Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
201VVZ1 Z 2 3T česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Předmět Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře se odvíjí od tematických okruhů jednotlivých oborů ke státní zkoušce. Výchozím materiálem jsou především video záznamy zahraničních inscenací, doplněné o odpovídající teoreticko-kritické texty. Cílem předmětu je nejen obohacovat znalosti studentů a zprostředkovat jim určitý odraz moderního západního divadelního umění v příslušných souvislostech, ale zároveň – a snad především – podněcovat a rozvíjet jejich kriticko-analytické schopnosti pomocí rozborů a problematizování konkrétních příkladů z praxe, ideálně pak schopnosti samostatné reflexe vlastních tvůrčích zkušeností.

Forma studia

Semináře, projekce, přednášky.

Předpoklady a další požadavky

Úspěšné složení bakalářské zkoušky (u režisérů a dramaturgů) u herců zkoušky postupové.

Obsah kurzu

Předmět Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře se odvíjí od tematických okruhů jednotlivých oborů ke státní zkoušce. Výchozím materiálem jsou především video záznamy zahraničních inscenací, doplněné o odpovídající teoreticko-kritické texty. Předmět Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře se odvíjí od tematických okruhů jednotlivých oborů ke státní zkoušce. Výchozím materiálem jsou především video záznamy zahraničních inscenací, doplněné o odpovídající teoreticko-kritické texty. Zimní semestr (3. r. H + 1. r. mgr. R a D + 4. r. S).

„Aplikovat kritické myšlení na fenomény moderního divadla“

  1. Divadlo: instituce, budova, prostor, soubor, provoz, způsob komunikace, příp. vyjadřování a/či umění.
  2. Mimeze: (dramatické, příp. scénické) umění jako obraz a výraz: Jak mohou Aristotelovy a Diderotovy úvahy obohatit vnímání současné umělecké tvorby?
  3. Dramatické umění v tradici západní (okcidentální) a východní (orientální) kultury: Orientální inspirace u Antonina Artauda, Living Theatre a Ariane Mnouchkine.
  4. Techné a enthusiasmos: předpoklady a specifika tvořivého procesu v dramatickém umění a jeho imaginativní a intelektuální momenty, intuice a řemeslo; konvence jako podmínka a překážka tvorby: Divadelní bezprostřednost podle Petera Brooka: improvizace jako řemeslo.
  5. Archaické (tradiční), moderní a současné (postmoderní): Klasické texty na současných evropských jevištích: Antoine Vitez (Elektra), Klaus Michael Grüber (Bakchantky), Peter Brook (Hamlet), Stéphane Braunschweig (Vojcek), Thomas Ostermeier (dramata H. Ibsena) a Michael Thalheimer (Emilia Galotti).
  6. Vztah jeviště a hlediště v zrcadle (realizovaných i možných) proměn divadelního prostoru: Ke scénografické rozmanitosti současné divadelní tvorby: od kukátka k průvodu (Bread and Puppet Theater) a imerznímu divadlu (Wooster Group / Richard Schechner).
  7. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění ve spojitosti s jeho složkami: Splývaní uměleckých disciplín na jevišti: příklad tvorby Roberta Wilsona.
  8. Hraní („scénování“) v životě a herecké (scénické, potažmo dramatické) umění: Herectví vs.(?) performance: Marina Abramović a Romeo Castellucci.
  9. Dramatické (scénické) umění z hlediska jeho kulturní, estetické, příp. psychosociální funkce: „Divadelní kontejner“ Christopha Schlingensiefa.
  10. Dramatické umění a rozvoj médií: Filmové principy v divadle Thomase Ostermeiera.

Doporučená nebo povinná literatura

Aristoteles, Poetika, všechna vydání, např. Praha 1993.

Artaud, A. Divadlo a jeho dvojenec, Praha 1994.

Brook, P. Prázdný prostor, Praha 1988.

Diderot, D. „Rozmluvy o Nemanželském synovi“, in (týž) Diderot o divadle, Praha 1950.

Goffmann, E. Všichni hrajeme divadlo, Praha 1999.

Goriaux, J. Divadlo Thomase Ostermeiera, Praha 2014.

Honzl, J. K novému významu umění, Praha 1956.

Ostermeier, T., Boenisch, P. M. The Theatre of Thomas Ostermeier, London and New York, 2016.

Schechner, R. „6 Axioms for Environmental Theatre“, TDR/The Drama Review 12/3, 1968.

Vostrý, J. Scénování v době všeobecné scénovanosti, Praha 2012.

Vostrý, J. Scénování a umění, Praha 2020.

Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, antologie textů k semináři, přel. A uspořádala J. Goriaux, Praha 2021.

Hodnoticí metody a kritéria

Aktivní účast na seminářích, vypracování seminární práce.

Další informace

Předmět lze absolvovat opakovaně

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů