Scénografie alternativního a loutkového divadla (8203R062)
bakalářský obor
Obecné informace o přijímacím řízení
Přijímací zkoušky jsou složeny ze dvou kol, z nichž první je vyřazovací.
Přijímací zkouška se skládá z části teoretické a části talentové.
V rámci talentové zkoušky uchazeč předkládá soubor výtvarných domácích prací, případně návrhy pro divadlo využívající loutky či objekty. Hodnocena je schopnost vnímání současných „kulturních uzlů“ a dramatických situací spolu se schopností adekvátní kreativní artikulace, schopnost osobitého projevu v kresbě, malbě a jiných výtvarných technikách, manuální zručnost. Samozřejmostí je prokazatelný zájem o kulturní dění v historii i v současnosti se zvláštním zřetelem na divadelní a výtvarné umění. V neposlední řadě je vyžadována otevřenost novým uměleckým impulzům z jiných oborů, ochota experimentovat s vlastní fyzickou přítomností v divadelních projektech i performancích a zejména schopnost týmové spolupráce. Nejvýznamnějším kritériem pro přijetí je úspěšné absolvování talentové části přijímací zkoušky.
Požadavky na uznání předchozího vzdělání
Obor nemá žádné specifické požadavky pro uznávání předchozího vzdělání.
Postup uznávání se na AMU řídí články č. 89 a č. 90 Zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb. v platném znění a Studijním a zkušebním řádem AMU (články 8, 14, 18).
Kvalifikační požadavky a předpisy
Úplné střední nebo úplné střední odborné vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Výjimečně (v případě výrazných talentových dispozic) lze přijmout uchazeče podmínečně (s požadavkem dokončení středoškolského vzdělání s úspěšně vykonanou maturitní zkouškou během bakalářského studia).
Předpisy: Český vzdělávací systém je upraven Zákonem o vysokých školách v platném znění (zákon č. 111/1998 Sb.) a vnitřními předpisy Akademie múzických umění v Praze.
Profil oboru
Scénografie je komponentou divadelní inscenace, která může být různě vřazena do hierarchie ostatních složek. V divadle, kterým se zabýváme na katedře ALD (tj. v divadle loutkovém a jeho odvozených mutacích), je výtvarná složka neodmyslitelná, protože je významotvorná. Pojem neodmyslitelná však neznamená jednoznačně dominující. Obor scénografie zahrnuje všechny vizualizační prvky, tj. tvorbu prostoru, loutku, masku, kostým, rekvizitu etc.
Jde tedy o přípravu materiálu pro (specializovanou) hereckou práci. Smyslem výchovy v průběhu bakalářského studia scénografie ALD je na jedné straně akceptovat závislost na ostatních složkách, na druhé pak přinášet nová inspirující řešení a východiska. Zde posilujeme kontinuitu s moderním výtvarným uměním a jeho novými časoprostorovými formami.
Hlavní výsledky učení
Cílem bakalářského studia je rozvoj kreativních, psychosomatických a vědomostních vrstev jmenovitě té divadelní tvorby, která používá rozličné alternativní postupy v těsné a trvalé interakci mezi hereckou, režijní, scénografickou, dramaturgickou, hudební a dalšími složkami v komplexu divadelní tvorby. Absolvent je seznámen se všemi typy problémů, se kterými se může později během své vlastní tvorby setkat - od loutkového divadla po různé interdisciplinární projekty.
Absolvent je schopen se zorientovat v možnostech oboru a rozhodnout se, jakým směrem se sám bude při svém uměleckém hledání ubírat.
Profesní profil absolventů s příklady
Absolvent bakalářského studia je připraven v tvůrčím týmu řešit umělecké úkoly, které přináší moderní divadelní praxe v divadlech loutkového či alternativního zaměření s přesahem do ostatních divadelních žánrů, včetně současných typů autorských projektů a experimentálních performancí. Zároveň je schopen autorsky realizovat své umělecké záměry, včetně loutek, masek, prostorových objektů atd. Dále je schopen uplatnit se v širokém spektru uměleckých aktivit, např. jako lektor workshopů, ilustrátor, grafik…, a to v závislosti na konkrétních specifických schopnostech daného absolventa.
