případně spoluvytvářet režie literárních pásem v kulturních centrech a zařízeních.

ZPĚV

Hospitace v hodinách zpěvu na pěveckých odděleních ZUŠ, na konzervatořích, hudebních gymnáziích a jiných uměleckých školách s výukou zpěvu.

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent specializace Zpěv nachází profesní uplatnění buď jako samostatný sólový umělec ve svobodném povolání, nebo jako sólista či člen operních, komorních a sborových vokálních těles. Po vykonání Státní zkoušky z pedagogické způsobilosti získává oprávnění vykonávat profesi učitele zpěvu na základních uměleckých školách, hudebních gymnáziích a konzervatořích. Podmínkou k přihlášení k této státní zkoušce je kdykoli během studia absolvování volitelných předmětů Psychologie, Pedagogika a Didaktika a součástí je rovněž Vyučovatelská praxe zpěvu na některé z výše uvedených škol.

Absolvent specializace Operní režie nachází profesní uplatnění jako režisér malých hudebních forem, jako asistent operního režiséra, jako samostatný režisér nebo dramaturg.

Po vykonání Státní zkoušky z pedagogické způsobilosti získává oprávnění vykonávat profesi učitele operní režie. Podmínkou přihlášení k této státní zkoušce je kdykoli během studia absolvování volitelných předmětů Psychologie, Pedagogika a Didaktika a Vučovatelská praxe operní režie. Součástí je též Vyučovatelská praxe operní režie, kterou student může získat praxí jako asistent divadelní produkce.