Hudební teorie - systematika 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
186HTSY1	Z	5	2PT	česky	zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student umí strukturovat oblast hudební vědy, orientuje se v jejích oborech a disciplínách a rozlišuje je během hudebně teoretické diskuse. Umí sumarizovat nástroje muzikologického bádání a dokáže navrhnout jejich výběr pro řešení konkrétního problému. Dokáže formulovat základní atributy tónových systémů. Rozlišuje problematiku akordiky a harmonie. Orientuje se v harmonické funkcionalitě a jejich podmínkách.

Forma studia

přednášky

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Obsah kurzu

Cíl výuky:

Předmět strukturuje celou oblast hudebně vědního výzkumu. Sumarizuje a popisuje hlavní nástroje a témata muzikologie, vymezuje disciplíny a definuje jejich základní zaměření. Přináší terminologickou základnu pro oblast hudební akustiky, tónových systémů, melodiky a harmonie.

Tematické okruhy:

●Úvod do studia hudební vědy, muzikologické disciplíny

●Pojmy teorie hudby, hudební teorie a hudební estetika.

●Pracovní metody hudební teorie

●Úvod do hudební akustiky, tónové systémy

●Pojmy tonalita, rozšířená atonalita, modalita, bitonalita, polytonalita

●Přehled tradičních hudebně teoretických disciplín a jejich vývoje ve 20. a 21. stol.

●Vymezení pojmu melodika, základní členění melodií

●Stavba melodie a její druhy

●Pojem akordu, akordika v hudbě 19., 20. a 21. stol.

●Problematika harmonické funkcionality v hudbě 19., 20. a 21. stol., akustické a psychologické předpoklady harmonického myšlení

●Harmonický pohyb, problematika závěrového harmonického sledu

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

FUKAČ, Jiří a Ivan POLEDŇÁK. Úvod do studia hudební vědy. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. 146 s. ISBN 80-706-7496-2.

JANEČEK, Karel. Melodika. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956. 202 s.

JANEČEK, Karel. Základy moderní harmonie. 1. Praha: Československé akademie věd, 1965.

RISINGER, Karel. Česká hudební teorie 1945–1975. Živá hudba: Časopis pro studium hudby a tance. Praha: HAMU, 1983, s. 193-223. ISSN 0514-7735. (především Metodologický úvod)

RISINGER, Karel. Současná hranice tonality. Praha: Panton, 1974.

ŠPELDA, Antonín. Hudební akustika: pro posluchače filosofických a pedagogických fakult a Akademií múzických umění. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978.

Doporučená literatura:

BUZZI, Mario. Tónové systémy. 1. Brno: JAMU, 2014. ISBN 978-80-7460-058-6.

Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Díl 3, Disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 653-1036 s.

RISINGER, Karel. Hierarchie hudebních celků v novodobé evropské hudbě. Praha: Panton, 1969. Edice hudební vědy.

SYROVÝ, Václav. Hudební akustika. Praha: Akademie múzických umění, 2003. ISBN 80-7331-901-2.

TICHÝ, Vladimír, Jaromír HAVLÍK, Tomáš KREJČA a Petr ZVĚŘINA. (A)tonalita. V Praze: NAMU, 2015. ISBN 978-80-7331-374-6.

TICHÝ, Vladimír. Modalita. Živá hudba VIII. Praha: SPN, 1983, 117-192.

TICHÝ, Vladimír. Harmonicky myslet a slyšet. 2.oprav. a rozš. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2011. Hudební pedagogika. ISBN 978-80-7331-199-5.

Hodnoticí metody a kritéria

Udělení zápočtu podmiňuje ústní zkouška, ve které student prokáže znalosti látky uvedené v anotaci předmětu.

Minimální požadovaná docházka 90 %.

Poznámka