Přístup k dalšímu vzdělávání
Navazující magisterské studium na KALD DAMU, KČD DAMU, případně na příbuzných školách v tuzemsku i v zahraničí. Ve specifických případech je možno dále studovat na školách výtvarných (UMPRUM, AVU) či například na oboru audiovizuálních studií FAMU - na základě specifického profilu jednotlivých absolventů.
Organizace a pravidla zkoušek, hodnocení a hodnocení (známkování)
Formami kontroly studia jsou zápočty a zkoušky, stanovené studijními plámy. Student je o nich informován prostřednictvím informačního systému. Student se přihlašuje ke zkoušce v informačním systému, má právo na dva opravné termíny. Neuspěje-li ani v těchto případech, může mu výjimečně děkan povolit třetí opravný termín (komisionální). U hlavních předmětů a u klauzurních zkoušek není opravný termín přípustný.
Zápočet je neklasifikovaná forma kontroly studia, uděluje se za splnění povinností stanovených pro jednotlivé předměty a zapisuje se do informačního systému slovem započteno (Z). Zkouška je klasifikovaná forma kontroly studia, jíž se prověřují vědomosti i míra tvořivosti v příslušných předmětech. V hlavních předmětech jsou zkoušky komisionální. Zkoušky jsou klasifikovány podle stupnice A, B, C, D, E, F.
Požadavky pro úspěšné absolvování
Státní závěrečná zkouška bakalářská se skládá z těchto samostatně klasifikovaných částí:
tvůrčí výkon / umělecký výkon
písemná diplomová bakalářská práce a její ústní obhajoba
ústní zkouška z Historie a teorie oboru
ústní zkouška z Historie a teorie alternativního a loutkového divadla
Celková klasifikace SZZ: A - B - C - D - E - F
Celkový výsledek studia: prospěl - neprospěl
Tvůrčí výkon / umělecký výkon
Režijně - dramaturgický výkon v autorském divadelním díle nebo jiná specifická performační aktivita v rámci postdramatických divadelních forem.
Klasifikace: A - B - C - D - E - F
Písemná diplomová bakalářská práce a její ústní obhajoba
Teoretická práce završující studium teorie a historie oboru s přihlédnutím k neinterpretačnímu divadelnímu proudu a intelektuální orientace v myšlenkovém zázemí, z něhož práce vychází.
Klasifikace: A - B - C - D - E - F
Historie a teorie oboru - vylosovaná otázka, ústní zkouška
Prokazatelná znalost teoreticko-historického kontextu daného oboru a jeho autorská interpretace.
Klasifikace: A - B - C - D - E - F
Okruh otázek:
- Rituály, obřady, svátky a počátky divadla
Studijní materiály:
KOMÁREK, Stanislav. Příroda a kultura. Kapitola Příběh a mýtus, s. 171-174.
SOKOL, Jan. Člověk a náboženství. Kapitola Obřad a jeho výrazové prostředky, s. 53-60.
HEJDÁNEK, L. O umění. Kapitola Objev budoucnosti a umění, s. 9-16.
ELIADE, M. Mýty, sny a mystéria. Kapitola Mýty moderního světa.
Inspirační zdroje:
FRAZER, James Georgie. Zlatá ratolest.
CAMPBELL, Joseph. Proměny mýtu v čase.
CAMPBELL, Joseph. Primitivní mytologie.
LEVI-STRAUSS, Claude. Myšlení přírodních národů.
TURNER, Victor Witter. Průběh rituálu.
ELIADE, Mircea. Iniciace, rituály a tajné společnosti.
BROCKETT, O. G. Dějiny divadla.
SCHECHNER, R. The future of ritual.
SCHECHNER, R. Performancia: teórie, praktiky, rituály.
- Řecká tragédie
Studijní materiály:
Král Oidipús (překlad Petr Borkovec a Matyáš Havrda)
STEHLÍKOVÁ, Eva. Řecké divadlo klasické doby.
Inspirační zdroje:
SCHERHAUFER, Peter. Čítanka z dejín divadelnej réžie I. (kapitola Kto režíroval v antike).
BRAUN, K. Divadelní prostor.
PATOČKA, J. Epičnost a dramatičnost, epos a drama. In Divadlo, 17, 1966, č. 10, s. 1- 6.
