Analýza hudebně teoretického textu 9

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
186AHTT9	Z	2	1ST	česky	zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student získává praktické zkušenosti s prací s konkrétními hudebně teoretickými texty, tříbí si též techniku i styl psaní textů vlastních. Získává schopnost analytického a kritického pohledu na již existující hudebně teoretické texty všech kategorií a ve světle získaných poznatků a zkušeností i schopnost koncipování vlastních hudebně teoretických textů od semestrálních prací až k bakalářským, magisterským eventuálně doktorským spisům.

Forma studia

seminář

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Obsah kurzu

Cíl výuky:

Posluchači pod odborným vedením pokračují v analýze větších hudebně teoretických textů z hlediska obsahového, formálního i stylistického. Zároveň rozšiřují své znalosti základních hudebně teoretických spisů klasiků oboru. Studium se soustřeďuje především na analytické a přehledové a sumarizační a syntetizující studie a spisy většího formátu zaměřené na rozsáhlejší a obecnější problematiku hudební teorie v širokém slova smyslu.

Tematické okruhy:

●Studium a analýza hudebně-teoretických textů většího rozsahu.

●Edice hudebních pramenů a děl: Praktická edice – kritická edice.

●Zásady ediční práce, psaní vydavatelské a revizní zprávy, další dokumentační aparát kritické edice.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura

ASAF'JEV, Boris Vladimirovič. Hudební forma jako proces. Praha: SHV, 1965. Klasikové hudební vědy a kritiky.

BEK, Josef, FUKAČ Jiří, POLEDŇÁK Ivan. Česká hudební věda 1945-1975. Pokus o stratifikaci a vědeckou kritiku jejích motivací, faktorů a funkcí. Hudební věda XIII, 1976, č.1, s. 3-26.

BURJANEK, Josef. Hudební myšlení: dvě studie k psychologii a estetice problému. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970.

FERKOVÁ, Eva. Počítačová muzikologie (z hlediska systematiky). Opus musicum XXIV, 1992, č. 7-8, s. 239-244.

MORRIS, Robert D. Composition with Pitch-Classes: a Theory of Compositional Design. New Haven: Yale University Press, 1988.

PEČMAN, Rudolf. Sloh a hudba 1600-1900: problémy, otázky, odpovědi. Vyd. 2. Brno: Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80-210-1424-5.

Doporučená literatura

ADLER, Quido. Der Stil in der Musik. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1911.

ADLER, Quido. Schubert and the Viennese Classical School. The Musical Quarterly XIV, 1928, s. 473–485.

ADLER, Quido. Haydn and the Viennese Classical School. The Musical Quarterly XVIII, 1932, č. 2, s. 191–207.

ADORNO, Theodor Wiesengrund. Philosophie der Neuen Musik. Tübingen: P. Siebeck, 1949.

APFEL, Ernst, DAHLHAUS, Carl. Studien zur Theorie und Geschichte dermusikalischen Rhythmik und Metrik. München: E. Katzbichler, 1974.

BEK, Josef. Avantgarda. Ke genezi socialstického realismu v české hudbě. Praha: Panton, 1984.

BESSELER, Heinrich. Musik und Raum. In: Musik Und Bild. Kassel: Bärenreiter-Verlag, 1938.

BESELER, Heinrich. Bourdon Und Fauxbourdon Studien Zum Ursprung d. Niederländ. Musik. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1950.

ČERNÝ, Miroslav K. Musiksemiotik und Musikgeschichte. Acta Universitatis Palckianae Olomoucensis. Facultas philosophica. Philoophica-aesthetica XXX, 1997. Olomouc: Universitatis Palckianae, 1997, s. 47-56.

DAHLHAUS, Carl. Some Models of Unity in Musical Form. Journal of Music Theory XIX, 1975, s. 32 – 40.

GEORGIADES, Thrasybulos Georgos. Music and Language: the Rise of Western Music as Exemplified in Settings of the Mass. Cambridge: Cambridge University Press, 1982.

KUBIK, Gerhard. Zum Verstehen afrikanischer Musik: ausgewählte Aufsätze. Leipzig: P. Reclam, 1988. ISBN 3379003565.

OESCH, Hans. Aussereuropäische Musik. Darmstadt: Wiss. Buchges., 1997.

RIEMANN, Hugo. Die Natur Der Harmonik. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1882.

RIEMANN, Hugo. Der Ausdruck in Der Musik. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1883.

Hodnoticí metody a kritéria

Od studenta je očekávána aktivní účast v hodinách a zpracování písemné semestrální práce v rozsahu 3–4 normostrany, zadané vyučujícím. Povinná účast studenta na hodinách min. 70 %.