Dějiny a literatura zpěvu 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
103DLIZ2	ZK	2	1PT+1ST	česky	letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student zná základní operní a vokální díla v dějinném kontextu, dovede vyjmenovat dramatické postavy podle pěveckých oborů a charakteristiky vokálního stylu, orientuje se v hudebních stylech, ovládá v originálním jazyce názvy hudebně dramatických děl světového repertoáru, dokáže vyjmenovat hlavní díla pěvecké literatury 18. a 19. století s charakteristikou skladebného rukopisu. Orientuje se v problematice opery, operety, zarzuely a kantátové tvorby počátku 20. století.

Forma studia

přednáška + seminář

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Obsah kurzu

Cíl výuky:

Poskytnout studentům přehled o dějinách přednášeného předmětu, jímž jsou pěvecká literatura, dějiny vokální interpretace, inscenační postupy nevýznamnějších režisérů, historie operní scénografie a dějiny divadla od antiky až po současnost.

V letním semestru se výuka převážně soustřeďuje na vokální literaturu 19. a první poloviny 20. století.

Tematické okruhy:

Opera comique, opera buffa
scény šílenství v romantických operách
opereta, zarzuela
kastráti, slavné primadony
vývoj tenorového, basového a barytonového oboru
písňová literatura typu Liederabend
základní kantátová díla, např. C. Orff: Carmina Burana, B. Martinů: Gilgameš, A. Dvořák: Svatební košile apod.
ruská operní tvorba (Mocná hrstka- M. P. Musorgskij, N. Rimskij-Korsakov, A. P. Borodin a P. I. Čajkovskij)
opery 20. století – B. Britten: Peter Grimes, A. Berg: Vojcek, Lulu, I. Stravinskij: Život prostopášníka, Oidipus rex
Nové německé divadlo a Alexander Zemlinsky – hudební kultura pražských Němců
terezínští skladatelé
Die Entartete Kunst

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha, Orbis 1948.

BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Lidové noviny, Praha 1999, ISBN 978-80-87950-66-1.

BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18. věku. Praha, SHN 1966.

GRUN, Bernard. Dejiny operety. Bratislava, OPUS 1961, ISBN 62-372-81.

HOLEČKOVÁ-DOLANSKÁ, Jelena. Vývoj a literatura zpěvu. Praha, AMU a Státní pedagogické nakladatelství 1964.

HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera - Průvodce operní tvorbou. Praha, Svoboda 1999, ISBN 978-80-205-0637-5.

KUDĚLKA, Viktor. Perly paní O: úvod do studia české operety. Praha, Supraphon 1976.

NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny opery ND I. a II. díl. Praha, Práce 1949.RACEK, Jan. Česká hudba. Praha, SNKLU 1958.

ROLLAND, Romain. Hudebníci minulosti. Praha, SHV 1962.

Doporučená literatura:

BATTA, Andras a Sigrid NEEF, ed. Opera: composers, works, performers. H F Ullmann, 2009, ISBN 978-0841603844.

CELETTI, Rodolfo. Historie belcanta. Praha, Paseka 2000, ISBN 80-7185-284-8.

ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudby. Praha, Panton 1964.

Československý hudební slovník osob a institucí I a II. Praha, SHN 1965

FISCHER, Ludwig, ed. Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Bärenreiter 1994.

SADIE, Stanley, ed. The New Grove Dictionary of Opera. London, Macmillan Reference Limited 1992.

SMOLKA, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha, TOGGA 2001, ISBN 80.902912-0-1.

ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo B. Martinů. Praha, Supraphon 1979.

ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha, Supraphon 1983.

TROJAN, Jan. Dějiny opery, II. Romantismus (19. století). Brno, JAMU 1981.

TYRREL, John. Česká opera. Brno, Opus musicum 1992, ISBN 80-900314-1-2.

WARRACK, John a Ewan WEST. Oxfordský slovník opery. Iris 1998, ISBN 80-85893-14-2.

Televizní dokumenty: Nebeské hlasy (kastráti), Bel canto – tenoři z dědečkova gramofonu, Žena svéhlavá (Eliška Krásnohorská), Velká noc v opeře (vystoupení Callasové v Paříži), V řeči rázná tělem cudná (Smetanova Libuše), První česká operetta (Prodaná nevěsta)

Hodnoticí metody a kritéria

Podmínky pro udělení atestace:

Požaduje se 75 % účast na přednáškách, omluva se přijímá na základě lékařského osvědčení nebo doložitelného uměleckého úkolu, který mu zadal pedagog hlavního předmětu (koncert, představení, účast v interpretační soutěži). Při nedostatečné docházce je oprávněn přednášející studenta přezkoušet z probrané látky příslušného semestru nebo zadat samostatnou seminární práci.

Studenti s dostatečnou docházkou jsou prozkoušeni průběžně během přednášek letního semestru.