- Loď bláznů jako metafora světa (Shakespeare v zrcadle doby)
Studijní materiály:
SHAKESPEARE, W. Král Lear (překlad M. Hilský).
HILSKÝ, M. Král Lear – doslov.
Přednášky:
HILSKÝ, M. Chvála bláznovství, Shakespearovi klauni a šašci
blaznovstvi-shakespearovi-klauni-a-sasci/
HILSKÝ, M. Shakespeare a zrod anglického divadla (ÚMK 29.4.2015)
https://www.youtube.com/watch?v=gxNhlpVHvYo
Inspirační zdroje:
FOUCAULT, M. Dějiny šílenství.
KOTT, J. Shakespearovské črty.
LUKEŠ, M. Mezi karnevalem a snem: Shakespearovské souvislosti.
- Zrod barokního divadelního prostoru
Studijní materiály:
BRAUN, K. Divadelní prostor.
JURKOWSKI, H. Proměny ikonosféry.
Dějiny českého divadla I. (Fr. Černý).
Inspirační zdroje:
MIKEŠ, V. Divadlo francouzského baroka.
ČERNÝ, V. Až do předsíně nebes: čtrnáct studií o baroku našem i cizím.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie. I: od neandertálca po Meiningenčanov.
BROCKETT, O. G. Dějiny divadla.
- Odkaz osvícenství a divadlo jako morální a politická instituce
Studijní materiály:
LESSING, G. E. Hamburská dramaturgie.
SCHILLER, F. Divadlo jakožto mravní instituce.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie II.: Od Goetheho a Schillera po Reinhardta.
ŠEVČÍK, O. Architektura – historie – umění: Kulturně-civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století, oddíl - kapitoly Osvícenství – sebedůvěra rozumu a projekt moderní doby, od s. 239.
URZIDIL, J. Goethe v Čechách.
Dějiny českého divadla II. (Fr. Černý).
Inspirační zdroje:
BOERNER, P. Goethe.
GOETHE, J. W. Výbor z díla I-II.
SCHILLER, F. Estetická výchova.
SCHILLER, F. O tragickém umění.
- Divadelní moderna
Studijní materiály:
HYVNAR, J. Herec v moderním divadle.
HYVNAR, J. Francouzská divadelní reforma.
CRAIG, E. G. Herec a nadloutka.
IBSEN, H. Nora.
ČECHOV, A. P. Višňový sad.
Inspirační zdroje:
STANISLAVSKIJ, K. S. Můj život v umění.
STANISLAVSKIJ, K. S. Moje výchova k herectví.
BROCKETT, O. G. Dějiny divadla, oddíl 14 (s. 516)
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie II.: od Goetheho a Schillera po Reinhardta.
- Ruská divadelní avantgarda
Studijní materiály:
HYVNAR, J. Herec v moderním divadle. (studie k Stanislavskému, Čechovovi, Vachtangovovi, Mejercholdovi)
TAIROV, A. J. Odpoutané divadlo. (do s. 126)
ČECHOV, M. O herecké technice.
Inspirační zdroje:
ČECHOV, M. Hercova cesta.
BARBA, E., SAVARESE, N. Slovník divadelní antropologie.
PILÁTOVÁ, J. Hnízdo Grotowského.
BARBA, E., SAVARESE, N. Slovník divadelní antropologie.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie III.: od futuristov po Ejzenštejna.
- Futurismus versus dadaismus
Studijní materiály:
MARINETTI, F. T. Osvobozená slova.
PÖRTNER, P. Experimentální divadlo.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie III. (kapitoly Revolta a experiment a Dada a surrealismus).
Inspirační zdroje:
Modernismus (v knihovničce KALD).
SCHWITTERS, Kurt – odkaz na youtube https://www.youtube.com/watch?v=6X7E2i0KMqM
- Bauhaus
Studijní materiály:
WHITFORD, Frank. Bauhaus.
Inspirační zdroje:
Dostupné studijní materiály k Bauhausu v knihovně DAMU (obrázkové encyklopedie i studie o divadle)
KLEE, P. Čáry.
KLEE, P. Pedagogický náčrtník.
KANDINSKIJ, W. O duchovnosti v umění.
KANDINSKIJ, W. Bod – linie – plocha: příspěvek k analýze malířských prostředků.
SCHLEMMER, O. Reálná (?) utopie.
- E. F. Burian
Studijní materiály:
SCHERL, Adolf. E. F. Burian-divadelník. In K dějinám české avantgardy.
ADÁMEK, J. Divadlo poutané hudbou (Z odkazu E. F. Buriana).
BURIAN, E. F. Polydynamika.
Inspirační zdroje:
SRBA, Bořivoj. Poetické divadlo E. F. Buriana.
KLADIVA, Jaroslav: E. F. Burian.
BURIAN, Jan. Nežádoucí návraty E. F. Buriana.
BURIAN, E. F. Pražská dramaturgie.
- Bertolt Brecht
Studijní materiály:
BRECHT, B. Myšlenky, kapitola Zcizující efekty v čínském herectví, s. 39-49 a kapitola Pouliční scéna, s. 50-60.
BRECHT, B. O divadelnom umení, s. 149-165.
GROSSMAN, J. Doslovy in Divadelní hry.
BRECHT, B. Kavkazský křídový kruh.
BRECHT, B. Vzestup a pád města Mahagonny.
Inspirační zdroje:
GROSSMAN, J. Mezi literaturou a divadlem I.
GROSSMAN, J. Analýzy.
KLÍMA, M. a kol. Jan Grossmann. (Díl 4)
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie III.: od futuristov po Ejzenštejna.
- Antonin Artaud
Studijní materiály:
KOPECKÝ, J. Divadlo Antonina Artauda: život, dílo, sny.
ARTAUD, A. Divadlo krutosti. In Texty (díl 1) nebo např. In Scénografie, č. 4 (1968), s. 79-83.
ARTAUD, A. Divadlo a mor. In Divadlo, listopad, 1965.
ARTAUD, A. Divadlo a jeho dvojenec.
ARTAUD, A. Texty I-III.
Inspirační zdroje:
KOPECKÝ, J. Antonin Artaud – poslední z prokletých.
HYVNAR, J. Herec v moderním divadle.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie. IV.: od Artauda po Brooka.
- John Cage a jeho kompoziční přístupy v hudbě a performance v kontextu americké avantgardy
Studijní materiály:
CAGE, John. Silence.
ARONSON, Arnold. Americké avantgardní divadlo.
Inspirační zdroje:
CAGE, J. Composition in Retrospect.
DORŮŽKA, Petr (ed.). Hudba na pomezí.
KOFROŇ, Petr. Grafické partitury.
KAHN, Douglas. Noise Water Meat.
ROSS, Alex. Zbývá jen hluk.
TOPOLSKI, Jan (ed.). Nowa muzyka amerykańska.
JIŘIČKA, L. Od radioartu k hudebnímu divadlu.
Teorie a historie alternativního a loutkového divadla - vylosovaná otázka, ústní zkouška
Prokazatelná znalost teoreticko-historického kontextu daného oboru a jeho autorská interpretace.
Klasifikace: A - B - C - D - E - F
Okruh otázek:
A. Loutkové divadlo
- Tradiční loutkové divadlo v Evropě a základní typy loutek
- Asijské tradiční loutkové divadlo a základní typy loutek
- Moderní loutkové divadlo od konce 19. století do 2. světové války
- Loutkové divadlo 2. poloviny 20. století s ohledem na české specifikum
- Současné loutkové divadlo
B. Složky divadelního díla (kořeny – vývoj – současnost)
- Divadlo – společnost – divák
(antika – středověk – Shakespeare – dvorská divadla – lidová divadla – měšťanská divadla – éra ideologií – současnost)
- Dramaturgie a vztah k textu
(divadlo interpretace – autorské divadlo – postmoderní koláž)
- Prostor a světlo
(antika – středověk - Shakespeare – kukátkové jeviště – moderna a avantgardy – od 2. světové války do současnosti)
- Scénografie, kostýmy, masky
(antika – středověk – Shakespeare – kukátkové jeviště – moderna a avantgardy – od 2. světové války do současnosti)
- Herectví
(Stanislavskij – Brecht – Artaud – Grotowski)
- Režie
(od divadla hereckých hvězd přes režiséra jako svrchovanou autoritu po režii jakožto funkci)
Forma studia
prezenční
Garant oboru
Obor je součástí studijního programu
- Dramatická umění – (B8203)