Myšlení o divadle 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student:

• orientuje se i v představení bez dramatického textu (např. fyzické, taneční apod. divadlo);
• kriticky přemýšlí o divadle v jeho různých podobách;
• orientuje se v dramatickém textu i jeho inscenaci;
• zformuluje a argumentačně podpořit své názory;
• orientuje se v typech divadla vzniklých za posledních šedesát let a v jejich možnostech;
• užívá znalosti divadla a jeho historie jako inspiraci pro vlastní tvorbu divadelní i pedagogickou.

Forma studia

Přednášky, semináře.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Obsah kurzu

Předmět prohlubuje znalosti a schopnosti z předchozího kurzu (divadlo jako objevování a zkoumání otázek). Studenti se seznamují se životními příběhy reformátorů divadla, s jejich osobními i profesními inspiracemi a s hledáním zdrojů divadelnosti. Učí se o proměnách divadelního zkoušení, cvičení, o strukturování a způsobech prezentace divadla vzhledem k jeho aktérům (hercům) i adresátům (divákům), a o tom, jaké nové typy divadla vzhledem ke způsobům práce vznikly (divadla alternativní, laboratorní, studiová, autorská, sociální, dokumentární, divadlo „třetí“, „neviditelné“, postdramatické, participativní, antropologické apod.). V kurzu studenti poznají příklady konkrétních autorských přístupů k divadelní tvorbě za posledních šedesát let, pedagogické působení těchto tvůrců, a budou spojovat své zkušenosti s podrobnějším studiem odborné literatury.

Tematické okruhy:

• Zdroje divadelnosti.
• Příklady objevování inspirace.
• Rozvíjení lidských i divadelních možností (cvičení, zkoušky, učení se učením).
• Příklady samostatné divadelní práce/tvořivosti (herecké skici).
• Způsoby souborové práce/tvorby.
• Hledání (a fixování) struktury sdělení a způsobů prezentace.
• Proměny divadelního prostoru a vliv prostoru na vnímání akce.
• Příklady pedagogické práce divadelníků druhé půlky 20. století.
• Typy divadla (činoherní, laboratorní, autorské, vyprávěcí, fyzické, participativní apod.).
• Analýza studenty navštívených představení.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

• BARBA, Eugenio a SAVARESE, Nicola. Slovník divadelní antropologie. O skrytém umění herců. Praha: Divadelní ústav, 2000. 287 s. ISBN 80-7008-190-0.
• CAILLOIS, Roger. Hry a lidé. Praha: Nakl. Studia Ypsilon, 1998. 215 s. ISBN 80-902482-2-5.
• GROTOWSKI, Jerzy. Divadlo a rituál. Svět a divadlo 9. 1991. s. 52-60
• GROTOWSKI, Jerzy. Performer. Svět a divadlo 3. 1999. s. 101-104
• GROTOWSKI, Jerzy. Od divadelního souboru k umění jako vehikulum. Svět a divadlo 6. 1996, s. 131-134 a Svět a divadlo 3, 1999, s. 92-101
• PILÁTOVÁ, Jana. Hnízdo Grotowského: na prahu divadelní antropologie. Vyd. 1. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. 581 s. ISBN 978-80-7008-239-3.
• ROSTAIN, Michel. Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2013. 128 s. ISBN 978-80-7331-275-6

Doporučená literatura:

• BAUER, Joachim. Proč cítím to, co ty. Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů. Praha: Grada Publishing, 2016. 176 s. ISBN 978-80-247-5904-3
• BUBER, Martin. Já a Ty. Praha: Mladá Fronta, 1969. 106 s.
• ČECHOV, Michail Aleksandrovič. Hercova cesta/O herecké technice. Praha: Panorama, 1990. 220 s. ISBN 80-7038-154-X
• GROTOWSKI, Jerzy. Texty – Teatr Laboratorium. Část 1,2,3. Pražské kulturní středisko a Městská knihovna v Praze 1990. 252 s. ISBN 80-85040-06-9
• Myšlení o divadle. Díl 1. Praha: Hermann a synové, 1993. 172 s.
• Myšlení o divadle. Díl 2. Praha: Hermann a synové, 1993. 131 s.

Hodnoticí metody a kritéria

Kredity jsou uděleny na základě průběžné aktivní účasti v seminářích (minimální účast 75 %) a na závěrečném kolokviu, kde student přednese vlastní přednášku na vybrané téma v rozsahu 15 min.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova dvouleté prezenční magisterské (povinný předmět hlavní)